Mariánská - klášter (Maria Sorg - Kloster)

Popis: Demokratická strana a Jáchymov
Demokratická strana - stručná historie od SNP po únor 48 a rok 49 - kdy značný počet členů skončil v jáchymovských lágrech.

Demokratická strana (DS) byla v letech 1944 až 1948 politickou stranou na Slovensku.

Byla založena v září 1944 během Slovenského národního povstání. Mezi její zakladatele patřili Ján Ursíny, Jozef Lettrich, Martin Kvetko, Fedor Hodža a Ján Lichner. Pod její značkou se demokratické síly spojily před volbami v roce 1946. Ve volbách v roce 1946 Demokratická strana na Slovensku zvítězila s 62% hlasů. Komunistický převrat v únoru 1948 znamenal jeho konec. Většina předních úředníků emigrovala do zahraničí a ti, kteří zůstali v Československu, bylivězněni a pronásledováni. Ze zbytků strany vznikla Strana slovenskéhoresurcingu , která byla součástí komunisticky ovládané Národní fronty. Komunisté tak vytvořili pojem demokracie ve státě. Po sametové revoluci demokratická strana (1989-2006) navázala na odkaz strany.


Vytvoření strany během SNP
--------------------------------
Několik pozdějších stranických funkcionářů bylo signatáři vánoční dohody v roce 1943. Demokratická strana byla vytvořena sjednocením občanských odbojových skupin v SNP. Datum založení Demokratické strany je sporné. Na začátku povstání (zdroje zmiňují konkrétně na začátku září nebo v polovině září) byly ne levicové subjekty Slovenské národní rady (SNR), tedy jádro budoucí Demokratické strany, označovány jako demokratický blok, demokratický klub (v blízkosti SNP), občanský blok nebo občanský demokratický blok. Ještě to nebyla politická strana, ale členové tohoto bloku nebo klubu plánovali vytvořit politickou stranu zvanou Demokratická strana nejméně od začátku roku 1944 po dobu po skončení války.

17. září 1944 J. Ursíny pronesl projev na setkání se Komunistické strany Slovenska jménem "zakladatele DS" a začal publikovat časopis vznikajícího DS s názvem "Čas", je někdy považován v literatuře za datum založení DS.
Od 17. září se skupina často chová jako Demokratická strana, ale jindy stále působí pouze jako demokratický blok atd. (viz alternativní názvy výše). Programové politiky vznikající strany byly zveřejněny počátkem října 1944 v časopise "ČAS".

Aktivity na osvobozeněném území a po válce
----------------------------------------------------
Organizační strukturu začala budovat vznikající strana teprve na začátku roku 1945 a členská základna byla současně shromážděna na osvobozené území. 4. - 5. dubna 1945 se v Košicích konal

Ustavující sjezd demokratické strany
------------------------------------------

Současně začal být publikován Časopis "Demokrat". Později strana také vydala periodika Národní noviny , Nový obzor.

Ursíny byl předsedou strany a místopředsedou Lettrichem. DS aktivně pracovala ve Slovenské národní radě (SNR) i ve Sboru pověřenců.

Dne 1. června 1945 se Lettrich zúčastnil setkání s prezidentem Edvardem Benešem, které se zabývalo mimo jiné postavením Slovenska v obnovené republice.

V červenci 1945 již strana měla okresní organizaci v každém okrese a místní organizaci téměř v každé obci.

První celorepublikový sjezd Demokratické strany
------------------------------------------------------
se konal ve dnech 7.-8. 7. 1945 v Martinu.
Účastníci sestupu zvolili předsedou lLettricha , který nahradil ve funkci Ursínyho.


Na Slovensku se současně utvořila - částečně odštěpením od Demokratické strany

Strana svobody
-----------------

Stranu svobody založil 1. března 1946 bývalý politik Demokratické strany Vavro Šrobár poté, co byl svými kolegy odvolán z vedení DS.

Strana slobody původně vznikla pod názvem

Křesťansko-republikánská strana

- toto pojmenování však zamítla Národní fronta. Záměrem Strany Slobody bylo především oslovit konzervativní katolické voliče (ne-li přímo sympatizanty rozpuštěné Hlinkovy Slovenské lidové strany v květnu 1945). 30. března 1946 však vedení Demokratické strany podepsalo dubnovou dohodu se zástupci katolicismu a nových lidí, čímž výrazně snížilo voličský potenciál Strany svobody. Ve volbách v květnu 1946 získala pouze 0,9 % hlasů (3,7 % hlasů na Slovensku). Tiskovou kanceláří Strany svobody byl týdeník Svoboda.

Po únoru 1948 byla jednou z pěti jediných povolených stran Národní fronty.

ale opět k Demokratické straně



Volby do ústavodárného Národního shromáždění v Československu
--------------------------------------------------------------------------
v roce 1946 a výsledky Demokratické strany



Po válce byly v orgánech slovenské politické reprezentace zastoupeny pouze dvě strany: DS a KSS. O dalším politickém směřování se mělo rozhodnout parlamentními volbami dne 26. Nakonec to byly jediné platné volby, které se DS zúčastnila.

Dubnová dohoda
-------------------

Strana, která by se dnes v politickém spektru profilovala jako středolevicová,
byla založena na třech světonázorových proudech: - křesťanském sociálním reformismu,
imigraci
a Masarykově proudu
tedy spíše tzv. "Občanském proudu".

Demokratické straně se ovšem rovněž podařilo podchytit velkou části populace - bývalých sympatizantů rozpuštěné HSLS (Hlinkovy slovenskej ludovej strany).

V pětičlenném předsednictvu SNR obsadila Demokratická strana tři místa - předsedou SNR byl zvolen předseda DA Jozefa Lettricha a dále funkce dalších dvou místopředsedů dva místopředsedy (Andreje Cvinčka a Milana Poláka).

V novém Sboru pověřenců (ZP) (tehdejší název slovenské vlády) strana obsadila 9 z 15 ministerstev, ale nezískala pozici předsedy, i když na ni měla nárok jako vítězná strana, ale díky již rostoucímu tlaku KSČ, která v České republice zvítězila, tuto pozici získal Gustáv Husák z KSS.

Třetí Pražská dohoda a oslabení pozic[
-------------------------------------------
I po volbách se strach dalších politických stran z volebního úspěchu DS - komunistů i dalších občanských stran, které se obávaly možného slovenského separatismu a již na konci května 1946, vyvinuly ÚV KSČ a KSS zpřísněné podmínky pro vstup DS do vlády, tzv. Třetí pražskou dohodu, která do značné míry podpořila pravomoci slovenských národních orgánů: předběžná kontrola všech rozhodnutí SNR ústřední vládou, ústřední vláda byla oprávněna vykonávat moc přímo na Slovensku, zejména podřízením (slovenských) mandátů ministrům. Pokud DS nechtěla zůstat izolovaná, musela to přijmout. Další ranou pro stranu byla poprava bývalého prezidenta 1. slovenské republiky Dr. Jozefa Tisa v roce 1947, kterého DS slíbila zachránit. To vyvolalo nespokojenost jak v katolickém křídle strany, tak mezi voliči. Strana v důsledku těchto kroků ztrácela podporu.

Na podzim roku 1946 vznikla uvnitř Demokratické strany frakce kolem Ivana Pietora- který chtěl Lettricha odvést z čela strany a nastolit smířlivější kurz proti KSČ, která po volbách vystupňovala své útoky. Členové frakce neměli v úmyslu zničit stranu jako nezávislou sílu slovenské politiky, ale spíše se řídili mylným přesvědčením, že agitace komunistů proti DS je zaměřena pouze na luteránské agrární křídlo. Pietorův pokus o obrat byl však neúspěšný.

Politický a později soudní tlak slovenských komunistů na nekomunistické strany sílil. Lettrich dal v rozhlasovém projevu v červnu 1946 jasně najevo, že je pro Československo, ale KSS stále poukazovala na to, že DS je napojena na místní a separatistické skupiny. Obhajovali také shovívavost Demokratické strany vůči prezidentovi bývalé Slovenské republiky Josefu Tisovi.

V roce 1947 se situace na Slovensku vyhrotila, zatímco se pracovalo na vyjednání nové československé ústavy.

ústavní návrhy Demokratické strany
-----------------------------------------

Lettrich nejprve neoficiálně v únoru a poté formálně v dubnu 1947 na podvýboru parlamentního právního výboru předložil DS návrh na změnu ústavního řádu. Navrhl symetrickou federaci s národním parlamentem, který by měl vyčerpávajícím způsobem definovaným pravomocemi. Návrh nebyl přijat a na konci roku 1947 utrpěla strana DS také těžké ztráty.

Kampaň slovenských komunistů proti DS vyvrcholila na podzim roku 1947. Komunisté si vymysleli jakési "protistátní lidské spiknutí" odkazující zejména na Obuchovou aféru,do níž se měla zapojit DS.

Přední politici DS byli obviněni z protistátní činnosti (Ján Kempný, Ján Ursíny - Obuchova aféra, Miloš Bugár).
V atmosféře tiskových kampaní, pouličních demonstrací a výhrůžek (jednou z nich byla velká partyzánská demonstrace 22. září 1947 v Bratislavě ) si KSS na svém zasedání dne 9. listopadu 1947 na předsedovi Demokratické strany Lettrichovi vynutila změny Sboru pověřenců (tedy slovenské regionální vlády) což vedlo k vytvoření nové situace a na funkci náměstka československé vlády byl donucen rezignovat Ján Ursíny.

Druhý sjezd Demokratické strany
-------------------------------------
se konal 24. - 25. 1. 1948 v Bratislavě.
DS se přihlásila k odkazu SNP a užší spolupráci s Českou národně socialistickou stranou (ČSNS),která si již uvědomovala, že když české nekomunistické strany podporovaly podkopání sil DS komunisty, oslabily i sebe i demokracii v zemi.

DS tvrdila, že je stranou všech vrstev, ale hledala podporu hlavně mezi rolníky, kteří tvořili 52,4% její členské základny. V únoru 1948 měla DS 217 000 členů.

Zánik strany v únoru 1948
------------------------------

a přejmenování na Stranu Slovenské obrody


V únoru 1948 byla DS jednou z demokratických stran, které se snažily zabránit vzniku komunistické diktatury, ale jejich činy jen urychlily mocenský převrat. Dne 20. února 1948 podali čtyři členové vlády spolu se členy vlády za ČSNS a ČSL demisi - Mikuláš Franek, Štefan Kočvara, Ján Lichner a Ivan Pietor.


Během vládní krize v roce 1948 (únorový převrat) byly
pověřenci za Demokratickou stranu takzvaně "demisiováni".

Předseda Sboru pověřenců Gustáv Husák pověřencům za Demokraticko stranu ohlásil - že demise ministrů celostátní vlády je i demisí slpvenských pověřenců. Pro tento akt však není žádný právní podklad - v podstatě se jednalo o nezákonné opatření.
Proti tomuto kroku se proti tomuto kroku ohradilo vedení DS na setkání v Bratislavě dne 23. února 1948, kde Lettrich informoval o vývoji situace.

Dne 26. února 1948 byl Lettrich donucen rezignovat na funkci předsedy SNR a jeho funkci obsadil komunista Karol Šmidke. Strana již nebyla schopna účinně reagovat a dezorientované členství opustilo stranu hromadně a přesunulo se hlavně k KSS.

DS vytvořila opoziční křídlo, které v Bratislavě založil akční výbor vedený Milanem Polákem za podpory komunistů. Nespokojené demokratické poslance v pražském Ústavně demokratickém Národním shromáždění vedl místopředseda parlamentu Ján Ševčík, kterého si komunisté vybrali k transformaci DS a přeměně na loajální politický subjekt. Pod záštitou KSS se strana postupně začala měnit na Stranu slovensk obrodyí (SSO), jejíž předsedou se stal Ševčík . V únoru byl v Gottwaldově druhé vládě jmenován jako státní tajemník na ministerstvu národní obrany.

Oficiálně byl SSO založena v březnu 1948 částí členů (hlavně z vedení) Demokratické strany, která se v té době prakticky rozpadla.
Strana postupně ztrácela svou voličskou základnu: v lednu 1948 měla DS 217 000 členů, v květnu 1948 měl SSO pouze 950.

Předsedové stran
1944 – Ján Ursíny (předseda tzv. demokratického klubu)
1944 – 1945 – Vavro Šrobár (čestný předseda)
1945 – Ján Ursíny
1945 – 1948 – Jozef Lettrich
1948 – Ján Ševčík (předseda Slovenské národní rady)

***

napsáno především na základě Wikipedie


Datum:

Přispěl: Jan Tomášek



Vloženo: 8.10.2021