Gränzdorf (Hraničky) - Historie

Beigetragen: Jiří Kripner

Osada Hraničky se nacházela v místě, kde stará kupecká cesta ze Slezska do Kladska protínala v horském sedle pohraniční hřeben Rychlebských hor. Jak sám název osady napovídá, rozkládala se přímo u hranic, za nimiž bylo nejprve Prusko, Německo a po roce 1945 Polsko.

Osada Hraničky byla založena okolo roku 1785 v době mohutné kolonizační vlny iniciované císařem Josefem II., při které došlo k velké parcelaci panské půdy v Nových Vilémovicích a okolí. Hraničky byly osídleny čistě německým obyvatelstvem – dřevorubci, kteří sem přišli z okolí Starého Města pod Sněžníkem a Králík. S nadmořskou výškou okolo 700 metrů se Hraničky staly jedním z nejvýše položených sídlišť v celém regionu. Drsné klima nedovolovalo pěstovat obilí (na políčkách sotva dozrával oves) a obyvatelé vedle chudého zemědělství nacházeli obživu zejména prací v biskupských lesích a domácím přadláctví. Cenným zdrojem příjmů rolníků byl prodej travního semene z četných horských luk (jedno kilo takového semene se prodávalo zhruba za stejnou cenu jako kilo cukru, v důsledku čehož bylo nazýváno horským zlatem). Domky na Hraničkách byly malé, jednoduché, vystavěné ze dřeva nebo kamene a kryty šindelem.

Církevně osada spadala pod faru v Nových Vilémovicích. V roce 1809 byla na Hraničkách postavena kaple svatého Josefa. Vždy na svátek patrona v ní sloužil farář z Nových Vilémovic mši. Pár slov ke školství. Výuku dětí nejprve zajišťoval šoltys (rychtář), v roce 1811 byl do Hraniček ustanoven první učitel jménem Ruprecht s ročním platem 125 zlatých. Protože jeho příjem byl nedostatečný, musel si vypomáhat i zemědělstvím. Po něm převzal vyučování jeho syn František Ruprecht, který na Hraničkách působil až do roku 1874. Podle nových školských zákonů dostával roční plat 400 zlatých, nesměl však již hospodařit. Zpočátku se vyučovalo v jedné pronajaté místnosti. V roce 1820 navštěvovalo školu 34 dětí, v roce 1828 jich bylo 41. V souvislosti se stým výročím založení prošla osada proměnou. V roce 1885 byla postavena nová jednotřídní škola. Velkou přestavbu prodělala i kaple, která byla v letech 1883-1884 zvětšena a v roce 1884 znovu vysvěcena. V roce 1885 byl obnoven misijní kříž. V prvorepublikové době kromě školy a kaple v Hraničkách fungovaly dva hostince a dva obchody s moukou. Archivní dokumenty dokládají, že zde fungovalo pašeráctví. V roce 1804 měla osada 34 domů a 196 obyvatel, v roce 1836 zde bylo 27 domů a 281 obyvatel, v roce 1860 41 domů s 260 obyvateli. V roce 1890 žilo ve Hraničkách 222 obyvatel, v roce 1900 měla osada 42 domů a 211 obyvatel, v roce 1921 41 domů a 192 obyvatel.

Poklidný podhorský život u hranic narušila nejprve první světová válka. Poválečný rozpad monarchie a vznik Československa nepřijalo zdejší německé obyvatelstvo zrovna s nadšením. Jedinými Čechoslováky v osadě v prvorepublikových letech byli příslušníci Finanční stráže, kteří patrolovali na hranici a snažili se zamezit pašeráctví. Malebná horská víska byla vyhledávaným cílem turistů a letních hostů (z obou stran hranice) toužících po klidu a nádherné horské krajině. Do Hraniček se chodilo na tancovačky, které se konaly v hostincích u Ruprechta a Veita. Každý den přicházel do Hraniček pošťák, který musel z pošty v Uhelné absolvovat vždy náročné kolečko přes zdejší kraj. Záborem československého pohraničí v roce 1938 se Hraničky staly součástí Velkoněmecké říše. Již 21. září 1938 jednotka Freikorpsu z nedalekého Neu Gersdorfu (nyní Nowy Gieraltów) obsadila po přestřelce budovu Finanční stráže v nedalekých Nových Vilémovicích. Ozbrojenci zjistili, že někteří financové zde chybí. Vydali se ke státní hranici, kde předpokládali pohyb finanční hlídky. Po cestě narazili na dvojčlennou hlídku financů. První využil zmatku a přestřelky a prchl do lesa, druhý financ Stanislav Majzlík se skácel k zemi mrtev. Jeho tělo bylo přeneseno do hřbitovní kůlny a tajně pochováno. Až v roce 1945 byly ostatky exhumovány a uloženy s poctami na místním hřbitově.

Po roce 1945 přišel poválečný odsun místních německých obyvatel do Německa - dělo se tak v roce 1946, zůstat mohlo jen několik málo rodin. Nastěhování nových osídlenců do osady Hraničky ležící na hranici se nepodařilo (v roce 1950 bylo v osadě evidováno 43 domů), záhy byl zánik vsi dovršen bezohledným drancováním zdejších zlatokopů, kteří po odchodu původních obyvatel odnášeli z domů vše, co mělo ještě nějakou cenu. Konečnou likvidaci osady včetně kostela pak v letech 1959-1960 dokončila armáda, zůstal stát pouze misijní kříž a domek rodiny Schlegelovy. V 50. letech byla zalesněna řada bývalých polí, luk a pastvin. Všímavý člověk může místa dřívějšího osídlení poznat podle pečlivě naskládaných hromad kamení a agrárních valů. Horské pláně a lesy u hranic zde v současnosti zakrývají místa (kamenné zídky, rozvaliny a zdi domů, torza domácích a zemědělských nástrojů), kde stávala osada Hraničky. Na místě vesničky se nachází dřevěný kříž s informační tabulí a zrestaurovaný misijní kříž jež stojí na místě bývalé kaple svatého Josefa. A co domek rodiny Schlegelovy, dodnes stojící osamocen na rozlehlých pláních a připomínající kolemjdoucím jen tiše smutné dějiny podhorské osady Hraničky? O jeho osudu bude za chvilku pojednáno. Prvorepublikové období pohraničí a neklidný život Mnichovských událostí nám připomíná replika hraničního orientačního sloupu a pomníček Stanislava Majzlíka v Nových Vilémovicích.

http://www.zdeneksmida.cz/rozbor-severniho-pohranici/rychlebske-hory/vybrana-ne-zanikla-sidla.html

Eingegeben: 13.1.2021