me vzpominky na templ [Dennis Trason 3.2.2012 23:21] |
ReagierenJa, tenkrat Zdenek Trason, jsem se narodil 24.10.1926 v Kromerizi na Svabinskeho nabrezi u Moravy.- Do prvni tridy Palackeho obecne skoly me vedla cesta kolem zidovske synagogy, ktere jsme rikali "templ". Jednou tam, nazpet stejnou cestou, vzdy kolem templu. Ten tam vzdycky byl. Krome toho, kdyz zacalo mrznout, jsme se chodili klouzat nad templem, protoze tam byl nejstrmejsi svah ve meste. Na Barborinu bylo prilis daleko.
Kdyz jsem zacal chodit do gymnazia, tak me cesta vedla take kolem templu. Byl sice vic vzdalenejs, ale vzdycky tam byl. Az do roku 1942.
I kdyz tenkrat zadne mobily nebyly, informace plynuly a tak jsme se dovedeli, ze Nemci budou vyhazovat templ. Muj kamarad Pepik Pulec a ja jsme se vydali do blizkosti templu. Na mnoho detailu si moc nepamatuju, jen na to, ze nas nepustili do blizkosti objektu, ktery byl pripravovan k zniceni. Zasli jsme tedy do restaurace U Straku, bylo tam tez reznictvi, a postavili se do vrat. Za nedlouho nastal velky vybuch a za par vterin pristala skluzem cihla pred nase nohy. Nikdy na ten moment nezapomenu.
V 1950 jsem opustil Ceskoslovensko, po dvouletem pobytu v Nemecku jsem pak v roce 1952 vyemigroval do Ameriky. Ziju jiz 60 let v Kalifornii a nad mym psacim stole visi pohlednice Komenskeho namesti, v pozadi s templem. Ten uz tam neni.
Skoda. Je aspon uctenim pamatky dob, ve ktere nekteri obcane naseho mesta byli mene stastni a valku neprezili. Vzpominam, na pr. na Ervina Fischera (meli reznictvi) a s Ervinem jsme byli ve dvojici na pochodovam cviceni do Kotojed, jinam se nikam jinam nechodilo. Pamatuju si, ze mne rikal ze se uci anglicky (bylo to as v roce 1937-38), ze "stul" je "table". Byl to takovy baculaty kluk, s kudrnatymi vlasy, jak se malovali na velke obrazy vysici v kostele. Nebo na Lampla, nebo na Hofmanovou, meli obchod nedaleko Hlavniho namesti, krestni jmena mne viz vypadla z pameti. Byli to mi spoluzaci, kteri jednoho dne proste neprisli do skoly.
Vzpominam a uvedomuji si, jak malo jsme vedeli o zivote kromerizskych zidovskych obcanu a ptam se sam sebe, co jsme mohli pro ne tenkrat udelat, aby to vsechno dopadlo jinak.
Se vzpominkami, mnohe z nich smutnymi,
Zdenek Trason