Dobøíò [Vladimír Minaøík 17.10.2005 16:36] | Reagieren
u rak. hranice jz. od Vyššího Brodu, dnes jen staré ovocné stromy a zbytek køíže

Dobøín-Orlí Hnízdo [..... 20.2.2007 17:24] | Reagieren
Nejhezèí místa na svetì

Dobøín [František Schusser 12.12.2008 13:02] | Reagieren
Bývala to ves mezi Kaplièkami a Spáleništìm. Kolem vedla prastará zemská stezka z Pasova do Vyššího Brodu. Zde konèil „klášterní les“ a zaèínalo panství Vítkùv Kámen, panství Rožmberkù. Dobøín je poprvé pøipomínán na rozhraní 13. a 14. století kdy jej vlastnil Slavomír z Nìmèic a tvoøil hranici mezi vznikajícím panstvím Vítkovcù pod Vítkovým Hrádkem a „Klášterním lesem“ u zemské stezky z rakouského Helfenburku. August Sedláèek uvádí, že „okolo roku 1520 byl Dobøín klášterní osadou u Kaplièek“. V klášterním urbáøi z roku 1530 je již opravdu klášterním majetkem a je zde osm osedlých. Název osady vznikl ze jména Dobøinùv dvùr, což naznaèuje, že pøed Slavomírem z Nìmèic zde byl jakýsi Dobra. Rožmberský urbáø z roku 1379 zde uvádí statek Dobring. Toto nìmecké oznaèení vzniklo z osobního èeského jména Dobra pøivlastòovací pøíponou -in, takže pùvodnì znamenalo Dobrùv dvùr. V klášterním urbáøi z roku 1530 je již Dobøín uvádìn jako klášterní majetek, který patøí pod rychtu Kaplièky. V tu dobu zde bylo osm osedlých. Tedy osm statkù a to bylo v té dobì velké osídlení se 150 hektary orné pùdy. Pøed sto lety, na poèátku 20. století na Dobøínì bylo dvanáct zemìdìlských stavení a 80 obyvatel. Fotografie Dobøína ukazuje na výstavní vesnièku s patrovými statky v pùlkruhové návsi. Mimo velké zdìné kaple zde byla i hospoda. Poslední údaj pøed odsunem Nìmcù po druhé svìtové válce uvádí jedenáct stavení a 64 obyvatel bez tìch mužù, kteøí byli na frontì. Za druhé svìtové války dle dodávek mìly statky èp. 4, 6 a 7 více než dvacet hektarù. V roce 1946 bylo z Dobøína odsunuto v pìti transportech od 9. èervna do 4. záøí celkem 44 obyvatel, šest obyvatel z domu èp. 1 uteklo do blízkého Rakouska pøed odsunem a obyvatelé domu èp. 6 opustili Dobøín v roce 1947. Dle knihy padlých zùstali z Dobøína dva obèané na frontách prvé svìtové války a nejménì tøi ve druhé svìtové válce. Chabé pokusy o znovuosídlení Dobøína definitivnì ztroskotaly po vybudování „železné opony“ v jejímž rámci byly všechny domy zboøeny.