Hlučín - dřevěné hospodářské stavby u hradeb (Hlučín - dřevěné hospodářské stavby u hradeb) - Hlučínsko, neboli Prajská - České Prusko.

Beigetragen: Jan Tomášek

Hlučínsko, neboli Prajská - možno říci i české Prusko.

Zajímavosti: samotný Hlučín, vesnice Píšť nyní u polských hranic, hora Landenberk, železnice Ostrava Poruba - Opava jako rozdělovací dráha mezi Moravou a Hlučínskam.

Ne všude si na sklonku října 1918 přáli projekt jménem Republika československá. Nehodlali se ho zúčastnit například Němci ze širokého pohraničního pásu, odmítali ho také Poláci z Těšínska, takzvaní Moravci z Hlučínska i mnozí zmaďarizovaní Slováci a slovenští Maďaři.

Hlučínsko bylo připojeno k Československu až dva roky po první světové válce, v únoru 1920, a stalo se tak vlastně malou částí Německa - respektive Pruska připojenou k Československu. představovalo největší dodatečný územní zisk Československa po jeho vzniku v roce 1918 - snad s vyjímkou Podkarpatské Rusi. Společně s ním byla k republice připojena ještě oblast Valticka a Vitorazska. Hlučínsko však dominovalo jak rozlohou a počtem obyvatel, tak i koncentrací přírodních zdrojů a infrastrukturou. Hlavní důvod připojení tohoto území byl historického a etnického charakteru. Obyvatelé žijící na tomto území byli považováni za germanizované příslušníky českého národa, které bylo třeba zachránit před úplnou záhubou v „moři německého živlu“. A protože se k národnostním požadavkům přidaly i historické nároky, stalo se nově vzniklé Hlučínsko jedinou částí Slezska, které bylo v roce 1742 připojeno k pruskému království, a opět se dostalo do svazku s českými zeměmi.


Většina Slezska bylo k Prusku připojena po první slezské válce takzvaným Vratislavským mírem a byla ostanovena Provinz Schlesien. k rozdělení Pruského Slezska na provincie Dolní Slezsko (hlavní město Vratislav) a Horní Slezsko (hlavní město Opolí) došlo až po Versaiském míru v roce 1919. Horní Slezsko definuje jako území bývalého pruského vládního obvodu Opolí.

Zatímco Dolní Slezsko mělo již od středověku převážně německý charakter - složení Horního Slezska bylo jazykově složitější - žili zde Měmci, Poláci a také takzvaní Moravci jejichž původním jazykem bývala čeština. Navíc část obyvatel za svůj jazyk považuje sležštinu. Slezština v Horním Slezsku má nejblíž polštině, ovlivněna češtinou a slovenětinou s mnoha slovy z němčiny. V České republice se slezština používá na západním Těšínsku, kde je silně ovlivňována češtinou a je zde nejčastěji označována jako "ponašymu.



Z významných panovníků Braniborska a (východních či vévodských) Prus připomenut alespoň

Fridrich Vilém I., jinak nazývaný Velký kurfiřt (1620 – 1688)


V lednu 1701 se syn Fridricha Viléma, braniborský kurfiřt a pruský vévoda Fridrich III. prohlásil v Königsbergu, se svolením polského krále a císaře, „králem v Prusku“ jako Fridrich I., čímž založil později vlivné Pruské království. Ve stejný den byl také spolu se svou ženou korunován králem.

Pruské království ve své počáteční podobě tedy de facto představovalo území původního pruského vévodství. Jeho následný růst a připojování území „královského Pruska“ však na sebe nenechalo dlouho čekat.

Posloupnost pruských králů - či králů v Prusku

Fridrich I. (1657 – 1713)
Fridrich Vilém I. (1688 – 1740)
Fridrich II. Veliký Veliký (1712 – 1786) bylo připojeno Slezsko a rozšířeno území mezi Braniborskem a Východními Prusy, král hovořil převážne francouzsky
Fridrich Vilém II. Pruský (1744 – 1797)
Fridrich Vilém III. (1770 - 1840)
Fridrich Vilém IV. (1795 – 1861)
Vilém I. (plným jménem Wilhelm Friedrich Ludwig von Hohenzollern) (1797 –1888)
Vilém II. Pruský (1859 – 1941 )




Eingegeben: 29.1.2025