Maushäusel (Myší Domky)

Beschreibung: Karel Klostermann: V ráji Šumavském

Karel Klostermann

V ráji Šumavském
--------------------
(výtah z románu)

Uprostřed rozsáhlých kašperských pozemků poblíž řeky Vydry hospodařilo několik místních statkářů – jejichž statky panstvu z Kašperka mohly připomínat solný balvan uprostřed vody. Nejmajetnější statkářem byl jistý Podhamerský, ovšem o několik desítek let zpět, měl podobné postavení jistý stakář Vastal.

- Vastalův dvůr

Vastalův dvůr byl tenkrát na druhém břehu Vydry. Vastal byl pánem nad více než tisíci jitry.

Pak se přestěhoval na tenhle břeh – a vystavěl tento dvorec. Za těch čtyřicet jiter tam – jich získal osmdesát tady.

Vastalovu vnučku si vzal Podhamerský – a z Nového Vastalova dvora se stal Podhamerský dvůr.

- Podhamerský a jeho dcery

Pdhamerského manželka – byla žena asi čtyřicetiletá – hezky při těle, se kterou měl několik dcer – samozřejmě zdatných pomocnic na statku.

Za nejsličnější byla považována Rezla. Rezla od Rýžovnického potoka (kde tehdy byla dřevařská hospoda) došla podél Otavy k pile Bubeníčkově – zavané Čeňkova -kde do sebe vtékají řeky Vydra a Křemelná aby vytvořily Otavu.

Pak začala stupat nahoru k Jelenovu – a pak k rodnému statku – statku Podhamerského sedláka – dnes známý jako Buchingrův dvůr. Tam byla doma… jak dlouho ještě???,

Byla to ovšem nejstarší Nany pro kterou se zanedlouho chystala veselka.


Nany - Podhamerského nestarší dcera nebyla jeho manželce jpodobná ani v nejmenším. Trochu připomínala Rezlu – jenže méně hezká. Hodně hřmotnější – pravý ženský kolos. Přesto, že jí bylo sotva dvacet jeden roků – kdo viděl silná Nanyna ramena, nepochyboval o tom, co se o ní povídalo – že prý umí zacházet saněmi lépe – než kterýkoliv mužský. Když v zimě se váželo dříví po smyku – nescházela Nany nikdy – a konala pravé divy. Její mohutné vnady její pracovitost a zručnost jí získaly všeobecnou vážnost. Vábila nápadníky, přesto, že se povídalo, že je zlá. Domácí práce ležela téměř všechna na bedrách této fenomenální dívky. Zvláště práce hrubšího rázu – na polích, ve stájích – ve stodole – všude byla první – jako by to bez ní ani nemohlo jít. Žala žito – co vzmach – to hotový snop. Dříví štípala, stelivo chvojové upravovala – mlátila za tři jiné s jakousi úpornou houževnatostí – celý dům držela v čistotě. Předla, tkala na domácím stavu. Matka se sama se divila její dovednosti – takovou dceru může mít jen Podhamerský.

- Veselka

Rejštejn byl vzhůru – před hospodou stály celé davy, které se nemohly protlačit dovnitř. V tom zevlujícím množství by se našly všemožné typy, jaké právě tehdy Rejštejn prokazoval.

Bylo zvykem, že si hosté pivo platili sami, leč u Podhamerského nikdo neplatil a pil co chtěl
Také jídlo bylo zadarmo – tučná vepřová pečeně kyselé hovězí a skopové koblih celé hory, zkrátka – bylo to znamenité – nikdo nepamatoval tak bohaté veselky. Každý pil a jedl co chtěl – a co mu právě chutnalo. Křiku bylo dost – a výskotu – a pochybného zpěvu ještě víc.

Hlavní zdrojem Podhamerského hospodařené bylo zemědělství – pole a dobytek – a pak také těžba dřeva – zejména když skončily polní práce – na podzim se stromy kácely a z jara plavily do níže položených končin, kde vázaly se vory.

- Polomy 1860 a 1870

V říjnu 1860 řádila krutá vichřice – les přesto obstál.

Přesně po deseti letech - v říjnu 1870 šumavské lesy opět zasáhla nebývale silná vichřice, a zanechala spoušť. Na jedné straně byla krajina zpustošena obrovskými polomy, jež byly navíc zasaženy kůrovcem, a proto musely být urychleně zlikvidovány. Na druhé však právě tato skutečnost přinesla místním lidem práci a krátkodobě i poměrně vysoké výdělky.


Jako většina tehdejších obyvatel Šumavy se Podhamerský nechal zlákat vidinou vysokého výdělku, celé dny zpracovával a vyvážel dřevo z ohrožených lesů a přitom zanedbával své vlastní hospodářství.

- Léto

Kam nabylo možno vylézt – zapálily dřevaři spoustu vývratů – aby zničily místa - kde se líhl hmyz. Po celé dny hořely zásaky – až hluboko do půdy suchým jehličím pokraté. Plameny sálaly rudým leskem do výše – kotouče hustého dýmu stoupali do strání, nebo stoupali lesem do strání nahoru a dolů. Zápach pryskyřice a smoly roznášel se po celém kraji, jako vůně vosku, za velké panichydy.

- Podzimek

Pozdní podzimek nastolil vládu, a přioděl les nevšední krásou. Listí buků žloutlo a červenalo se ve všech odstínech a odělo nevšední krásou. Listí tu ohnivě plálo – a tam nachově se rdělo, tvoříc různobarevné ostrovy – v moři temné zeleně smrků. Na šedých stráních skal – prokvétal všude mezi bílými kmeny bříz nachem se zalévající osladič a plavuň, hnědý vřes a černající nať jahodin. Plody jeřabin se zabarvily – vábíce hejna kvíčal. V roklinách a úžlabinách potoků a věčně burácející řeky Vydry – valily se mlhy bílé jako mléko.

Podhamerský se doma zdržoval jen krátce. Dřevařil a svážel dříví všemi svými povozy, veškerou mužskou chasou, ba i čeledí – včetně syna Vincka.
„Nepohoda může udeřit do čtrnáccti dnů, do té doby zkusíme navozit třikrát tolik, než bylo ujednáno, svážet budem už od zítřka, neděle neneděle – a čtyřma potahama“ nechal se slyšet Podhamerský. „Jestli se má dostavit zimní nepohoda, do čtrnácti dnů zasněží a z jara se má osplavit 5 000 sáhů. Jak je dostaneme v zimě k vodě pod sněhem – to pěkně děkuju. Jestli je vám to pomalu – postavte železnici – nebo si hledejte jiného“.

- Po zimě

Utíkal čas, jako vody dravých bystřin.

Tichý a mlčenlivý kraj, byl najednou plný života. Daleko ozýval se rachot kácených dřev, všechny cesty oživly, křik a práskání bičů, všude podél řek se kupily klády, u drboné potoky se plnily vodou, vedoucí z přilehlých nádržek. Ječící a pěnící se kalné proudy, odnášely dřeva do níže položených končin, kde vázaly se vory. Staré cesty se opravovaly – nové se zřizovaly. Zástupy různého lidu se hrnuly do lesů s krompáči, trakaři, lopatami.
V nádržkách se bělaly dlouhé vory – jednotlivé pily Čeňkovy pily syčely jako ve dne. Práce bylo až do noci – tu a tam se zatřpytilo bludné světlo, tu a tam zaštěkal pes, ozývala hlasitá řeč…


Datum:

Autor: výtah z románu se zaměřením na těžbu a plavení dřeva v okolí Čeňkovy pily
Beigetragen: Jan Tomášek



Eingegeben: 4.8.2022