Winterberg - Synagoge (Vimperk - synagoga) - Židovské osídlení a synagoga ve Vimperku

Beigetragen: Michal Kurz

První zmínky o židovském osídlení Vimperka pocházejí z 20.let 17.st. Židé představovali vedle Čechů druhou národnostní menšinu tohoto starého šumavského, většinově německého městečka a v průběhu staletí se významně podíleli na jeho hospodářském rozvoji. Jejich doménou byl samozřejmě obchod, zvláště na poč. 20.st. a za první republiky působilo ve městě několik živnostníků, i významná místní továrna na prádlo byla až do r.1938 ve vlastnictví židovské firmy. R.1921 měl Vimperk nejvíce židovských rodin ve své historii, čítajících celkem 80 osob; r.1930 žilo zde a v blízké vsi Boubská (dnes součást Vimperka) 20 rodin o 60 osobách.
Až do konce 19.st. příslušelo židovské obyvatelstvo Vimperka k Židovské náboženské obci ve Čkyni, v jejíchž dvou synagogách se také do r.1895 účastnilo bohoslužeb. Po tomto roce však již počet čkyňských Židů klesl natolik, že veškeré obřady byly přeneseny právě do Vimperka, který nakonec (po úředních jednáních mezi lety 1896-1900) převzal i funkci sídla židovské obce. Tak byla r.1899 založena Židovská náboženská obec Vimperk; synagogy ve Čkyni byly zrušeny a svou funkci zde nadále plnil pouze hřbitov.
Nově zřízená náboženská obec se záhy rozhodla zbudovat ve městě svou centrální svatyni. Zatímco se bohoslužby odehrávaly ve stávajících modlitebnách, začali představitelé obce pozvolna shánět finanční prostředky a na poč. 20.st. byl vypracován i projekt nové synagogy – válka ale vše oddálila. K naplnění cíle došlo až v pol. 20.let, kdy židovská obec konečně získala dostatek finančních prostředků (významná část pocházela vedle darů a veřejné sbírky i z prodeje objektu bývalé synagogy ve Čkyni v r.1922) i vhodnou parcelu na nároží dnešních ulic 1.máje a Johnovy, kterou zakoupila od města r.1924 za 11 430 korun. Stavba byla svěřena městskému staviteli Josefu Schmidtovi, stavební dozor vykonával českobudějovický architekt Louis Wolt. Objekt vyrostl během druhé poloviny r.1925 a konečné náklady dosáhly sumy 105 000 korun. Dne 3.1. 1926 byla synagoga za účasti představených sousedních židovských obcí, zástupců okresní a místní správy a téměř kompletní městské rady slavnostně zasvěcena; obřad vedl plzeňský rabín dr. Max Hoch.
Patrová moderní stavba se hmotově i výškou začlenila do zástavby okolní vilové čtvrti. Vlastní modlitebna se nacházela spolu s kanceláří židovské obce v přízemí, patro objektu zabíral byt rabína. Interiér modlitebny s bohatě zdobeným stropem i stěnami mohl lavicemi pojmout 70-80 osob, osvětlení bylo vedle tradičních nákladných lustrů a svícnů i elektrické. Jeden ze svícnů, stejně jako jedna z chrámových opon (parochet), zahalujících schránku na Tóru, pocházely patrně ze zrušené synagogy ve Čkyni, odkud byly do Vimperka přeneseny po jejím prodeji r.1922 – oba předměty byly staré téměř sto let.
Rok 1938 a následné válečné události znamenaly v podstatě likvidaci (nejen) vimperské židovské komunity. Mnichovskou dohodou se Vimperk ocitl v Němci zabíraném pohraničním pásmu, ve dnech 5.-7.10. 1938 jej opustila československá vojenská posádka, o den později sem již vpochodovaly německé oddíly. Většina židovského i českého obyvatelstva stačila uniknout do vnitrozemí. Situace se vyhrotila v noci z 9. na 10.11. – nacisty organizovaná tzv. Křišťálová noc se nevyhnula ani Vimperku; 10.11. místní nacisté vypálili synagogu a spálili veškerý její mobiliář. Chátrající stavba zůstala stát ještě několik let, než ji r.1941 vimperský lékař dr. Erich Finger koupil a vzápětí nechal zbořit, aby získal stavební parcelu. Osud Židů na Prachaticku neblaze završily především dva transporty z Klatov do Terezína koncem listopadu 1942.
Po válce vyrostl na místě synagogy obytný dům (dnes čp.361/3). R.2003 bylo rozhodnuto o umístění pamětní desky – pro odpor obyvatel domu byla nakonec umístěna na opěrnou zeď sousedního objektu Správy NP a CHKO Šumava, kde byla 23.6. 2003 slavnostně odhalena.

Eingegeben: 29.12.2008