Re: Re: Mudr.Kostrouch
[vloženo: Tomáš 18.8.2017 20:29]

Dobrý den,jen se chci zeptat,jestli už jste zjistil odkud pocházel mudr.Kostrouch...Jeho první manželka Helena zemřela asi v roce 2005.Nevíte jestli žila v Kašperských Horách?...Druhý syn mudr.Kostroucha prý taky pracoval u ČSA jsem slyšel...Ještě přidám tři střípky ohledně Pustiny-Mluvil jsem se zdrav.sestrou,která s ním dělala na obvodě a ta mi říkala,že byl svérázný,ale srdcem dobrý člověk a měla ho moc ráda.Prý ji nutil také jezdit na koni....Druhý střípek-V první polovině devadesátých let přicházím k Pustině,zastavím se a koukám jak asi čtyři koně stojí na zápraží,jsou pohublí a i se mi zdálo,že okusují omítku (ale možná,že se mi to jen z dálky zdálo)...tak sleduju malého kluka jak sedí u cesty před stavením a hladí německého ovčáka.On o mě neví.Najednou kluk skočí na ovčáka a zalehne ho.Po malé chvilce psa pustí,ten odběhne a kluk sundá holínku a podrážkou s ní mlátí do země.Já popojdu,kluk mě zahlédne, rychle nazuje holínku a šup a zmizí v lese jako plaché zvíře.Já jdu k místu mlácení holínkou a zjišťuju,že psovi vytrhl velké klíště a holínkou ho rozmašíroval...shodou okolností za několik let mi má sestra povídá,že s ní do třídy chodí kluk,který se jmenuje M.Kostrouch a že vedle něj nikdo nechce sedět,protože jeho parfém-jak bych to řekl-není příliš líbezný...a to byl ten kluk,kterého jsem viděl tenkrát já na Pustině a je to syn druhé manželky mudr.Kostroucha...A třetí střípek-Kolem roku 2000 jsem šel s kamarádem kolem Pustiny a koukám,že jsou okna rozbitý.Jdeme tedy blíže ke stavení a zjistíme,že je barák opuštěný a dveře vyvrácené.Dovnitř se nám nechce-zdá se nám to neslušné.Ale zvědavost a po touha dobrodružství zvítězí.Vejdeme dovnitř a koukáme jako blázni na tu ukrutnou spoušť,která je všude kolem nás.Pohybujeme se tak 10 cm nad podlahou,protože je vše rozmlácené na padrť (i kachličková kamna) a my chodíme po všech těch střepech,suti,dřevech a mezi tím vším se povalují děkovné dopisy a pohledy,které poslali vděční lidé dobrému mudr.Kostrouchovi.Psaní byla i z ciziny např.k Vánocům a samozřejmě už bez vytrhaných známek. .Nic tak šíleně smutného jsem do té doby neviděl - ach to lidské plémě...na památku jsem si vytáhl ze sutin pohled (už bez známky) z roku 1976 poslaný z Anglie,ale psaný francouzsky od nějaké Brigitte a kašperskohorský zpravodaj z roku 1987...když jsem vystoupal do patra a koukám z vikýře na louku,spatřím jak od lesa (cca 200 metrů) ke stavení přiskakují nenápadně maskovanci se zbraněmi...na nic jsme nečekali a pelášili z baráku jako zběsilí hóóódně daleko...kdo to byl do teď vlastně nevím...