Cestování do zahraničí
[vloženo: Tony 20.6.2009 06:41]

Jelikož hodně pamatuji a na vojně jsem vozil kontráše, i když bezpartijní, byl jsem požádán, abych upřesnil jak se dříve cestovalo "ven". Za Gottwalda se vůbec nesmělo za hranice 1948 - 1953. Za A. Zápotockého se pořádali sice zájezdy, ale hromadné a to pouze do SSSR a Bulharska. Teprve když nastoupil v roce 1957 A. Novotný, zavedli se tzv. výjezdní doložky a to pouze do zemí socialismu. Ale i na to člověk potřeboval spoustu povolení a razítek. Pasy se také již objevovaly, ale pouze jako účelové. Žádná turistika. Ten kdo ho dostal, třeba jako montér v Indii, musel mít k němu stejně výjezdní povolení a devizový příslib. Jinak mu byl k ničemu. Takových majitelů pasů bylo v ČSR v té době asi 2 000. Ale ani po roce 1968 to šťastný majitel PASU neměl nijak jednoduché. Musel mít doporučení ZV SSM /pokud v něm byl/ ZV ROH - ZV KSČ /i když nebyl komunista/ doporučení správce domu - uličního výboru - Okresní Voj. správy a pokud byl nositel nějakého TAJEMSTVÍ, musel složit písemný slib o mlčení. Teprve pak dostal tzv. Výjezdní povolení ale bez datumu výjezdu. Neboť k tomu potřeboval tzv. Devizový příslib. Což byla možnost výměna valut. A to dostat, to byla výhra v loterii. Valuty - což byly hlavně libry záp. marky a dolary, těch bylo v zemi málo a tak se jimi šetřilo a tak se sháněli na černém trhu za hříšné peníze. A tak když to obstarání výjezdu dalo tolik práce, času, potu a peněz, ponižování a prošení, mnozí zvažovali svůj návrat do vlasti, neboť příští výjezd z hlediska valut, byl možný až za 10 let. A ještě takový paradox: Bez Výjezdního povolení jste nedostali Devizový příslib a bez Devizového příslibu vám nedali na Výjezdní povolení razítko a datum.
Můj první výjezd za hranice, byl do NDR, do Lipska. Na hranicích nás prohlíželi jako nějaké zločince. každý se musel zout a vyjít z aurobusu. Mezitím Německá policie prohledala všechna zavazadla a sedačky, zdali nepřivážíme do NDR nějaké zakázané valuty. Takovému zločinci byly poté valuty zabaveny a on jel domů vlakem. To samé zpět. Zavazadla otevří a ruce na sedačku. Dívat se dopředu a žádné vyzývavé pohledy. I těch východních marek vám vyměnili tak málo, že jste byli venku jak žebráci.
Teprve za dlouho vznikla říkanka:
Jednoho dne v parku - našel jsem tam marku.
Ležela tam kolik dní - byla totiž východní.