Olmütz-Synagoge (Olomouc-synagoga)

Beschreibung: Otto Wolf
Otto Wolf (bratr Kurta Wolfa, který padl 9.3.1943 u Sokolova) se narodil v židovské rodinì v r.1927 v Mohelnici, ale rodina bydlela od r.1933 v Olomouci, vždy se hlásila k èeské národnosti, dìti chodily do èeských škol a cvièit do Sokola. Èlenové rodiny Wolfovy, otec Berthold (1886-1962), matka Rùžena (1893-1952), dcera Felicitas (1920-žije v USA) a syn Otto nenastoupili dne 26.6.1942 do transportu AAf z Olomouce do Terezína a spolehlivý úkryt našli v obci Tršice u Olomouce. Pøestože o ukrývání židovských spoluobèanù vìdìly v místì desítky osob, které se i podílely na obtížném zásobování uprchlíkù, dokonce i velitel místních èetníkù, nikdo nic Nìmcùm nedonesl-trochu pøekvapivé zjištìní pro zanícené diskutéry oznaèující Èechy jako národ kolaborantù a udavaèù.....Rodina musela støídat místa pobytu, bìhem léta bývali i v lesním úkrytu. Dne 18.4.1945 však pøepadl sousední obec Zákøov, kde se v té dobì rodina skrývala, protipartyzánský 574.prapor kolaborantských ruských kozákù (velitel kpt.Panin). Kozáci* zapálili jedno stavení, rabovali a zatýkali, jedním ze zatèených byl i Otto Wolf, byl pøedán gestapákùm, kteøí jej identifikovali jako Žida, ale ani po nelidském muèení nevyzradil ani on, ani nikdo jiný, místo a osoby ukrývající židovskou rodinu. Otto byl s ostatními 18 skuteènými i domnìlými odbojáøi zavraždìn getapáky a ruskými kolaboranty dne 20.4.1945 (více také zde u obce Kyjanice, kolega Z.Pechar).
Rukopis pozoruhodného dokumentu deníku Otty Wolfa je dnes uložen v US Holocaust Memorial Museu ve Washingtonu, kam jej po emigraci odvezla sestra Felicitas, u nás vyšel knižnì až v nakladatelství Sefer v r.1997. Dílo je srovnatelné se svìtoznámým Deníkem Anny Frankové, z našeho území se nic podobného nedochovalo, deník je psán v èeštinì. V r.2000 byli vyznamenáni izraelským øádem Spravedlivý mezi národy tito tršiètí obèané: in memoriam Jaroslav Zdaøil, manželé Oherovi, manželé Zboøilovi a jediná žijící úèastnice ukrývání Wolfových Ludmila Tichá-Chodilová.
V ÈR bylo tímto øádem ocenìno celkem 118 osob.

*pronìmecké kolaborantské kozácké jednotky nebyly schopny frontového nasazení, jejich velitelé znali jen útok jezdectva za použití šavlí, což byl již za II.svìtové války anachronizmus, o to víc kozáci prosluli brutalitou pøi "protipartyzánských" masakrech civilního obyvatelstva na území SSSR, Polska, Slovenska a zejména Jugoslávie. Koncem války útvary kozákù ustoupily do Rakouska, kde složily zbranì pøed britskou armádou. Zájemce se mùže víc doèíst v knize èeského obdivovatele tìchto formací S.Auského, Kozáctvo, oko neznalého ètenáøe nezùstane suché pøi líèení "násilného a zrádného vydání nositelù starých ruských tradic" britskou armádou do rukou sovìtských orgánù, kde je èekal zasloužený osud....Kozácké jednotky jsou nìkdy mylnì oznaèovány jako tzv.vlasovci, ale kozáci rekrutující se z bývalých bìlogvardìjcù se vìtšinou odmítali podøídit hnutí gen.A.A.Vlasova s ohledem na jeho bolševickou minulost.


Datum: pøed 1942

Autor: Deník Otty Wolfa
Beigetragen: Pavel Frýda



Eingegeben: 22.4.2011