Cínové doly Pernink (Cínové doly Pernink)

Beschreibung: Metalurgie neželezných kovů
Metalurgie neželezných kovů
Dějiny hutnictví začínají dobou bronzovou a teprve mnohem později, přišla doba železná. Pro aplikace ve strojírenství se používají čisté kovy jen velmi zřídka, neboť mívají špatné mechanické i technologické vlastnosti. Téměř vždy se jedná o slitiny z dvou nebo více prvků.
Druhy slitin se rozlišují zejména podle základního prvku. Bývá to prvek, jehož obsah ve slitině je nejvyšší, obvykle více než 50 %. Podle něho pak hovoříme např. o slitinách hliníku, hořčíku, slitinách mědi apod.
Podle technologie, která se bude pro zpracování slitin používat, se slitiny neželezných kovů rozdělují na slitiny slévárenské a slitiny pro tváření.
Podle hustoty se slitiny dělí na slitiny lehkých neželezných kovů a slitiny těžkých neželezných kovů.
Podle tavicí teploty se kovy a jejich slitiny obvykle dělí na: - nízkotavitelné s tavicí teplotou asi do 600 - např. cín, vizmut, kadmium, olovo, zinek - se střední tavicí teplotou do asi 1500 – např. hořčík, hliník, měď, nikl, kobalt- s vysokou tavicí teplotou – např. titan, chrom, vanad, niob, molybden a další
Značení neželezných slitin
Číselné značení je určeno příslušnými evropskými, národními, podnikovými nebo jinými normami. Z číselného značení obvykle nevyplývá chemické složení slitiny.
Značení chemickými značkami uvádí střední obsah hlavních prvků v procentech. Na první pozici je značka základního prvku, na dalších místech značky přísadových prvků v pořadí jejich obsahu. Číslice za značkou prvku značí jeho střední obsah ve slitině. Při obsahu prvku nižším než 1 % se obvykle množství prvku neuvádí.
Například: - CuAl9Mn2 označuje hliníkový bronz s obsahem 9% hliníku a 2% manganu.


Datum:

Autor: JT (výtah z internetu)
Beigetragen: Jan Tomášek



Eingegeben: 13.5.2020