Karlovy Vary Lázeňská čtvrť (Karlsbad) - Karlovy Vary

Přispěl: Jiří Hemmer

Vyslovte jména měst jako Řím, Florencie, Benátky, Paříž nebo Vídeň a vybaví se Vám legenda, přesně tak jako cizincům se při vyslovení jména Karlsbad vybaví minimálně třináctý pramen a světoznámé lázně. O to víc je zarážející, že se dnes s tímto kulturním dědictvím, k naší vlastní škodě, zachází tak nedůstojně.
Opustíme teď na chvíli současnost a podíváme se do doby kdy Karlovy Vary byly pojmem a synonynem pro okázalou nádheru lázeňských staveb / sešel se tu výkvět architektů a stavitelů K. I. Dientzenhofer, J. Zítek, Helmer a Fellner, Hain a Labitzky, E. Hebrard/, kouzelnou krajinu a bujarý lázeňský život.
Město na okraji Slavkovského lesa a soutoku řeky Teplé a Ohře nevznikalo zrovna lehce a bylo zapotřebí mnoha staletí než vyrostlo do okázalé nádhery. Jedna legenda praví, že Karlovy Vary založil Karel IV, když při pronásledování jelena narazil se svou družinou na horké prameny-Vřídla. Každopádně symbolem města není jelen ale kamzík, zřejmě připomínka jejich výskytu ve Slavkovském lese, jehož plastika stojí na výšince pod Jelením skokem od roku 1851. Ať už to bylo jak chtělo, pravdou je, že byl v místě kolem roku 1358 postaven hrádek a roku 1370 se císař Karel IV postaral udělit již stávajícímu městu práva a výsady. Od roku 1437 do roku 1547 byly Karlovy Vary podobně jako sousední Jáchymov v držení rodu Šliků. Po roce 1547 opět v královském držení. Až do začátku 18 století zde existovaly většinou pouze soukromé lázně. Ten pravý rozmach lázní a lázeňství započal teprve v 18 a 19 století výstavbou sanatorií, hotelů, regulací pramenů a koryta říčky Teplé. V té době se také začíná rozvíjet sklářský průmysl, porcelánky a výroba Becherova žaludečního likéru. V roce 1890 zasáhla Karlovy Vary katastrofální povodeň, při níž byla postižena právě Lázeňská čtvrť, protože se rozkládá po obou stranách toku říčky. Aby se dosáhlo účinné ochrany před dalšími povodněmi, postavila se v Březové přehradní nádrž, která je schopná přívaly vody zadržet. V roce 1870 byla dokončena stavba železnice z Chebu a Buštěhradské /Horní/ nádraží, lázeňským hostům, kteří přesedali z vlaku do fiakru se ale ještě nenaskytl podobný pohled jako o dalších čtyřicet let později. To už ale přijížděli na Centrální nádraží /1899/, byl spojen Český a Saský sál a byla postavena ústřední budova se slavnostním sálem a vznikl tak Grandhotel Pupp /1907/ a město ovládla dominanta Sanatoria Imperial /1912/, která vedle hotelu Bristol domunije čtvrti i dnes. Provoz byl sezonní, lázeńští hosté měli k dispozici také dvě lanovky, jednu k Sanatoriu Imperial, druhou na výšinu Přátelství a výletní místa jako Poštovní dvůr, Gejzírpark, Sv Huberta, Svatošské skály, Doubskou horu s rozhlednou, Tři kříže a mnoho dalších. Postupem času se okruh zvětšoval a zajížděli do Kyselky, Sejfů, Bečova, Poutnova a ke Grünské kyselce, kde byla výletní restaurace. Uvažovalo se o zavedení tramvajové dopravy a to nejenom místní, ale i do Kyselky. Vznik čs. státu ale přinesl poněkud jiná pravidla, která postihovala právě a jenom Sudetské Němce. Šlo samozřejmě o peníze a jejich přerozdělování, bohaté Sudety měly dotovat chudší oblasti. Postup státu vyvolal nevraživost a protesty. Samotné Sudety , protože se rozkládají především v hornatých oblastech, které byly stále ještě chudé, nebyly schopny bez hrozby úpadku dotovat ještě další třeba i ještě chudší oblasti. To si Sudetská politická reprezentace uvědomovala velice dobře a v Parlamentu se rozhořely hádky. Nejenom Sudety dostaly velkou ránu už za první světové války. Nebylo města nebo vesnice kde by nebyl vztyčen pomník padlým ale dlužno i říci, že většina Sudetských stížností a požadavků byla oprávněná. V Sudetech platila jiná ekonomická pravidla. Neschopnost se dohodnout, vyústila až do krize a požadavku odtržení Sudet od zbytku republiky. /Podobné třenice nebyly ovšem v Evropě nijak vyjímečné. Stačí připomenout příklad Slovinska, které se z podobných důvodů odtrhlo od Jugoslávie./ Česká politická reprezentace ovšem ve snaze udržet za každou cenu stát a s podporou sílících komunistů, zneužila situace, zahrála maškarádu na cítění lidí a touto manipulací vyvolala mobilizaci, údajně kvůli udržení a obraně jednotného státu před nepřítelem-Německem. Pravá podstata jejich jednání, totiž ta, že jim šlo o získání absolutní moci, se ovšem v celé šíři ukázala až po válce. Následovala další série maškarád s odsunem Němců a rychlý nástup komunistů k moci. Už jim nic nestálo v cestě. Dva miliony lidí muselo opustit svoje domovy, kvůli komunistické závisti a touze po moci. To že komunisti neměli vůbec žádné zkušenosti s vedením státu, chyběli jim odborníci /němečtí tu museli ještě nějaký čas zůstat/, ale i to že na takovou situaci nebyli vůbec připravení /neměli školy ani dostatečné vzdělání/, se stalo osudným lidem, kteří tu zůstali. V nedosídlených oblastech probíhaly masivní demolice, obce mizely jedna za druhou a namísto nich se v sedmdesatých letech začaly ve městech stavět paneláky podle komunistického sociálního programu /jednoduchá stavebnice, jejíž montáž by zvládlo i dítě/, když k tomu připočteme drancující těžbu uhlí, vznik vojenských újezdů, hraničního pásma /většina lidí by ten komunistický blahobyt opustila, kdyby mohla/ a velmi dusnou atmosféru ve společnosti zhuštěnou lží komunistické propagandy, nelze se divit, že Sudety zůstaly stranou zájmu a z dříve prosperující a kvetoucí oblasti se stalo spáleniště. Místo pracovitých Němců přišly ze Slovenska celé rodiny Romů, nastěhovali se do uvolněných domů a kromě toho, že je totálně vybydleli, visí léta na státu jako obtížně přizpůsobiví. Pokud si někdo myslí, že komunismus skončil v roce 1989, pak ho tyto stránky vyvedou rychle z omylu. Všechno totiž pokračuje jako za komunistů, protože se majetek téměř nikomu nevrátil a domy jsou bez vlastníků, ekomika není tržní, ale ovládaná státem. Přitom základ svobody je tržní ekonomika, stejná jako byla v Sudetech před krizí. Bylo zničeno spousta malých provozoven /mlékárny, pivovary, sklárny/, které by se uplatnily právě jenom v tržní ekonomice, změnil se způsob hospodaření v zemědělství. Podobný postup, ale vedl a vede lidi k odchodu z venkova do měst a podporoval mj. nekvalitní výstavbu sociálních bytů, zpětně se to odrazí i v nerentabilnosti lokálních železnic a návazné dopravy, protože se téměř zlikvidovala nákladní doprava. Tak tvrdé změny nemohl venkov unést a vedlo to k jeho likvidaci. S odstupem času to vypadá jako by si sám stát podřízl pod sebou větev. Ano, mějme stát, ale stát, který je hoden svojí polohy a historických kořenů. Nemůžeme popírat, že naši předkové byli Bójové, Keltové a Germáni. Mohli jsme připustit a budovat vícejazyčný stát, podobně jako Švýcarsko a nemám pocit, že by nám to bylo ke škodě, právě naopak vzhledem k naší velikosti a lepšímu a rychlejšímu začlenění do Evropy. Zdá se, že je pozdě bycha honit, škody jsou nedozírné, prosím, vzpamatujte se už konečně. Komunista nemůže vidět souvislou zástavbu stylových domů, slovo estetika mu nic neříká. Okamžitě je musí rozrušit, zdemolovat nebo alespoň mezi ně vložit pokud možno co nejfuturističtější stavbu, aby bylo vidět, že je pokrokový. Úzké ulice nesnáší, ty křivolaké zdemoluje, aby tam bylo více prostoru na parkování jeho autíčka a hlavní komunikace vede zásadně středem města, aby tam bylo co nejvíc hluku, prachu a smradu. Pak vykřikuje, že za rakovinu může kouření a zdražuje cigarety o sto šest, ale je to pouze záminka jak vybrat co nejvíce na daních. Ekologii přímo nesnáší, vlakem jezdit přece nebude, síť železnic je sice zastaralá ale nejdřív musí stát dálnice a silnice a tak kvůli širší silnici zdemoluje půlku města, to je jistě ekonomické. Nejde mu o to něco udělat, ale pouze a vždycky n....t lidi. Nesmí Vás zmýlit jeho kabát, je to mistr převleků. Vnutí Vám životní styl. Všichni budeme jezdit autem, stavět dálnice, bydlet v moderních domech, takže všichni budeme mít všechno stejné a nebude žádný výběr. A lidé jsou od přírody líní myslet, takže jako za komunistů se můžeme těšit, že nám budou dlouho vládnout. Byť je i schopen ve stáří přiznat svůj omyl, nic už to nezmění. Lidé si tu prý zvyknou na všechno a i kdyby ne, můžou si jít přece kam chtějí. Třeba do Západního Německa. Skutečně si myslíte, že turisté, kteří se rozhodnou vydat své peníze, si vyberou jako cíl město, kde uvidí paneláky a kde se jim nic nenabídne? Z čeho potom budeme platit sociální politiku?

Vloženo: 7.4.2012