Rovina (Ebene) - O hostinci

Přispěl: pašerák

Hostinec (jeden ze dvou v Rovině) měl naposledy název "Zum Sct. Gunterfelsen" ("U Skály sv.Vintíře"). Stavení bylo v listinách dříve také označováno názvem "Ebenhöhe" a ještě dříve i jako "Ebene-Pscheidlhof" čp.5, jelikož dříve patřilo majetkově k selskému Pscheidlhofu čp.1 (nyní Karlov u Hartmanic). K tomuto původně obdélníkovému objektu, který byl vystavěn v nadmořské výšce 925 metrů, přibyla v čase k jeho JZ části přístavba, jež změnila půdorys stavení do tvaru L. Tento přístavek zahrnoval kovárnu, stodolu a chlévy pro kravku a prase. V protáhlém severním průčelí obydlí byly dveře do dvou nájemních bytů, sálu a výčepu. Rodina majitelky pí Weinbergerové bydlela ve východní části budovy (první tři okna nejvíce k D.Vodě), kde byla kuchyně, za ní pokoj a nad nimi další obytná místnost. Pan Weinberger hrál na harmoniku, dcera Hildegarda na citeru a pí Weinbergerová je doprovázela zpěvem. Ve dvoře za hostincem byl krytý kuželník a zahradní pohoštění.
Na občerstvení se zde s radostí zastavovali poutníci ke kapli a skále sv. Vintíře i členové různých spolků, jenž zde byli na výletě, aby se posilnili chlebem, slaninou a pivem. Na Faicově louce (která však byla pouze pronajata od státu) sušili Weinbergerovi seno pro kravku.
Po vystěhování rodiny poslední pův. majitelky a krátkém vlastnictví St.statkem Hartmanice v letech 1950-1952 se stal objekt někdejšího hostince na dlouhou dobu (1952-1991) součástí vzniklého voj.újezdu Dobrá Voda, kdy sloužil jako seník, který občas využili vojáci k přespání (odtud hotel Seno). Také zde byl ustájen herefordský skot a k budově přistavěn přístřešek pro krmivo. Po zrušení voj.újezdu nevyužívaný objekt chátral až jej zakoupil nový majitel, jenž po zbourání poslednich zbytků zdiva nechal v letech 2008-09 vystavět v místě chatu "Rovina" (Dobrá Voda čp.16) s restaurací a ubytováním.
Poblíž hostince přes silnici, již v katastru stodůleckém, stála kaple. Její původní místo bylo na stejné straně cesty jako byl hostinec, odkud byla pravděpodobně v rámci úpravy silnice ještě před rokem 1885 přemístěna na protější stranu, poblíž odbočky na Vysoký hřbet. Tuto její pozdější polohu a částečně i podobu můžeme zhlédnout již jen na starých snímcích, jelikož ani tato sakrální stavba neunikla zkáze.
(pro web "zanikleobce.cz" vyhledal a sepsal "pašerák", zdroje: web "cuzk.cz"+ kniha "Im Lande der künischen Freibauern"+ J.Šimáček + J.Vlček)


Níže je uveden překlad příspěvku Ludwiga Haydna, rodáka z Roviny ( syna Karla Haydna, učitele ve škole v kochánovských Mokřanech a Terezy roz.Mužíkové, dcery podruha ze Souše ), publikovaného na webu Kohoutí kříž, původně otištěného v roce 1957 v německém časopisu Hoam.

Známý starý hostinec „Zum Güntherfels" stál na nejvyšším místě silnice ze Železné Rudy do Sušice popřípadě do Vimperka. Tato silnice vede podél bývalé lesní stezky, kterou zřídil svatý Vintíř a která je zde stejně jako na jiných místech ještě jasně rozpoznatelná. Silnice byla již kolem roku 1000 důležitou dopravní trasou a zůstala jí až do posledních let, zvláště po roce 1938. Původně zde býval mýtný domek, brzy byl postaven hostinec. Silnice zde po obou stranách stoupá a místo, kde kousek probíhá zcela rovně, bylo vítaným odpočívadlem. Když povozníci
a chodci v obou směrech překonali stoupání, byla veliká hospoda na Rovině vytouženým cílem, který lákal k odpočinku. Nesla ceduli s nápisem: „Teď jsme na Rovině.“ Později získala označení „Zum Güntherfels“, protože leží na úpatí Vintířovy skály a byla výchozím bodem výstupu
na kopec, kde měl svatý poustevník svou poustevnu. Stará cedule byla stále uschována na půdě. Již velikost budovy svědčí o jejím významu. Obsahuje nejen jídelnu, ale i ubytovací světnici a taneční sál, kde se velmi často rozezněly melodie mysliveckého pochodu, kolovratu a jiných tanců. O nedělích se zde často setkávala tancechtivá mládež z okolí. Hudebníci dokonce v domě bydleli, harfistka se svými dvěma dcerami, které hrály na housle a na flétnu. Také se zde setkávaly různé společnosti z daleka, koncerty zde měl univerzitní spolek „Barden“. Budova skrývala také stáje pro koně a kovárnu, která se ukázala jako velice prospěšná a nutná. U domu byla také studna k napájení koní a mnoho připravených žlabů. Kuželková dráha pod hustými javorovými stromy lákala mnoho kuželkářů. Po nějakou dobu bylo ve stavení dokonce řeznictví. Celý den viděl člověk před domem spřežení.

Informace o druhém hostinci v Rovině jsou uvedeny u dobového fota č.4.

Vloženo: 19.10.2020