Praha-památník tanku č.23 (Prag - Denkmal des Panzers Nr. 23) - Stručně k problematice tzv.vlasovců a jejich účasti v Pražském povstání

Přispěl: Pavel Frýda

Zprvu měl autor v úmyslu připojit několik vysvětlujících slov k tzv.vlasovcům k článku Historie památníku na náměstí Sovětských tankistů, nicméně problematika okolo gen.Vlasova a jeho mužů je natolik komplikovaná, že se nedá koncentrovat do několika řádků.
Generálporučík Andrej Andrejevič Vlasov (nar.1900) proslul již za bojů v prosinci 1941, kdy jako velitel 20.armády úspěšným útokem u Volokolamsku prakticky zabránil pádu Moskvy a patřil tak ke Stalinovým oblíbencům. Padl do německého zajetí 12.7.1942 v průběhu Ljubanské operace, kdy německé síly obklíčily a zničily celou jeho 2.údernou armádu (velení musel převzít již v obklíčení a v katastrofálním stavu všech armádě podřízených útvarů) a poté projevil zájem o spolupráci s Němci. Ze sovětských generálů a vysokých důstojníků nebyl sám*, ale jen on se projevil jako organizační talent a politický vůdce. Jeho jméno se pak stalo na jedné straně symbolem protistalinského vystoupení sovětských válečných zajatců, ale na druhé straně i synonymem odpadlictví a vojenské zrady.
Nejprve byl zajatý generál využíván jen k propagandistickým účelům, německé velení nemělo zájem o větší využití ruských dobrovolníků, neboť se výstavba národní ruské armády neslučovala s nacistickým záměrem ovládnout a kolonizovat východní prostor. Proto jen omezeně byly tyto útvary o síle roty, maximálně praporu, užity k strážní a policejní službě v týlu, smutně prosluly zejména masakry židovského obyvatelstva a střežením koncentráků. Vše se však změnilo v průběhu války, zejména když byli Němci vyhnáni z území SSSR. Proto německé vedení nechalo na zasedání 12.11.1944 v Praze vytvořit Komitét pro osvobození národů Ruska-KONR** v čele s gen.Vlasovem, jednalo se o jakousi ruskou vládu v exilu, kterou ovšem uznávalo jen Německo. Komitét začal budovat i svoje ozbrojené síly tzv.Ruskou osvobozeneckou armádu (ROA Russkaja osvoboditělnaja armija). Nejen špatné zacházení v zajateckých táborech přivádělo sovětské zajatce do sil ROA, ale často byli vedeni upřímným odporem proti stalinskému systému. Přicházeli i početní bílí emigranti. Z plánovaných několika divizí byla však reálně postavena jen 1.pěší divize ROA (v německém organizačním systému označená jako 600.Infanterie Division russ.) do jejíhož čela byl postaven generálmajor Sergej Kuzmič Buňačenko (bývalý plukovník a velitel sovětské 389.střelecké divize, generálské pagony***dostal až od Němců). Tato divize byla nasazena na sovětsko-německé frontě, kdy 13.4.1945 neúspěšně zaútočila na sovětské pozice u města Fürstenberg na řece Odře. Zakrátko se však německému velení vzepřela a vlastním pořádkem ustupovala do Čech, Němci již neměli síly ji jakkoliv zastavit. Pražské povstání zastihlo divizi na Berounsku odkud chtěla odejít do amerického zajetí. Rusové nicméně vyrazili Praze na pomoc, gen.Buňačenko doufal, že Prahu osvobodí Američané a protiněmecké vystoupení divize pomůže ROA rehabilitovat v očích spojenců. Říká se také, že Buňačenko jako Ukrajinec z Kyjeva měl zprávy o účasti čs.brigády při osvobozování jeho rodného města a cítil tak k Čechům jistou vděčnost. Pražané neočekávanou pomoc povstání upřímně a srdečně vítali, hostili ruské vojáky ze svých skromných zásob, vždyť přišli osvoboditelé. Na některých domech dokonce zavlály narychlo zhotovené vlajky se svatoondřejskými kříži. Ruští vojáci účinně zasáhli do bojů v Praze (zejména na Smíchově, Braníku, Motole, Ruzyni i jinde) ve dnech 6.-8.5.1945, divize měla na 300 padlých. Když však vyšlo najevo, že Prahu osvobodí sovětská armáda a i české odbojové kruhy měly problém se spoluprací s vlasovci (zejména komunisté), Rusové začali Prahu opouštět, čímž se vojenská situace povstalců velmi zkomplikovala. Jen ojediněle zůstaly některé útvary později, např. ještě 9.5.1945 odpoledne podporoval palbou děl vlasovský oddíl mjr.Batova útok povstalců na Žvahově. Dělostřelba však byla velmi nepřesná, ruští dělostřelci byli zřejmě opilí. Tento typický ruský nešvar byl umocněn předtuchou blížícího se konce a u jednotek ROA byl běžným jevem....
9.5.1945 se gen.Vlasov dostal do Plzně s úmyslem vyjednat přijetí svých vojáků do amerického zajetí, byl však přijat americkým velením chladně a odmítavě. Američané si kvůli "white Russians" nechtěli komplikovat vztahy se svým významným a mocným spojencem. Zato v Plzni se rychle rozkřiklo, že se ve městě nachází ruský generál a "zachránce" Prahy. Početný dav uspořádal pro gen.Vlasova nadšené ovace, docházelo k tragikomickým výjevům, kdy neznalí Plzeňáci provolávali Ať žije soudruh Stalin!, Ať žije soudruh Vlasov! apod. Jeden z občanů věnoval dokonce generálovi bustu Karla Marxe, kterou schovával celou válku pod uhlím. Zdali byl Vlasov tímto velkorysým darem potěšen není známo...Gen.Vlasov nebyl v Plzni nijak střežen, mohl uprchnout a přinejmenším oddálit svůj konec, ale vrátil se ke svým vojákům.
Mezitím gen.Buňačenko s 1.divizí ustoupil do jihozápadních Čech k městečku Lnáře, kde prakticky divize překročila americké linie a složila zbraně. Neinformovaní řadoví američtí vojáci zprvu vlasovce upřímně vítali, mylně je pokládali za předvoj sovětské armády. Uniformy Rusů byly sice německé provenience, ale měly vlastní hodnostní označení, ruské bělogvardějské kokardy a carské svatoondřejské kříže, byly užívány i staré ruské vlajky (totožné s dnešní), často byla zpívána stará ruská hymna Kolj slaven naš Gospoď na Sione..atd. Sovětské velení však vyvinulo neobyčejnou iniciativu k zajetí vojáků ROA a dopadení gen.Vlasova. Se souhlasem amerického velení 12.5.1945 tábořící divizi obklíčila 162.sovětská tanková brigáda a začalo konečné dějství tragedie ROA. Mnoho mužů, zejména důstojníků, bylo pobito na místě a na zbylé čekala léta v gulagu. Někteří se stačili ještě rozprchnot, ale je zahanbující skutečností, že na tyto štvance pořádali honičky čeští "partyzáni" a mnoho jich postříleli. V lesích u Lnářů jsou možná tisíce neoznačených hrobů ruských vojáků....Zajati byli i generálové Vlasov a Buňačenko, kteří byli 2.8.1946 v Moskvě popraveni. Ve Vlasovově rodné vsi Lomakino nechal Stalin postřílet, nebo uvěznit polovinu vesnice, všechny Vlasovovi příbuzné a známé, včetně manželky.

*Ze zajatých sovětských generálů 90 osob (!) aktivně podporovalo Vlasovovo hnutí, počet východních dobrovolníků u německých ozbrojených sil se odhadoval v r.1944 na 900 tis. mužů, byli však po menších útvarech roztroušeni všude kde Wehrmacht a útvary SS operovaly. Cílem Vlasova a jeho stoupenců bylo soustředit tuto sílu ve vyšších útvarech a nasadit ji v boji proti stalinské diktatuře.

**KONR (Komitět osvobožděnija narodov Rossiji)- ve svém úvodním manifestu i dalších prohlášeních KONR i přes německý nátlak odmítal protižidovskou rétoriku, rovněž byla zavržena restaurace carizmu.

***pagony-typ tuhého nárameníku s hodnostním označením jaký se používal v ruské armádě do r.1918, u generálů ve zlatistém provedení. Není přišit na blůzu jako v jiných armádách, ale upevněn na rameni pomocí tkalounů a knoflíku. Sovětská armáda pagony zavedla opět v r.1942, důstojníci ROA je také někdy používali s vlastním hodnostním označením. Podle sovětského vzoru byl tento typ nárameníků zaveden v létech 1951-59 i u čs.armády a dodnes je ještě užíván v armádách neostalinských režimů např.severní Koreje a Kuby.

Zdroj: S.A.Auský, Vojska generála Vlasova v Čechách
K.Richter, Osudový omyl generála Vlasova



Vloženo: 29.11.2008