Břevnov - hostinec U kaštanu (Břevnov - hostinec U kaštanu)

Popis: Gründerský kapitalismus první poloviny 19. stol.

Gründerský kapitalsmus v Praze

Za hradbami Prahy vesnická idyla netrvala napořád. Koncem 18. století a počátkem 19. století se k hradbám prudce začal drát průmysl. Byl to tehdy především průmysl textilní, zvláště jedno z jeho období – bavlnářství. Po celých Čechách se tenkrát zakládaly rukodílny – manufaktury a podnikatelé se pokoušeli o štěstí i v Praze. Dařilo se jim. Rok od roku svoje podniky rozšiřovali. Kromě přádelen stavěli tehdy i kartounky, kde se bavlněná látka ručně potiskovala.

Kartounky se tehdy situovaly nejenom na Starém a Novém městě, ale budovaly se i za hradbami Prahy: v Karlíně, Holešovicích a především na Smíchově. Pozemky tady byly nejen výhodně položené, ale podnikatelé je získávali skutečně za babku. Byla to zkrátka báječná příležitost a nastupující buržoazie ji náležitě využila.
Růstem průmyslu - k přádelnám a kartounkám přibyly továrny na porcelán, papírny, později sirkárny a na Žižkově známá kapslovna – a pražské okolí se opět změnilo. Mezi továrnami se objevovaly první bloky činžovních domů a osady postupně přerůstaly v předměstí Prahy.

A právě tady, v továrních dílnách a činžovních domech s bity maličkými, že se do nich rodina stěží vměstnala, se zrodila nová společenská třída, nepřítel buržoazie a kapitalismu – proletariát.
Nejpočetnější dělnickou silou v první polovině 19. století byli potiskoví tiskaři z kartounek. Tvořili malou armádu, jejíž život se podobal otroctví. Denně pracovali šestnáct hodin a vydělali si sotva na živobytí.

Majitelům kartounek ale nestačilo, že na jejich pohodlný život dřou dospělí, zaměstnávali i děti. Těmhle věčně hladovým malým otrokům- učňům se říkalo štrajchpudlíci a byli nejlacinější pracovní silou.

A teď si představme, že by jste po léta bojovali za vyšší mzdu, abyste mohli alespoň trochu lidsky žít, lépe řečeno abyste nezemřeli hlady dřív, než vůbec začnete žít, a najednou se za všechnu dřinu a odříkání octnete na dlažbě. Bez práce a bez naděje, že práci brzy dostanete. O vaše ruce nikdo nemá zájem, protože se do průmyslu právě zavádějí stroje.

Stroje samozřejmě začaly pracovat i v kartounkách. Kampak na ně s ruční prací! Za okamžik potiskly desítky metrů látky. Tenhle pokrok v lidské společnosti – vždyť stroje mohly dělníkům v podstatě ulehčit jejich dřinu – se však stal pro dělníky té doby metlou. Páni fabrikanti si spokojeně mnuly ruce a strojů využívali jen ve svůj prospěch. Okamžitě dělníkům snižovali mzdu a propouštěli je z práce.

Ale tiskaři se jen tak nedali a vzbouřili se. Bylo to roku 1844 a první vlna odboje se zvedla v nejlépe mechanizované kartounce bratří Porgesů z Portheimu na Smíchově. /Kde asi kartounka stávala, poznáte podle barokního letohrádku na Kirovově třídě; říká se mu Bukvojka nebo Portheimka podle bývalých majitelů a kdysi dávno ji pro svou rodinu postavil Kilián Ignác Dienzenhofer./ Jako když se protrhne hráz, stávka se šířila dál. Dělníci si ještě neuvědomovali, že hlavním původcem jejich bídy jsou podnikatelé a svůj hněv obrátili proti strojům, které vinili z toho, že jim berou práci. A tak nejenom v kartounkách na Smíchově, ale i v Holešovicích a v Libni byly zničeny první tiskařské stroje, „perotiny“, jak se jim říkalo podle jejich vynálezce, francouzského inženýra Perrota.

Dělníci poznali, že jsou silou, s kterou je nutno počítat, a to byl ohromný vklad do budoucnosti. První dělnická stávka se stala současně prověrkou dělnické solidarity.



Datum:

Autor: kniha "Procházky Prahou" (vydal Albatros)
Přispěl: Jan Tomášek



Vloženo: 3.1.2025