Raaby-Synagoge (Rabí-synagoga) - Jan Žižka (svodka na základě jedné z husitských bitev, která se odehrála u Rábí)

Beigetragen: Jan Tomášek


kpt. PhDr. Stanislav Balík: Jan Žižka

(svodka z přednášky)

husitské války o sto let předstihly

Jan Žižka byl zemanského původu, Žižkův dvorec se nacházel v Trocnově.


/mimochodem autor přednášky - předlohy pro tuto svodku podnikl pochod Tábor - Trocnov s majorem Janem Polnarem/


Pozice malé šlechty v jižních Čechách byla velice problematická, protože malá šlechta byla pod zřetelným tlakem vyšší šlechty.


Žižka od mládí vedl s Rožmberky malou gerilovou válku.

Žižka zejména využíval terénu, kdy jako slabší bojoval proti někomu silnějšímu.

ŽIŽKA JAKO ŽOLDNÉŘ

Žižka jako žoldnéř se účastnil v Polsku několika bitev - kde doznívala koncepce středověké těžké jízdy (v rytířských brněních) proti lehčím, méně chráněným, ale operativnějším vojenským jednotkám, známý z pozdějších obdobích.


Bitva u GRUNWALDU, nazývaná taktéž bitva u Tannenbergu nebo bitva u Žalgirisu, se odehrála 15. července 1410 mezi řádem německých rytířů a polsko-litevskou koalicí. Veliteli vítězné polsko-litevské koalice byli polský král Vladislav II. Jagellonský a litevský velkokníže Vytautas, zatímco řádové rytíře v bitvě vedl jejich velmistr Ulrich von Jungingen. Jednalo se o rozhodující bitvu polsko-litevsko-teutonské války (1409–1411) a jednu z největších bitev v dějinách středověké Evropy. Na vítězné straně bojovala i česká družina vedená vojevůdcem Janem Sokolem z Lamberka a pravděpodobná je i účast Jana Žižky z Trocnova.

Po porážce v této bitvě již nikdy Řád německých rytířů nezískal zpět svůj bývalý vliv. Svědectví mála přímých svědků této bitvy jsou vesměs protikladná. Vzhledem k tomu, že se vojsko řádu německých rytířů šikovalo u vesničky Grunwald, koaliční polsko-litevská vojska u Tannenbergu, používají se pro tuto bitvu v jednotlivých zemích různé názvy. V německé dějepravě se bitva později nazvala bitvou u Tannenbergu, Poláci a Češi o ní mluví jako o bitvě u Grunwaldu a Litevci jako o bitvě u Žalgirisu.

Ve druhé polovině 14. století, po dohodě s Polskem v Kališi roku 1343 a uzavření míru na dobu 66 let, dosahuje Řád zenitu a snaží se ovládnout na východě území Žmudě, na které si však dělá také nárok v té době pohanská Litva. V roce 1385 přijal litevský velkokníže Jagiello a s ním i formálně celá Litva křest. Tím pominuly pro řád důvody snažit se o její christianizaci, přesto se však řád nadále snažil definitivně připojit Žmuď k řádovému státu. Díky křtu se zároveň Jagiello stává i jedním ze dvou nápadníků dědičky polského trůnu Hedwiky (Jadwigy) a dne 13. dubna 1385 se tzv. Krevskou smlouvou, díky volbě polských stavů, stává i polským králem. Korunovací Jagiella o rok později jako Vladislava, vzniklo polsko-litevské soustátí, jedna z největších zemí v tehdejší Evropě, která se rozhodla vší mocí zastavit expanzi Řádového státu.



Cílem Řádu německých rytířů v nastupující válce bylo upevnění svých držav, ovládnutí celé Žmudě a případné další získání území na úkor Polska, Litevské knížectví naopak považovalo Žmuď za součást svého území a chtělo ji dostat zpět pod svůj vliv. Polsko mělo zájem získat zpět po sto letech Pomořansko a také Řádem údajně neoprávněně obsazené Drezdenko, v konečné fázi pak definitivní rozbití nebezpečného sousedního Řádového státu. Drezdenko držel Ulrich van der Ost, který se uznal za polského vazala a odkázal ho roku 1402 polskému králi, ale za tři roky nato ho v rozporu s předchozí dohodou postoupil Řádu německých rytířů.


Žižka byl údajně rovněž účastníkem bitvy u Azincourtu.

Angličané dokázali porazit francouzskou železnou jízdu, jelikož měli vynikající lučišníky.


UŠTĚDŘIT PRÁŽKU TĚŽKÉ JÍZDĚ BYLO VELICE OBTÍŽNÉ,
dokázala to
flanderská milice,
švýcarská milice
angličtí lučišníci

A úplně nejdokonaleji to pak dokázali (o něco později) Žižkovi Husité.


ŽIŽKA JAKO KRÁLOVSKÝ ČELEDÍN

Po polském období se Žižka dostává do Čech, slouží na dvoře Václava IV, sbližuje se s manželkou Žofií.
Oba navštěvují Betlémskou kapli, kde má svoje kázání mistr Jan Hus.

Situace v čechách se začala radikalizovat po 6. červenci 1415
tedy popravě Jana Husa v Kostnici a první pražské defenestraci.

Rozkolísaný Václav IV neví, zda se přiklonit k Zikmundovi nebo Husitům.


ZIKMUND

Chce se dosáhnout české koruny v zemi zachvácenou husitskou revoltou, uspořádá do Čech křížovou výpravu.

Krutá náboženská válka která měla podobu občanské války a intervence.
jan Žižka byl jako jeho spolubojovníci prodchnut husitskou vírou, přesto měl Žižka problém u husitských kněží.

Husité odmítali veškerý přepych, dokonce i vojenství
vznikaly typické husitské zbraně - zemědělské nářadí pro bojové využití
řempich
sudlice
kovaný cep
palcát
palné zbraně v rámci vozové hradby
primitivní děla

BITVA U SUDOMĚŘE

Bitva známá využitím terénu - vypuštěného rybníka, jinak husitské bitvy byly spíš záležitostí pěchoty, jízda nastupovala až na závěr bitvy, kdy vítězství již bylo nesporné a Husité pronásledovali prchající nepřátele.


nově založené město TÁBOR se stalo symbolem Husitsí

TAŽENÍ NA PRAHU

První křižová výprava tedy směřovala na Prahu, neboť ovládnutí Prahy byla pro Zikmunda cesta k české koruně.

Křižáci se snažili o klamný útok na Špitálském poli, hlavní útok se ovšem změnil v útok na Vítkov.


Pravých Husitů zde početně bylo velmi málo, Žižka opět využil konfiguraci terénu.
Klíčovou roli zde sehrála polní tvrz na Vítkově a také příchod posil v okamžiku kdy sám Žižka již byl ohrožen na životě.
Zikmund prchá do Německého brodu.

Žižkův POLNÍ ŘÁD

- demokratizace pravomocí a trestů mezi šlechtici a nešlechtici
a také kázeń a jednotné velení na rozdíl od bitev dřívějška, založených spíše na sólových výstupech.

1421 Žižka buduje hrad Kalich
Hrad byl jediná věc, či majetek, který si Žižka dopřál, možná jej plánoval jako rodinné sídlo.
hrad byl v zásadě kamenný s dřevěnou nástavbou a nebyl zde žádný prostor pro sdružování vojska.

1421 Žižka oslepl při obléhání hradu RÁBÍ

1423 Žižka se rozešel s Tábory a odešel do východních Čech, kde založil bojovnějši MENŠÍ TÁBOR - svaz východočeských měst,
vymezující se rovněž proti již poněkud usedlejším Husitům z Prahy a Tábora.


BITVA U MALEŠOVA 1424
(malešovská tvrz)

Žižkovi se podařilo vylákat nepřátele tam kam potřeboval.
Šlo o vnitřní bitvu mezi husity - použil vozy naplněné kameny.

A poslední cesta Jana Žižky z Trocnova a Kalicha skončila jak známo v Přibyslavi.


Eingegeben: 18.1.2022