Přísečnice (Pressnitz)

Popis: Poslední dny Přísečnice
Jedná se o nedělní přílohu Lidové demokracie z 16. března (sic!) 1974, které dominuje rozsáhlý článek pod titulem Poslední dny Přísečnice se třemi fotografiemi, pojednávající o demolici královského horního města, které "ustoupilo" výstavbě údolní nádrže na pitnou vodu. Větší část čtivého textu, který potěší odvážnou absencí dobových ideologických klišé, pojednává o pohnutých, po více než 700 let spřádajících se osudech města. Z pohledu historika nelze souhrnu téměř nic vytknout, a archeologa z Mostu potěší zmínka o mladé archeoložce, která v komplikovaných podmínkách demoličních prací zachraňuje střepy ze stříbrné historie Přísečnice. Přes smířlivý závěr ve smyslu, že pitné vody je horníkům třeba, působí celostránkový článek na titulce téměř jako requiem.
Pořádat zádušní mši za historické město, kde spolu žili Češi a Němci, cizinci a Židé od 13. století až do doby nedávno minulé, vyžadovalo od autora textu Františka Borta vedle erudice a nadhledu také velký kus osobní odvahy. Bez příkras popisuje obyvatele Přísečnice, kteří svorně provozovali řemesla a obchod, těžili stříbro a železnou rudu, kterou následně zpracovávali, modlili se ve dvou kostelech, bránili hrad a posléze zámek, snášeli válečné útrapy a po úpadku těžby se přeorientovali na chudý horský život provázený paličkováním a muzicírováním, které od amatérské až po virtuosní polohy doplňovalo osobitý kolorit horního města situovaného v malebném zákoutí horské krajiny, kde dálková komunikace překonávala českosaskou hranici a spojovala naši kotlinu se zbytkem Evropy...
Děkujeme tímto Františku Bortovi za skvěle odvedenou novinářskou práci, panu profesorovi za zachování důležitého svědectví, Vojtovi za péči o knihovnu a odkrytí jejího téměř symbolického tajemství, a Vám všem za to, že při svých vzpomínkách, výletech a bádání po proměnách kulturní krajiny severozápadních Čech a jejich obyvatel, vzpomenete vedle tradičního centra v podobě vznešeného královského města Mostu, po kterém zůstala v krajině i na duši nehojící se rána, také tajemné a neprávem opomíjené Přísečnice, která prostřednictvím tvrdé práce svých obyvatel, kutajících a zpracovávajících stříbrnou a železnou rudu, výrazně přispěla k hospodářskému, společenskému a kulturnímu rozvoji a rozkvětu Čech jako centra vrcholně středověké a po krátkém útlumu i renesanční střední Evropy.


Datum: 16.3.1974

Autor: František Bort
Přispěl: martin volf



Vloženo: 15.3.2018