Rádlo (Radlermühle) - Historie Rádelského mlýna

Přispěl: Martin Suhrada

Novověk A – do bitvy na Bílé Hoře (1526–1620)
První zmínka o mlýnu je z roku 1566.

V roce 1616 je jmenován mlynář Nikolaus Seidemann. Tehdy obyvatelské tohoto mlýna spadali pod rychnovskou farnost. Je možné, že příjmení Seidemann je variantou příjmení mlynářského rodu Seidlů, který na tomto mlýně hospodařil až do roku 1800.

Novověk B – do zrušení poddanství (1620–1848)
V zápisech rychnovské farnosti jsou uváděni tito mlynáři:

1670-1694 Elias Seidl, zemřel 31. května 1694 ve věku 70 let

1702-1709 Gottfried Seidl, zemřel asi 1710

1725-1750 Gottfried Seidl, syn

1751-1778 Ignaz Seidl, zemřel 1. června 1778. Jeho manželka Anna Rozina ho přežila o 27 roků, zemřela 24. února 1805 ve věku 82 let.

1785-1800 Anton Seidl, zemřel 15. června 1800 ve věku 56 let. Poslední mlynář z rodu Seidelů na tomto mlýně.

Současně s Antonem Seidlem je v zápisech rychnovské farnosti uváděn Franz Gürtler jako starší mlynář. Tomu se na Rádelském mlýně v roce 1796 narodil syn Franz, který se později stal mlynářem ve Vratislavicích čp. 134, kde si vzal za manželku dceru tamního mlynáře Agatu Jungovou.

1809 Anton Gürtler s manželkou Doroteou Mayerovou

1831-1835 Ignaz Rüger, nájemce mlýna

1835-1836 Franz Eiselt, nájemce mlýna

V roce 1844 na mlýně pracoval mlynář Gottfried Wohl z Hajniště.

Novověk C – od zrušení poddanství (1848–1913)
Někdy v době po nájemci Gottfriedu Wohlovi době kupuje mlýn pro svého syna Franze papírník ze sousedství Florián Schütz. Avšak i nadále se na mlýně střídali nájemci: 1851-1852 Adolf Laurich (zeť Floriána Schütze) a následně 1852-1858 Anton Baier z Jirkova. Majitel mlýna Franz Schütz se zadlužil a v roce 1858 musel mlýn prodat. Žil zde i nadále jako nájemce až do roku 1864, kdy jako svobodný zemřel ve věku 30 let.

Od Franze Schütze koupil mlýn v roce 1858 Anton Simon, přadlák z továrny v Proseči. Protože mlynářskému řemeslu nerozuměl, několik let mlýn pronajímal – nejdřív do roku 1864 bývalému majiteli Franzi Schüztovi, po jeho smrti v roce 1864 pachtýři Wöhlovi – teprve později v něm sám hospodařil.

V roce 1857 započala stavba okresní silnice z Hodkovic do Rychnova a Jablonce nad Nisou, byla dokončena v roce 1860. Do oblasti pak cestovalo kolem mlýna více lidí. Podnikavý majitel Anton Simon zde proto zřídil také hostinec. V roce 1876 přibyla ještě další silnice, které spojila Rádelský mlýn s Jeřmanicemi. Údolí se v 80. letech 19. století stává oblíbeným výletním místem, výletníci se scházejí v hostinci na Rádelském mlýně. Tehdy mlýn stále vlastní Anton Simon (psán také Šimon). Za jeho vlastnictví byl v roce 1880 osazen pevný bod.

První republika (1919–1938)
V roce 1903 je jako mlynář uváděn František Gottstein, uváděn je i v roce 1930. V roce 1936 je jako majitel uváděn Josef Schebl. Od něj koupil mlýn Karel Raab z Nové Vsi u Chrastavy. Ten ho kompletně přestavěl, změnil pohon z vodního kola na Francisovu turbínu (uváděna v zápise pro Mlynářské ústředí z roku 1938) a vlastnil ho až do konce 2. sv. války. Přestavbou a modernizací se zvýšila kapacita mlýna. Mlýn byl schopen zpracovat 22 q pšenice a 35 q žita za 24 hodin. V roce 1938 se ve mlýně semlelo 700 q pšenice, 3200 q žita, 400 q ječmene na mouku a 100 q na šrot. Mlynář v té době vlastnil nákladní automobil o nosnosti 25 q, měl ve mlyně jednoho pomocného dělníka a jednoho učně.

Protektorát Čechy a Morava, včetně poválečného vývoje (1939–1949)
Mlýn až do konce války vlastnil Karel Raab z Nové Vsi u Chrastavy. Po skončení války Karla Raaba odsunuli do Německa a mlýn přešel pod národní správu Václava Stadtherra.

Znárodňování, život mlynářů v průběhu komunistického režimu (1949–1989)
Mlýn byl zbourán v souvislosti se stavbou rychlostní silnice R35 do Liberce a odbočkou na Jablonec nad Nisou. Na staré fotografii z roku 1972 již nestojí (viz ikonografie). Křižovatka dodnes nese název Rádelský mlýn.

(zdroj: vodnimlyny.cz)

Vloženo: 29.7.2020