Železniční areál Holešovice-Bubny (Železniční areál Holešovice-Bubny) - Střípky z Bubenského nádraží

Přispěl: Jan Tomášek

Bubenské nádraží neslouží, či nesloužilo jen cestujícím ve veřejné dopravě – ale jeho provoz zaujal i nejednoho přímo nezúčastněného pozorovatele. Jedním z takových byl například spisovatel Vojtěch Steklač – mimo jiné autor proslulých Boříkových lapálií. Domovem Boříkovy party byly Právě Bubny – Holešovice a o nádraží je v Steklačových knihách nejedna zmínka. Kluci z party například aby zvítězili ve sběru vybrali v kůlně zrezivělé šrouby. Chlapci sice soutěž vyhrály – zároveň však ředitel v školním rozhlase vyhlásil zákaz vstupu na nádraží – protože prý zde došlo ke ztrátám materiálu.

Na dětství poblíž Bubenského nádraží vzpomíná i například spisovatelka Petra Černocká (dále citát)...

„Na veškerou zábavu jsem měla k dispozici Stromovku, protože jsem se narodila kousek od Strossmayerova náměstí. Nedaleko byla také Letná. A samozřejmě nejblíž, kde jsme si hráli, leč jsme nesměli, se nacházelo Bubenské nádraží, kde bylo šíleně kolejí a odstavené vagony. Málokdo by asi chtěl bydlet přímo u vlakové stanice, ale pro mne to jsou moc hezké vzpomínky na dětství, protože jsme byli s nádražím hrozně srostlí. Měli jsme svoje schovávačky a díru v dřevěném plotě, kudy se tam lezlo. Byla jsem prostě nádražní dítě.

Ani dneska, když mě ubytují v nějakém městě, kde hrajeme, blízko nádraží, na rozdíl od jiných umělců mi to vůbec nevadí a spím klidným spánkem, protože už jako dítě jsem usínala za posunování vagonů, což dělalo hrozný kravál a chlapi na sebe volali z amplionů: Ty, Karle, šoupni to na třetí kolej. Mně to absolutně vyhovovalo a dokonce potom, když jsem se odstěhovala a bydlela na kraji Prahy v Radlicích, kde byl hned za domem lesopark, měla jsem problémy, protože mi tam chyběl randál, na který jsem si ohromně zvykla. Bylo to prostě něco, co ke mně patřilo.“


Vloženo: 6.4.2019