PřihlášeníPřihlášení RegistraceRegistrace nového uživatele  DeutschDeutsch
Mětikalov (Meckl) - Historie

Přispěl: Zdena Binterová

Mětikalov ležel na levém břehu potoka Liboc, 4,5 km JV od Doupova, v nadmořské výšce kolem 660 m. Z větší části byl obklopen stráněmi blízkých kopců a jeho klima bylo dost drsné. Bouřky a silné větry zde mnohdy napáchaly značné škody.

Zemědělské usedlosti byly seskupeny kolem kostela, fary a školy. Jižné od kostela byl parčík s pomníkem padlých a šikmo proti škole jeden ze dvou zdejších hostinců. Naproti parčíku byla z druhé strany obecní kovárna a obecní domek, ve kterém bydlel i pastýř.

Kostel Panny Marie Sněžné byl postaven podle Selnera v roce 1783, ale boční oltáře byly ze 17. "století a gotický dřevěný krucifix z 1. čtvrtiny 16. století (škola Ulricha Creutze). Škola byla v Mětikalově od roku 1785, ale školní budova byla postavena až v roce 1896. Nejstarším domem býval hrázděný dům č. p. 13, který měl nad vchodem vytesaný letopočet 1470. Ve 30. letech 20. století však vyhořel.

Ve vesnici byly 2 rybníky a zastřešená studna, mající vždy dostatek vody, takže dva největší sedláci si z ní mohli zavést dřevěným potrubím vodu až ke svým vratům.

Návsí procházela silnice od Jeseně, která se ve vsi rozdělovala vpravo do Bukoviny, vlevo do Řednice. U této silnice byl hřbitov. Na Liboci byly necelý kilometr za vsí směrem na V a SV dva mlýny a k Mětikalovu patřila také samota Třídomí.

První známá písemná zmínka o Mětikalovu je z roku 1495, zachovaná v archívu tepelského kláštera: „Caspar von Neubergh zu Metkalow verkauft Sigmund Abbt Lind dem convent des closter Toppel..." Název vsi je slovanského původu a dost se měnil: Netykalow. Netikalov jinak Mekhelé, Mekail, Meckel.

Na listině z roku 1295, potvrzující převod Otvic německým rytířům v Chomutově, byl mezi svědky nejen Peregrinus de Rednicz, ale také Zubislaus de Metlek, jehož jméno připomíná Mětikalov. Identita však zatím nebyla prokázána.

Roku 1654 zde žilo 8 sedláků, z nichž jeden také šenkoval, 10 chalupníků, z nichž jeden měl „mlejn na 1 kolo pustý", ale pilu u něho užíval a 2 tzv zahradníci. To bylo značení pro drobné držitele půdy, kteří neměli vlastní tažný dobytek. Dále zde žili ještě 3 poddaní „na obci", jejichž chalupy byly rovněž pusté. Závěrečné hodnocení Berní ruly z té doby znělo: „ves má stavení prostřední, roli žitný, něco pšeničných, živnost jejich jest z přízí".

Roku 1542 je Mětikalov uváděn již u panství Mašťov, u kterého zůstal až do roku 1850, kdy se stal obcí s osadami Jeseň a Bukovina. Jeseň se však roku 1880 osamostatnila.

V době, kdy Mětikalov je uváděn u panství Mašťov, patřilo toto panství Lobkovicům, které na kratší dobu vystřídali Šlikové z Holejče. Roku 1555 se stal dalším majitelem opět Lobkovic. Bohuslav Felix, který vlastnil také Chomutov, Líčkov, Lestkov, Poláky a Červený Hrádek. Bohuslava vystřídal jeho nejstarší syn Jan Valdemar. Zasloužil se sice o rozkvět panství, ale dostal se do dluhů a téměř o vše přišel. Jen panství Maštov zůstalo jeho ženě a pak vnukům. Roku 1603 koupil panství Prokop Dvorecký z Olbramovic a po 9 letech Matyáš starší Štampach ze Štampachu. Panství pak zdědil nejdříve syn a potom synovec Jan Jindřich, stoupenec českého odboje. Stal se známý hlavně hostinou, kterou uspořádal pro projíždějícího nově zvoleného krále Fridricha Falckého. To mu Habsburkové neodpustili a po Bílé hoře o majetek přišel. Královská komora pak panství i s Mětikalovem prodala roku 1623 Vilémovi Verdugovi. Verdugové byly tvrdými pány, stejně jako jejich následovníci Goltzové. Po vymření hrabat Goltzu v roce 1792 se majitelé střídali, až panství koupil roku 1845 hrabě Eugen Černín z Chudenic. V majetku Černínů zůstalo panství až do roku 1945. Ovšem bez vesnic, ty byly od roku 1850 již samostatné.

Podle adresáře z roku 1914 patřil Mětikalov poštou k Doupovu, kam se chodilo i na vlak. Ve vsi byla dvoutřídní škola, spořitelna a záložna, 15 větších usedlostí, 2 mlýny, 2 hostince, stavební firma. 2 obchodníci, 2 trafiky, řezník, obchodník s dobytkem a pracovalo zde 10 řemeslníků. Služby zde tedy byly zajištěny víc než dobře. Také po kulturní stránce na tom nebyl Mětikalov špatně. Měli zde pěvecký a hudební spolek, založený již v 19. století, hrávali divadlo, na které chodili i lidé z okolních vesnic a dokonce uspořádali koncert vojenské kapely z Litoměřic, což byla událost, o které se dlouho mluvilo po celém Doupovsku.

Roku 1924 zde kromě Němců žili i 2 Češi a 1 cizinec.

Při vysídlování Doupovska byl Mětikalov zařazen do 2. etapy. tj. k 31. 8. 1953.

Vloženo: 15.4.2005



Komentáře a upřesňující informace


Žádný záznam

 Komentáře a upřesňující informace
Jméno:
E-mail:
Pokud chcete automaticky zaslat odpovědi, uveďte Vaší emailovou adresu (v platném tvaru např. ja@seznam.cz). V rámci antispamové ochrany nebude Váš email nikde zobrazen. Poslouží pouze pro automatické zaslání odpovědí na Váš příspěvek.
Nadpis:
Komentář/Upřesnění:  
V rámci ochrany proti spamovým příspěvkům opište číslo 45 do následujícího políčka:

   





VĂ­ce informacĂ­ ZDE

Trocha reklamy na podporu webu:
TOPlist