Místní povìsti 2
[vloženo: Tutun Tutun 10.1.2023 17:10]

Zvláštní název místa (Kdo se tu asi veselil?), èetná prameništì a studánky, a také jméno nedaleké obce VRÁŽE (staroslovanské vraženik, vraè“ bylo oznaèením pro lékaøe, medicinmana, šamana èi zaklínaèe) naznaèuje, že se tu mohly konávat léèitelské rituály i slavnosti k uctívání pøírodních sil a plodnosti, zejména obøady letního slunovratu, spojené s divokými tanci a sexuálními orgiemi.

Tomu nasvìdèuje další povìst ze vsi Lhotky. Tam v místech U obrázku (na stromì byl svatý obrázek k zažehnání zlých sil) provádìly každou lichou hodinu divé ženy své rejdy. Jednou tudy v jedenáct hodin pøed polednem šel nìjaký chalupník a spatøil tlupu nahých ženštin s rozevlátými vlasy, ozdobených kvìtinami a chvojím, jak se drží za ruce a prudce se toèí ve velkém kruhu. Najednou si ho povšimly a než se nadál, vtáhly ho do kola a zaèaly si ho jedna druhé podávat. Síly už nebohého muže opouštìly a snad by ho divoženky utancovaly k smrti, kdyby se jedna z nich nad ním neustrnula. Poradila mu, aby obrátil levou kapsu naruby a vysypal z ní drobty chleba. Sotva tak uèinil, kruh se rozpadl. Muž se neohlížel a utíkal k domovu, co mu síly staèily.

Jindy jel sedlák plešiveckým lesem s nákladem døíví. Po ránu bylo ještì chladno, na trávì jinovatka, ale divé ženy už kolem cesty rozprostíraly k sušení pleny, které vypadaly jako cáry mlhy. Protože byl sedlák v bujaré náladì, zapráskal bièem a mlžné pleny rozšlehal. To ale nemìl dìlat. Divoženky zaèaly jeèet jako vichøice a hnaly se za ním. Sedlák jim jen tak tak ujel. Když už byl mimo les, zaslechl za sebou volání: „Jen ho nechte, však on do roka a do dne ani kašel ani rýmu mít nebude!“ A skuteènì sedlák bez jakýchkoliv pøíznakù nemoci do roka zemøel.

Plaèící duch. O filipojakubské noci, kdy se mládež schází na kopcích k pálení èarodìjnic, leckterou dvojici, která si „odskoèila“ za milostnými touhami do stínù mimo dosah ohnì, vydìsí vysoká èerná postava, kráèející rychle lesy mezi Plešivcem a Veselou. Je to bludný duch. Nikomu však neublíží. Jenom lomcuje stromy, jako by je chtìl zlámat nebo vyvrátit z koøenù, a pøitom táhle kvílí a pláèe. Prý naøíká nad zaniklou vesnici Kozincem, která v tìchto místech kdysi stávala.