EinloggenEinloggen AnmeldenAnmelden  ČeskyČesky
Historie [zdroj: Zdena Binterová

(Übersetzung: Gerhard Stübiger und Kollektiv VÚHU unter der Leitung von Ing. Eva Lahodná) 15.4.2005]


Kommentar/Präzisierung:
příběh mého dědečka v KRALUPU U CHOMUTOVA
[vloženo: Melnichenko Olena 22.12.2018 23:19]

Jsem z Ukrajiny. Můj dědeček Nikolay Shilo pracoval v této vesnici během druhé světové války. Pokud vím, odvezl ho obuvník Tomáš Mareš z koncentračního tábora. Zdá se, že Tomáš byl sudetští Němci. Historie obecně vypadala takto. Tomáš Mareš hledal asistenta. Přišel do koncentračního tábora a zeptal se: "Kdo jsem obuvník?" Dědeček odpověděl: "Já jsem." Tomáš ho vzal, ale doma zjistil, že můj dědeček lhal. protože se bál zůstat v koncentračním táboře. Tomáš opustil svého dědečka a vyučil tuto profesi. Dědeček věřil, že Tomash Maresh zachránil svůj život. Můj dědeček velmi milý Tomáš a celý jeho život si vzpomněl s vděčností jako spravedlivý majitel a dobrý přítel. Až do konce války pracoval dědeček v obci v obchodě s obuví Maresch a poté se SSSR vrátil s Rudou armádou. V rodné vesnici můj dědeček pracoval jako lesník a šité boty do starého věku. Chtěl by vidět Maresh, ale pro sovětskou osobu to bylo nemožné. Vzpomínám si na několik zábavných příběhů, například na to, jak hráli peníze s horníky. Dědeček řekl: "Pokud budete někdy v této obci, dejte květiny do hrobu Tomáš Mareš". Ale teď není žádná vesnice, žádný hřbitov. A také si myslím, že Tomáš Mareš mohl být deportován s ostatními sudetskými Němci po válce a byl pohřben na úplně jiném místě.

 Ihre Reaktion
Name:
E-mail:
Pokud chcete automaticky zaslat odpovědi, uveďte Vaší emailovou adresu (v platném tvaru např. ja@seznam.cz). V rámci antispamové ochrany nebude Váš email nikde zobrazen. Poslouží pouze pro automatické zaslání odpovědí na Váš příspěvek.
Thema:
Kommentar/Präzisierung:  
V rámci ochrany proti spamovým příspěvkům opište číslo 95 do následujícího políčka:

   




Více informací ZDE

Trocha reklamy na podporu webu:
TOPlist