Plzeň-Pomocná synagoga a starší židovský hřbitov (Pilsen-Hilfssynagoge und der Älter Judenfriedhof)

Popis: gen.Bedřich Reicin
Bedřich Reicin, původním jménem Friedrich Reinzinger, se narodil v r.1911 v Přerově, někdy je uváděna i Plzeň, jisté je však, že dětství a mládí trávil v Plzni v skromných poměrech židovské rodiny se čtyřmi sourozenci. Jeho otec Salomon byl kantorem v plzeňské synagoze, rodina bydlela v Hálkově ul. 14 (dům již v původní podobě nestojí, je zde Finanční ředitelství). Sám Bedřich uměl mnoho hebrejských liturgických písní i lidových písniček v jidiš, pamětníci vzpomínali, že je zpíval opravdu dobře. Studoval v Plzni německé gymnazium a obchodní akademii, v r.1929 byl však vyloučen, neboť byl vyšetřován četnictvem za účast při výtržnostech komunistické mládeže. Nástupu základní služby u čs.armády se vyhýbal až do okupace. Zatímco ostatní odbojáři se dostávali po německé okupaci do zahraničí ilegálně, Reicin s manželkou odjeli na protektorátní cestovní pas s čínským vízem do SSSR. Bylo by ale asi nespravedlivé Reicina obviňovat, že dostal víza za kolaboraci s gestapem, jak je někdy uváděno. Odjel v době, kdy nacisté ještě Židům emigraci umožňovali a zřejmě na jeho odjezdu měla zájem i sovětská strana, tehdy spojenec Německa. V průběhu holocaustu zahynula z Plzně jediná osoba z Reicinovy rodiny-Hermína Reicinová (nar.31.5.1888, pravděpodobně matka), která byla z Terezína deportována 6.9.1943 do Osvětimi, kde zahynula...V Buzuluku u čs.vojenské jednotky se prezentoval 14.2.1942. Byl od počátku protěžován sovětskými poradci, ačkoliv neměl dokončené vzdělání byl zařazen do důstojnické školy, kde proslul nekázní. U jednotky měl přezdívku Fricek. V bitvě u Sokolova nicméně projevil osobní statečnost, byl zraněn a za tuto bojovou činnost obdržel Řád rudého praporu a Čs.válečný kříž. Poté však již zastával štábní funkci osvětového důstojníka, pod pláštíkem osvětové činnosti se snažil indoktrinovat čs.jednotku komunismem, což platné řády čs.armády zakazovaly, tím popuzoval demokraticky smýšlející důstojníky i mužstvo a kteří stejně dobře poznali sovětskou skutečnost a mnozí i gulagy, většina byla odpůrci komunizmu. Toto jim nikdy nezapomněl. Komunistů, posměšně byli zváni hvězdáři, bylo u 1.čs.armádního sboru poměrně málo. V r.1945 byl již majorem a přednostou nově vytvořeného Obranného zpravodajství (OBZ), které obdrželo rozsáhlé pravomoci. Ačkoliv neměl civilní, ani vojenské vzdělání a za války nevelel ani četě, jeho hodnostní postup byl přímo raketový-1947 byl již plukovníkem a ve svých 37 letech v r.1948 již dosáhl na generálské epolety, stal se jako náměstek ministra hlavním kádrovákem na MNO. Jeho jméno se stalo synonymem nezákonností a brutality s jakou likvidoval skutečné i domnělé odpůrce komunizmu v armádě, jeho tehdejší působení patří k nejtemnějším stránkám české historie a on sám navždy zůstane ostudou českých Židů.... Likvidováni a perzekuováni nebyli jen bývalí příslušníci našich jednotek na Západě, ale i ze SSSR-gen.Píka, gen.Boček, gen.Klapálek, plk.Knop, pplk.Skokan, škpt.Buršík a další. Jeho pád byl stejně rychlý jako vzestup. Počátkem r.1951 byl zatčen, zpočátku se choval sebejistě a vzpurně, ale brzy jej zlomily metody, které sám u OBZ zavedl, v průběhu vyšetřování s ním bylo nakládáno velice krutě. V antisemitském procesu s prvním tajemníkem KSČ Rudolfem Slánským (pocházel z nedalekých Nezvěstic) byl odsouzen k smrti a 3.12.1952 popraven. Ještě u šibenice, kterou mu nachystala rodná strana, provolával slávu SSSR a KSČ....

Datum: 1943

Přispěl: Pavel Frýda



Vloženo: 10.1.2009