Letecká hláska Koněšín (Letecká hláska Koněšín) - Pasivní radiotechnické systémy po roce 1960 - PRP-1 KOPÁČ, RAMONA, TAMARA a VĚRA

Přispěl: Jan Tomášek


MALÉ OPAKOVÁNÍ

Rádiový průzkum
- je zaměřen na pátrání, odposlech, zaměřování a určování polohy cizích vzdušných a pozemních cílů podle jejich rádiového zdroje

Rádiotechnický průzkum
- je zaměřen na vyhledávání, identifikaci a sledování vzdušných či pozemních cĺů jako takových

Před druhou světovou válkou v Československu převládala technika z evropského dovozu - doplňovaná z části výrobou z domácích Telegrafních dílen. Po válce převládala technika z výzbroje západních i východních československých jednotek doplněná technikou kořistní - především německou. Načež následovala technika sovětská. Od sovětských útvarů dislokovaných v Rakousku byly převzaty po jednom exempláři radiolokátory P-3a a P-20 a dále jedna pojízdná dílna KRAS. Dodávky radiolokátorů pokračovaly i v nadcházejícícím období, takže v r. 1955 se v Československu nacházelo ke dvoum desítkám radiolokátorů. Veškerá technika až dosud spadala do kategorie aktivních raduolokačních systémů.

PŘECHOD NA PASIVNÍ RADIOLOKAČNÍ SYSTÉMY PO R. 1960

Koncem padesátých let byla ve výzkumném pracovišti tehdejší Československé lidové armády vynalezena nová, originální, t. zv. časoměrně-hyperbolická metoda (potvrzená patentem ČSR - autor doc.Ing. Vlastimil Pech, CSc.) umožňující jednoznačné, a vysoce přesné určení polohy zdroje radiotechnických signálů.
Přibližně od roku 1960 tedy nastal přechod od aktivních radiolokačních systémů na pasívní. Pasivní radiolokační systémy jsou energeticky a provozně méně náročné - protože odpadá fáze zjišťovacích vysílacích signálů z otáčejících se radarových antén.


Vynález pasivního radiolokačního systému nezůstal teorií, ale velmi rychle se uplatnil v praxi. Již za několik let disponovala naše armáda technikou PRP-1 KOPÁČ (přesný radiotechnický pátrač, resp. korelační pátrač). V sedmdesátých letech pak druhou generací této techniky pod názvem RAMONA a v dalším desetiletí již třetí generací nazvanou TAMARA. Uvedené typy RAMONA a TAMARA byly původně vyvíjeny pro potřeby všech států Varšavské smlouvy jako prostředky radiotechnického průzkumu pro nejvyšší stupně velení - v tehdejším označení šlo o organizační stupně armáda a front. Podle údajů výrobce bylo exportováno kolem 50 systémů a praxe prokázala jejich vysokou užitnou hodnotu. Potvrdilo se, že sledování letounů je možné velmi efektivně zajistit i pouhým pasivním příjmem signálů vyzařovaných z letounů a že pomocí analýzy signálů lze navíc rozpoznávat typy letounů nebo pozemních (hladinových) radiotechnických vysílačů a určovat velmi přesně jejich polohu a další charakteristiky.

(podle různých tištěných i internetových zdrojů)



Vloženo: 30.5.2020