Radmühle (Radmühle) - Vzpomínka (Peter Rosegger, Kaadner Heimatbrief)

Přispěl: Pavel Beran

Nacházel se na potoce Geigenbach v údolí mezi Tunkovem a Telcovema byl jedním z nejkrásněji položených mlýnů v oblasti. Radmühle patřil k obci Telcov čp. 24 a jeho majitelem byl Wenzel Bessert (Radmüller), narozený 28. ledna 1872 v Telcově čp. 24, zemřel 26. února 1946 v Karlových Varech.
Jeho první manželka Maria Haasová, narozená 4. října 1904 v Rájově, zemřela 2. června 1919 v Telcově, provdaná 28. června 1904 v Okounově. Děti z prvního manželství: Maria (zemřela 14. dubna 1929, Frieda Mathilde, Rosa, Anna a Emma.
Jeho druhá manželka Emma Zapfová, narozená 28. února 1876 v Telcově se provdala 20. srpna 1920 v Okounově. Děti z druhého manželství: Wenzel, Josef, Erna a Ernst.
Málokterý statek v této oblasti zapadá do krajiny tak krásně jako Radmühle, který se rozkládá mezi stromy, lesy a loukami. Během dlouhých období sucha a velkých mrazů neposkytoval potok Geigenbach dostatek vody k pohonu mlýna. Proto byl vybudován velký rybník. Jak se říká: "Síla je ve shromažďování", což se zde doslova projevilo, protože jakmile byl rybník plný, mohl mlýn opět několik hodin mlít. Geigenbachu se také říkalo Höllbach. Nad mlýnem se říkalo Erlbach. Nad cestou do Tunkova jí říkalo "Gmaa-boch", protože se klikatila dlouhým úsekem obecních pastvin. V potoce žili ušlechtilí pstruzi a raci. Radmühlské dívky lovily pstruhy ručně. Za zmínku snad stojí ještě to, že kvůli nedostatečnému průtoku vody muselo být postaveno velké mlýnské kolo. To poskytovalo větší sílu. Dosahovalo až k do hluboké jámy a nahoru na podlahu. My děti jsme často stály před ním a pozorovaly, jak se velké kolo otáčí malou vodou. Kolový mlýn byl ještě pravý starý kamenný a hrkací mlýn. My kluci jsme si zařízení velmi pozorně prohlíželi, jak probíhalo mletí a jak vznikal chrastivý zvuk. Rozemletý materiál, rozdrcený tančícím kamenem, se protřepával přes pravé hedvábné síto. Mouka padala do uzavřené krabice a hrubý materiál se shromažďoval v nádobě na konci hadice. Ten se několikrát "navršil", dokud nezůstaly jen otruby. Otruby z kamenných mlýnů byly cenným koncentrovaným krmivem pro malá telata, mladé dojnice apod. Chléb z této mouky měl mnohem lepší chuť a obsahoval mnohem více životně důležitých látek než jemná bílá mouka z válcového mlýna. Tento čerstvě upečený chléb, který si hosté vychutnávali s čerstvě stlučeným máslem a podmáslím a čerstvě vytočeným včelím medem, byl "pokrmem bohů", říkali, když jim ho podávali.

Po proudu řeky se zvedal prudce stoupající les Radwald. Stromy rostly štíhle vzhůru. Velké kameny a balvany ležely a visely kolem nebo vykukovaly ze země. Balvany, podrost a nejrůznější rostliny a keře dodávaly údolní rokli divoký, kouzelný vzhled, skutečné útočiště lišek a jezevců a mnoha dalších zvířat.

Nad Radwaldem se táhl horský hřeben od Prager Haus k Mělnickému a Humnickému vrchu, Rabenstein ("Roomstaa"), Martinovskému vrchu k Litoltovi. "Hoppn" se svým "Goldbächl", tak se mu říkalo proto, že ze dna průzračného potůčku se třpytilo mnoho malých hvězdiček zářícího kočičího zlata. Od mlýna směrem k Tunkovu vedla pěšina přes Grailwiesen a podél Fleckweg do vesnice. Přes "Tunkeracker" vedla vozová cesta k silnici Tunkov-Telcov, mimochodem jediné přístupové cestě k Radmühle. Přes "Hohl- gass" se vlnil také malý potůček, který pramenil v krásné údolní kotlině nad "Bratenbühlem" a vtékal do mlýnského rybníka. Podél potoka vedle rozkvetlých radmühlských luk vedla pěšina k silnici do Telcova, po které musely radmühlské děti v létě i v zimě chodit do školy.


Vloženo: 8.12.2024