Zem ho nepřijala
[vloženo: Stanislav Bechný 9.2.2012 21:13]

Jen pro doplnění předešlého článku - s laskavým dovolením redakce vlastivědného zpravodaje Oderské vrchy přepisuji pověst z Velkých Karlovic o Smolných horách, kterou zveřejnila pí. Helena Mičkalová z popudu pí. Jany Krejčové:
"Člověka, který obíral a okrádal druhé, připravoval jim špatný život a někdy je o život připravil, zem po smrti nepřijala. Když takového pohřbili, ráno našli rakev zase venku.
Jeden správce rožnovského panství velice své poddané trápil, Karlovjané, Bečvičtí a Zuberští ho zaživa prokleli. Když potom zemřel, země ho nepřijala. Třikrát ho pohřbili a rakev byla do rána ze země venku. Páni se proto rozhodli vyvézt ho na Smolné hory. Bylo to někde u Potštátu.
Přivezli kata se dvěma pomocníky. Ti tělo rozčtvrtili a znovu dali do rakve. Jakýmisi kletbami zakleli.
Rakev dali na vůz, který táhli čtyři černí koně. A jeli. Všechno to vykonali v noci. Věděli, že Smolné hory jsou porostlé pustým a divokým pralesem. Když se k nim dostali, řekl kat svým pomocníkům, aby se neohlíželi, ať se děje cokoliv.
Sotva vjeli do Smolných hor, strhl se vítr, až se stromy k zemi ohýbaly. Kolem vozu se začaly objevovat stvůry, jaké ještě nikdo neviděl. Chytaly vůz, opratě, strašlivě ječely, až se zdálo, že všichni ohluchnou. Koně už taky nemohli dál. Ale nakonec na to místo přece jen dojeli. Kat se svými pomocníky sundali rakev z vozu. Dali ji na zem a sami honem vyskočili na vůz a hybaj pryč. Koně byli celí uřícení, z vozu zůstala díky tomu úprku jenom polovina.
Ale nakonec šťastně ze Smolných hor ujeli. Každou noc by se to dělat nedalo. Potvrdil to i sám kat".