Olomouc-synagoga (Olmütz-Synagoge)

Popis: Otto Wolf
Otto Wolf (bratr Kurta Wolfa, který padl 9.3.1943 u Sokolova) se narodil v židovské rodině v r.1927 v Mohelnici, ale rodina bydlela od r.1933 v Olomouci, vždy se hlásila k české národnosti, děti chodily do českých škol a cvičit do Sokola. Členové rodiny Wolfovy, otec Berthold (1886-1962), matka Růžena (1893-1952), dcera Felicitas (1920-žije v USA) a syn Otto nenastoupili dne 26.6.1942 do transportu AAf z Olomouce do Terezína a spolehlivý úkryt našli v obci Tršice u Olomouce. Přestože o ukrývání židovských spoluobčanů věděly v místě desítky osob, které se i podílely na obtížném zásobování uprchlíků, dokonce i velitel místních četníků, nikdo nic Němcům nedonesl-trochu překvapivé zjištění pro zanícené diskutéry označující Čechy jako národ kolaborantů a udavačů.....Rodina musela střídat místa pobytu, během léta bývali i v lesním úkrytu. Dne 18.4.1945 však přepadl sousední obec Zákřov, kde se v té době rodina skrývala, protipartyzánský 574.prapor kolaborantských ruských kozáků (velitel kpt.Panin). Kozáci* zapálili jedno stavení, rabovali a zatýkali, jedním ze zatčených byl i Otto Wolf, byl předán gestapákům, kteří jej identifikovali jako Žida, ale ani po nelidském mučení nevyzradil ani on, ani nikdo jiný, místo a osoby ukrývající židovskou rodinu. Otto byl s ostatními 18 skutečnými i domnělými odbojáři zavražděn getapáky a ruskými kolaboranty dne 20.4.1945 (více také zde u obce Kyjanice, kolega Z.Pechar).
Rukopis pozoruhodného dokumentu deníku Otty Wolfa je dnes uložen v US Holocaust Memorial Museu ve Washingtonu, kam jej po emigraci odvezla sestra Felicitas, u nás vyšel knižně až v nakladatelství Sefer v r.1997. Dílo je srovnatelné se světoznámým Deníkem Anny Frankové, z našeho území se nic podobného nedochovalo, deník je psán v češtině. V r.2000 byli vyznamenáni izraelským řádem Spravedlivý mezi národy tito tršičtí občané: in memoriam Jaroslav Zdařil, manželé Oherovi, manželé Zbořilovi a jediná žijící účastnice ukrývání Wolfových Ludmila Tichá-Chodilová.
V ČR bylo tímto řádem oceněno celkem 118 osob.

*proněmecké kolaborantské kozácké jednotky nebyly schopny frontového nasazení, jejich velitelé znali jen útok jezdectva za použití šavlí, což byl již za II.světové války anachronizmus, o to víc kozáci prosluli brutalitou při "protipartyzánských" masakrech civilního obyvatelstva na území SSSR, Polska, Slovenska a zejména Jugoslávie. Koncem války útvary kozáků ustoupily do Rakouska, kde složily zbraně před britskou armádou. Zájemce se může víc dočíst v knize českého obdivovatele těchto formací S.Auského, Kozáctvo, oko neznalého čtenáře nezůstane suché při líčení "násilného a zrádného vydání nositelů starých ruských tradic" britskou armádou do rukou sovětských orgánů, kde je čekal zasloužený osud....Kozácké jednotky jsou někdy mylně označovány jako tzv.vlasovci, ale kozáci rekrutující se z bývalých bělogvardějců se většinou odmítali podřídit hnutí gen.A.A.Vlasova s ohledem na jeho bolševickou minulost.


Datum: před 1942

Autor: Deník Otty Wolfa
Přispěl: Pavel Frýda



Vloženo: 22.4.2011