Samota Pohádka jako projekce oèekávaní a osobnosti.
[vloženo: Dio 21.1.2015 22:21]

Strávil jsem na samotì Pohádka o samotì týden. V noci jsou slyšet zvuky starého umírajícího domu, stropy, krovy. Pokud budete oèekávat duchovní pozustatky tísnì možných zde násilnì zahynulých lidí, jistì je naleznete, když jste citlivìjší. Pokud jste materiálnì a konzumì založení, budete vnímat jen tísen padajícího vlhkého stavení.
Samota Pohádka však rozhodnì není jedinou samotou s tragickou historií a to jak v rámci Šumavy tak celé ÈR. Na další Šumavské samotì se v roce 1962 odehrála rodinná masová vražda 4 èlenù rodiny-dosídlencù, jejich bratrancem navedeným strýcem.
Samoty obecnì pro svou odlehlost a také èasto tím, že jich vìtšina leží v Sudetech, již pøed rokem 1918 èi 1945-46 lákaly specifické, hranièní normalitou osobnosti. Tvrdé lidi fyzicky, tak duševnì, museli odolávat a poradit si èasto s odlehlostí a izolací. Èasto už neumìli žít jinak, mezi vesnièany a ani nechtìli. Po velkých dìjiných zvratech, válkách se samoty v Sudetech zaplnily èasto lidmi, kteøí chtìli nìco èi nìkoho skrývat èi dokonce skrýt na vìky. Zkrátka samoty ani Pohádka nemùžou za to, že jsou pøitahovány vadnými osobnostmi, které pak svoje zvìrstva svádìjí na podivné místo a stavení...Pohádka je vhodné místo na rozjímaní, meditaci, klidnì bych si tam dovedl pøedstavit kapli.
A nakonec, již v hlubokém støedovìku na území zemí Království èeského zaniklo, vymøelo nìkolik stovek vesnic a samot...umírají, aby se jinde zrodily...