Herzogwald (Herčivald)Beschreibung:
Joy AdamsonováJoy Adamsonová
Joy Adamsonová byla spisovatelka, malířka, přírodovědec a ochránkyně zvířat. V roce 1977 jí byl udělen rakouský čestný odznak Za vědu a umění
Narodila se v roce 1910 v Opavě, v ulici Na Rybníčku 48, jako Friederike Victoria Gessnerová, tam, kde dnes najdete náměstí, nesoucí spisovatelčino jméno. Její otec byl stavebním radou technického oddělení Zemské vlády slezské v Opavě a rodina matky vlastnila na českém území papírny (největí ve Svobodě nad Úpou) a rozsáhlá panství. Od roku 1922 studovala na opavském reálném gymnáziu, jene v následujícím roce se její rodiče rozvedli. Zatímco otec s nejmladí dcerou Dorotou zůstal v Opavě, kde se znovu oenil, matka se s Friederikou a nejstarí dcerou Trautou odstěhovala do Vídně.
Pradědečkem Friederiky byl Carl Weisshuhn, významný podnikatel a přítel Thomase Alva Edisona, známý předevím jako majitel papírny v imrovicích a stavitel náhonu, který je dodnes znám jako Weisshuhnův kanál.
Joy trávila mnoho času také u své babičky v německé vesnici Seifenmühle. Tu u nenajdete leí na dně Kruberské přehrady. Čas trávila Friederika i v rodinné vile, která stála jetě donedávna na břehutohoto vodního díla. Na krajinu kolem Budiova nad Budiovkou vzpomínala po celý ivot jako na nejkrásnějí místo, které poznala, a to přesto, e se sem u nikdy nepodívala. Od eny, která procestovala kus světa, to zní jako hodně velké uznání malebnosti krajiny, kterou vytvářely řeky Budiovka a Moravice.
Vdávala se třikrát, jejím prvním manelem byl rakouský obchodní podnikatel Viktor von Klarvill, kterého si vzala v roce 1935. Právě kvůli jeho idovskému původu se dostala do Keni, kam oba utekli předHitlerovým běsněním. Manelství ale dlouho nevydrelo. V roce 1938 si brala výcarského botanika Petera Ballyho, pracovníka nairobského muzea, kterého poznala při studiu africké flóry. Právě on jí
začala říkat Joy, jeliko Friederike Victoria pokládal za nevyslovitelné. Tam se seznámila se výcarským přírodovědcem, který ji přivedl do Keni. Tato země se stala jejím novým domovem. Věnovala se
poznávání přírody, později se provdala za stráce zvěře George Adamsona zakladatele afrických národních parků a ochránce zvířat. Po svatbě v roce 1944 ili v Isiolu na hranici keňské Severní provincie.
ivot se jí definitivně změnil v roce 1956, kdy George v sebeobraně zastřelil lvici. Kdy byla mrtvá, zaslechl slabounké naříkání ze skalní rozsedliny. Na denní světlo vylovil tři lvíčata a přinesl je Joy do
tábora. Z nejmeního vyrostla statná lvice, kterou měl u zanedlouho poznat celý svět Elsa. Pro Joy byla lvice opravdovým členem rodiny a celý její ivot se točil kolem ní. Začala o Else psát a fotit kadý
její krok. Zápisky, v jejich úspěch odborná veřejnost příli nevěřila, vyly pod názvem Příběh lvice Elsy. I s Georgem se Joy nakonec v roce 1970 rozela, ale stále je pojily společné cíle. Ke konci
společného ivota připravoval George lvy pro film Volání divočiny podle stejnojmenné knihy. Právě ten jí z bue přivezl tři oputěná lvíčata. Sirotci zůstali po lvici, kterou museli stráci parku zastřelit,
protoe na ně zaútočila. Dvě lvíčata převezli do zoo, třetí se stalo tím, které s Joy strávilo tři roky ivota, a pak ji spisovatelka odvezla do přírody. Příběh lvice Elsy se tedy opravdu stal.
Joy zemřela v roce 1980, kdy ji zavradil bývalý sluha, kterého propustila kvůli krádeím. Její mu George, který v příbězích také vystupuje, zemřel o deset let později a také tragicky zastřelili jej pytláci v
keňské divočině.
V roce 1978 vyla v Londýně kniha The Searching Spirit. Její autorkou byla tehdy ji světově známá Joy Adamsonová rodačka z Opavy., a to nejen pro její Příběhy lvice Elsy. Kniha je vlastně její autobiografií, pasáe popisující její dětství a mládí v údolí Moravice jsou neobyčejně vřelé a zajímavé. Joy Adamsonová se o dětství v Seifenmühle zmiňuje téměř ve vech svých knihách. Nikdy nezapomněla na prostředí, které inspiroval a vytvořil její pradědeček Carl Weisshuhn.
Dr. Čermák nepostavil jen přehradu, objevil pro nás také Joy Adamsonovou. V roce 1982 připravil rozhlasové pásmo, které o této záměrně zapomenuté a dnes jetě stále zapomínané slavné rodačce uvedl tehdejí Československý rozhlas Ostrava. V pásmu byly pouity pasáe z její autobiografické knihy he Searching Spirit. Dr. Čermák byl první, kdo tuto knihu přeloil. Jen tak, sám pro sebe. O jeho ivotních aktivitách se ale nedá psát stručně. V roce 1981 se dostavil osobně na městský národní výbor s tím, e objevil na místním hřbitově hrob babičky a strýce Joy Adamsonové. A e jestlie nebude mít nikdo nic proto tomu, aby se o hrob staral. Poádal také o povolení, aby na hřbitově umístil panel s odkazem na aktivity Joy Adamsonové. Bylo mu ve laskavě povoleno. A tak se lidé dozvídali o naí významné rodačce, její ekologické a jiné kulturní aktivity znal v té době celý západní svět. Její knihy byly přeloeny do 34 jazyků a jejich vydání přesáhla více ne 5 milionů výtisků.
BBC s ní natočila dokument The Joy Adamson Story V tomto filmu vypráví o svém raném ivotě v Rakousku, o své lásce ke Keni a její divoké přírodě a vysvětluje své zvlátní pouto s Elsou, které provázelo celý její ivot a práci.
Odkaz na video zde: https://www.youtube.com/watch?v=Zjzr18Ahn3g
Datum: 1940-2020
Autor: http://www.freiheit.cz, https://www.tvguru.cz/filmova-adaptace-romanu-jacka-londona-volani-divociny-jiz-brzy-v-tv/; popis a montá Mil. Horník
Beigetragen:
Miloslav Horník
Eingegeben: 16.1.2022 
