Svatá Barbora (St. Barbara) - Sv. Barbora

Přispěl: Georg Pelanek

Kostel sv. Barbory nechal v letech 1717 - 1724 postavit hrabě Adam Trauttmannsdorf z horšovskotýnského panství. Kostel je vystavěn v barokním stylu na půdorysu kříže. V roce 1767 byl strop vymalován výjevy ze života sv. Barbory horšovskotýnským malířem Antonem Kraus. Kostel ve své historii sloužil jako poutní a nikdy neměl farní povinnosti. Okolní obce příslušely k farnímu kostelu v Bukovci. U Barbory pobývali v 17. stol. poustevníci či spíše lidé, kteří měli osamělý kostel či kapli na starosti. Před oltářem je v podlaze zasazen náhrobní kámen, na němž je tento nápis:

Hier ruht
Johann Georg
Mecsera des
dritten Ordens
st. Franciscus
Profos
und letzter durch
38 Jahre gewesener
Einsiedler
gestorben den 29. Juni
MDCCLXXXXI.
✟

(Zde odpočívá Johann Georg Mecsera, profous třetího řádu sv. Františka a poslední z 38. roku jsoucí poustevník zemřel 29. června 1791)

Během roku 1936 byl v místě vybetonován lehký objekt československého opevnění vz. 36 B se svěma kulometnými střílnami, který byl součástí opevňovací linie. Ten byl v r. 1939 německými ženisty odpálen a rozvalen.
V říjnu 1938 po přičlenění Sudet do Německé Říše se kostel a západní část okolí staly součástí Německa. Tento stav trval do května roku 1945.
Na konci 2. světové války využívali krátce kostel k bohoslužbám příslušníci polské vojenské bridády. Do konce 40. let 20. stol. se konaly u sv. Barbory jarní všekarské poutě, pak už jen příležitostně mše. Po vyhnání sudetoněmeckého obyvatelstva z okolí poklesla nejen činnost církve, ale započalo všeobecné chátrání. Pravděpodobně poslední bohoslužba v plně vybaveném kostele se konala v roce 1954. Po uchopení moci komunistů v roce 1948 rychle upadal vztah části společnosti k církevním památkám. Kostel se stal obětí vandalů i organizovaných skupin. Sloužil např. jako cvičiště ČSLA a Lidových milic. V roce 1968 sovětská vojska obsadila přilehlé lesy a z kostelní věže vybudovala pozorovatelnu. Po odchodu sovětských vojsk zůstala značně poškozená střešní konstrukce a do stavby začalo silně zatékat. Následkem toho bylo úplné zničení stropních maleb a fresek. V letech 1992/93 se podařilo na náklady státu střechu opravit. V následujících letech byl kostel opět vystaven útokům vandalů a zlodějům kovů.
Kostel je zapsán jako kulturní nemovitá památka a od r. 2008 je jeho majitelem občanské sdružení Syndicus o.s.

V blízkosti kostela byla po zavedení povinné školní docházky postavena obecná škola, která sloužila dětem z okolních vesnic. Původní přízemní stavba s doškovou střechou byla nahrazena v roce 1886 novou dvoupodlažní trojtřídní budovou včetně bytu pro učitele. Škola byla státní s vyučujícím jazykem německým. V 19. stol. byla škola spojena s učitelskou rodinou Wenig ze Staňkova. K osadě patřila i hájovna a barbořin cech.

Poznámka: V roce 1813 je zde uváděn jako učitel místní školy (Filiallehrer) a kostelník (Messner) můj přímý předek Adam Gabriel (7. generace).

S těžbou kovů souvisí i kostel svaté Barbory, patronky horníků, některé prameny uvádí jako stavitelku říšskou hraběnku Marii Theresii z Trauttmannsdorfu. Na místě starší kaple, kterou zřejmě vystavěli horníci zdejších štol na olovo, nedaleko dnes již vyschlé zázračné studánky. U té stávala kaplička zasvěcená Panně Marii. Těžební jáma a zbytky po těžební věži se nachází cca 200 m západně od kostela. Hlubinný důl na těžbu olověných rud byl provozován 1898 do roku 1929. Posledním majitelem dolu byla belgická akciová společnost. Ukončení těžby bylo spojeno s technickými problémy, s poklesem výroby těžkého olovnatého skla a s nástupem světové hospodářské krize.

Vloženo: 26.1.2022