Herčivald (Herzogwald)

Popis: Joy Adamsonová
Joy Adamsonová

Joy Adamsonová byla spisovatelka, malířka, přírodovědec a ochránkyně zvířat. V roce 1977 jí byl udělen rakouský čestný odznak Za vědu a umění.
Narodila se v roce 1910 v Opavě, v ulici Na Rybníčku 48, jako Friederike Victoria Gessnerová, tam, kde dnes najdete náměstí, nesoucí spisovatelčino jméno. Její otec byl stavebním radou technického oddělení Zemské vlády slezské v Opavě a rodina matky vlastnila na českém území papírny (největší ve Svobodě nad Úpou) a rozsáhlá panství. Od roku 1922 studovala na opavském reálném gymnáziu, jenže v následujícím roce se její rodiče rozvedli. Zatímco otec s nejmladší dcerou Dorotou zůstal v Opavě, kde se znovu oženil, matka se s Friederikou a nejstarší dcerou Trautou odstěhovala do Vídně.
Pradědečkem Friederiky byl Carl Weisshuhn, významný podnikatel a přítel Thomase Alva Edisona, známý především jako majitel papírny v Žimrovicích a stavitel náhonu, který je dodnes znám jako Weisshuhnův kanál.
Joy trávila mnoho času také u své babičky v německé vesnici Seifenmühle. Tu už nenajdete – leží na dně Kružberské přehrady. Čas trávila Friederika i v rodinné vile, která stála ještě donedávna na břehu tohoto vodního díla. Na krajinu kolem Budišova nad Budišovkou vzpomínala po celý život jako na nejkrásnější místo, které poznala, a to přesto, že se sem už nikdy nepodívala. Od ženy, která procestovala kus světa, to zní jako hodně velké uznání malebnosti krajiny, kterou vytvářely řeky Budišovka a Moravice.
Vdávala se třikrát, jejím prvním manželem byl rakouský obchodní podnikatel Viktor von Klarvill, kterého si vzala v roce 1935. Právě kvůli jeho židovskému původu se dostala do Keni, kam oba utekli před Hitlerovým běsněním. Manželství ale dlouho nevydrželo. V roce 1938 si brala švýcarského botanika Petera Ballyho, pracovníka nairobského muzea, kterého poznala při studiu africké flóry. Právě on jí začala říkat Joy, jelikož Friederike Victoria pokládal za nevyslovitelné. Tam se seznámila se švýcarským přírodovědcem, který ji přivedl do Keni. Tato země se stala jejím novým domovem. Věnovala se poznávání přírody, později se provdala za strážce zvěře George Adamsona zakladatele afrických národních parků a ochránce zvířat. Po svatbě v roce 1944 žili v Isiolu na hranici keňské Severní provincie. Život se jí definitivně změnil v roce 1956, kdy George v sebeobraně zastřelil lvici. Když byla mrtvá, zaslechl slabounké naříkání ze skalní rozsedliny. Na denní světlo vylovil tři lvíčata a přinesl je Joy do tábora. Z nejmenšího vyrostla statná lvice, kterou měl už zanedlouho poznat celý svět – Elsa. Pro Joy byla lvice opravdovým členem rodiny a celý její život se točil kolem ní. Začala o Else psát a fotit každý její krok. Zápisky, v jejichž úspěch odborná veřejnost příliš nevěřila, vyšly pod názvem Příběh lvice Elsy. I s Georgem se Joy nakonec v roce 1970 rozešla, ale stále je pojily společné cíle. Ke konci společného života připravoval George lvy pro film Volání divočiny podle stejnojmenné knihy. Právě ten jí z buše přivezl tři opuštěná lvíčata. Sirotci zůstali po lvici, kterou museli strážci parku zastřelit, protože na ně zaútočila. Dvě lvíčata převezli do zoo, třetí se stalo tím, které s Joy strávilo tři roky života, a pak ji spisovatelka odvezla do přírody. Příběh lvice Elsy se tedy opravdu stal.
Joy zemřela v roce 1980, kdy ji zavraždil bývalý sluha, kterého propustila kvůli krádežím. Její muž George, který v příbězích také vystupuje, zemřel o deset let později a také tragicky – zastřelili jej pytláci v keňské divočině.
V roce 1978 vyšla v Londýně kniha The Searching Spirit. Její autorkou byla tehdy již světově známá Joy Adamsonová rodačka z Opavy., a to nejen pro její Příběhy lvice Elsy. Kniha je vlastně její autobiografií, pasáže popisující její dětství a mládí v údolí Moravice jsou neobyčejně vřelé a zajímavé. Joy Adamsonová se o dětství v Seifenmühle zmiňuje téměř ve všech svých knihách. Nikdy nezapomněla na prostředí, které inspiroval a vytvořil její pradědeček Carl Weisshuhn.

Dr. Čermák nepostavil jen přehradu, objevil pro nás také Joy Adamsonovou. V roce 1982 připravil rozhlasové pásmo, které o této záměrně zapomenuté a dnes ještě stále zapomínané slavné rodačce uvedl tehdejší Československý rozhlas Ostrava. V pásmu byly použity pasáže z její autobiografické knihy he Searching Spirit. Dr. Čermák byl první, kdo tuto knihu přeložil. Jen tak, sám pro sebe. O jeho životních aktivitách se ale nedá psát stručně. V roce 1981 se dostavil osobně na městský národní výbor v Budišově nad Budišovkou s tím, že objevil na místním hřbitově hrob babičky a strýce Joy Adamsonové. A že jestliže nebude mít nikdo nic proto tomu, aby se o hrob staral. Požádal také o povolení, aby na hřbitově umístil panel s odkazem na aktivity Joy Adamsonové. Bylo mu vše laskavě povoleno. A tak se lidé dozvídali o naší významné rodačce, jejíž ekologické a jiné kulturní aktivity znal v té době celý západní svět. Její knihy byly přeloženy do 34 jazyků a jejich vydání přesáhla více než 5 milionů výtisků.
BBC s ní natočila dokument „The Joy Adamson Story“. V tomto filmu vypráví o svém raném životě v Rakousku, o své lásce ke Keni a její divoké přírodě – a vysvětluje své zvláštní pouto s Elsou, které provázelo celý její život a práci.

Odkaz na video zde: https://www.youtube.com/watch?v=Zjzr18Ahn3g


Datum: 1940-2020

Autor: http://www.freiheit.cz, https://www.tvguru.cz/filmova-adaptace-romanu-jacka-londona-volani-divociny-jiz-brzy-v-tv/; popis a montáž Mil. Horník
Přispěl: Miloslav Horník



Vloženo: 16.1.2022