PřihlášeníPřihlášení RegistraceRegistrace nového uživatele  DeutschDeutsch
Hraničky (Gränzdorf) - Vzpomínky paní Elvíry

Přispěl: Jiří Kripner

Pan Vít Lucuk v roce 2014 uskutečnil rozhovor s paní Elvírou Schlegelovou později Rábkovou, která se na Hraničkách v roce 1934 narodila a prožila zde prvorepublikové i poválečné období. Poslyšte vyprávění.

Otec vlastnil šest hektarů zemědělské půdy. Pět dětí z rodiny Schlegelovy trávilo hodně času prací na rodinném hospodářství. Ve válečných letech paní Schlegelová chodila do místní jednotřídní školy. Na konci války, kdy fronta postupovala, se v osadě nacházelo několik sovětských zajatců s německým dozorcem. Bydleli v sále hostince u Ruprechtů a dostali za úkol postavit v horní části obce obranné zátarasy. Po 14 dnech zmizeli a krátce na to do obce přijeli vojáci sovětské armády. V Hraničkách se zdrželi krátce a pokračovali dál. V roce 1946 museli všichni místní obyvatelé odejít do vysídlovacího tábora ve Vápenné, odkud je transportovali do Německa. V Hraničkách zůstalo jen pět rodin (Schlegelovi, Scholtzovi, Nitsche, Weidlichovi a Cöhovi), které si na práci v lese vyžádal lesmistr Štulin z Petrovic. Noví osadníci do odlehlých Hraniček nepřicházeli a v roce 1948 museli odjet čtyři rodiny na zemědělské práce do vnitrozemí. Schlegelova rodina mohla zůstat, jelikož měla malé děti nevhodné na těžkou práci v zemědělství. I Schlegelovi ale museli v roce 1948 Hraničky opustit. Vesnice byla totiž státními orgány určena k dosídlení řeckými emigranty utíkajícími ze své vlasti před občanskou válkou. Rodina se musela odstěhovat do přiděleného domu v nedalekých Vojtovicích. „Dům jsme si museli spravit. Všechno jsme stěhovali, i brambory, obilí a seno. Babička a dědeček byli staří a všechno jsme museli vlečkou taženou krávami stěhovat do Vojtovic. Netrvalo dlouho a už jsme se museli zase stěhovat do domu ve spodní části Vojtovic. Zase jsme museli ve vlečce všechno odstěhovat. Byla zima, začátek listopadu. Ten dům neměl ani okna, ani kamna a žádná místnost v něm nebyla obytná. Nejprve jsme spravili kamna a opravili jednu místnost, abychom měli kde bydlet.“ První a již opravený dům ve Vojtovicích musela rodina opustit (opět) kvůli chystanému příchodu Řeků. Netrvalo dlouho a v květnu 1948 pro rodinu nastalo již třetí stěhování. „Přišli rumunští Slováci a zase nás národní výbor vystěhoval pro změnu do horní části Vojtovic. Zase jsme ten dům museli celý vyčistit. Otec pak každý den chodil pracovat do lesa ve Hraničkách. Měli jsme krávu a máma musela každý den jezdit až do Hraniček pro trávu, abychom ji měli čím krmit.“ Řeků nakonec přišlo méně než-li se čekalo, a tak nebyly jimi osídleny ani Vojtovice, ani Hraničky. Na podzim roku 1949 se tak rodina Schlegelova vrátila zpět na své hospodářství do Hraniček. Otec ho předtím chodil pravidelně kontrolovat, a tak na rozdíl od ostatních budov nebylo kompletně vydrancované.

Dlouhá léta pak rodina Schlegelova žila úplně sama v osadě Hraničky. Většina členů rodiny pracovala v lese. V osadě nebyl jednoduchý život. Elektřina zde nebyla a do nejbližšího obchodu to bylo 7 kilometrů přes les. Nejmladší sestra musela chodit každý den do školy do Vojtovic a zvláště v zimních měsících to znamenalo velké nesnáze. „Kolikrát jsme ráno vstávali a v kuchyni byla tma. Okna zapadané, zafoukané tak vysokými závějemi. Kolikrát jsme se ani nedostali předními dveřmi ven. Museli jsme jít zadem úzkými dvířky a sníh pak vyházet kolem domu k předním dveřím. Ani stopa nebyla, ani pluh jsme tady nikdy neviděli. Zafoukaná cesta a muselo se chodit po polích. Každý pátek jsem chodila pěšky na nákup do Vlčic. Vyšla jsem ráno v sedm a na večer v pět jsem došla domů. Měla jsem vždycky dvě tašky a ještě ruksak. Bylo nás doma devět. V létě jsem jezdila na kole.“ V roce 1954 se paní Elvíra provdala za Tomáše Rábka. Svatební hostina proběhla přímo ve Hraničkách, kam se také oba novomanželé nastěhovali. Zažili tu bourání místních domů vojáky československé armády v letech 1959-1960. V roce 1963 se manželé Rábkovi se dvěma dětmi z Hraniček odstěhovali. V roce 1970 pak rodný dům pamětnice zcela osiřel, protože její rodiče se kvůli pokročilému věku museli přestěhovat za mladou rodinou do Vojtovic. Rodina nakonec zbořila hlavní budovu hospodářství - potřebovala totiž materiál na opravu poškozené střechy domu ve Vojtovicích. Do současných dnů tak zůstal stát jen výměnek bývalého hospodářství, který zůstal posledním hmotným svědectvím života v osadě Hraničky. Nyní domek slouží jako soukromá rekreační chata.

http://www.zdeneksmida.cz/rozbor-severniho-pohranici/rychlebske-hory/vybrana-ne-zanikla-sidla.html

Vloženo: 13.1.2021



Komentáře a upřesňující informace


Žádný záznam

 Komentáře a upřesňující informace
Jméno:
E-mail:
Pokud chcete automaticky zaslat odpovědi, uveďte Vaší emailovou adresu (v platném tvaru např. ja@seznam.cz). V rámci antispamové ochrany nebude Váš email nikde zobrazen. Poslouží pouze pro automatické zaslání odpovědí na Váš příspěvek.
Nadpis:
Komentář/Upřesnění:  
V rámci ochrany proti spamovým příspěvkům opište číslo 57 do následujícího políčka:

   





VĂ­ce informacĂ­ ZDE

Trocha reklamy na podporu webu:
TOPlist