Charakteristika okolí mlýna a hájovny [Jan Pavlica 6.5.2012 20:59] |
ReagierenMlýn leel na levém břehu řeky Oslavy nad dřívějím mlýnem Marek (Markův mlýn) . Levý břeh řeky byl zdoben mohutným kamenným srázem, hnízditěm výrů, káňat a jiných vzácných druhů ptáků, kteří tvořili jakousi místní přírodní rezervaci. Koryto řeky bylo v této části plné balvanů, voda byla průzračná, plná ryb a jiných chráněných i nechráněných ivočichů, jako je např. vydra a mlok skvrnitý. Břehy řeky i skalnaté stráně byly porostlé mohutnými smrky a jedlemi a k jihu otočené údolí bylo silně vyhříváno sluncem, které spolu s malou výměnou a prouděním vzduchu zde zejména v letní době vytvářelo příjemné teplo. Tohoto jevu si vimli ji nai předkové a usoudili, e je tam teplo jako v pekle. A odtud nebylo daleko k lidovému názvu Peklo, který se pak udrel po staletí a posléze přijat jako oficiální název.
Řeka Oslava tehdy v těchto místech poskytovala nejen dostatek ryb, překrásná zákoutí a scenérie, ale také téměř kadoroční rozsáhlé záplavy, které ohroovaly lidská obydlí, a to předevím mlýny a mosty na celém povodí. Z tohoto důvodu ji v roce 1901 a 1902 začalo uvaovat o řeení tohoto problému se záplavami. Nejvhodnějím řeením se tehdy jevilo postavení údolní přehrady v přímo v části zvané Peklo. Postupem času se vak hledaly dalí varianty, které by měly větí vodní kapacitu a v roce 1932 a 1933 bylo započato o něco níe s přípravnými pracemi. Poválečná situace vak přinesla nové poadavky i názory na tuto stavbu a celkové vodní hospodářství. Projekt na vybudování hráze byl po té posunut jetě níeji, do současných míst hráze přehrady Mostitě. K realizaci stavby přehrady vak po mnohých jednáních a dlouhých přípravách nakonec dolo a v 60-tých letech 20. Století. Stavbou přehrady Mostitě, byla také zatopena podstatná část údolí zvané Peklo. Původní koryto řeky Oslavy a kamenné zbytky mlýnů v této části řeky, jsou vidět pouze při nízkém stavu hladiny přehrady, jako například v roce 2005, při opravě hráze přehrady Mostitě. Kamenné základy Manova mlýna a panské hájovny, jsou vidět dodnes. (Zdroj-publikace:Rod Pavlasů z Pavlova, Vladimír Makovský-JUDr. Jaroslav Pavlas, PhD., rok vydání 2003)