Korytany (Korytany) - O Třicetileté válce v Českých zemích

Přispěl: Jan Tomášek

O TŘICETILETÉ VÁLCE V ČESKÝCH ZEMÍCH

ČESKO - FALCKÁ VÁLKA (1618–1623)

Jiskra která rozdmýchala na třicet let požár války vlastně v celé Evropě a to na dlouhých třicet let přeskočila nejprve v Čechách. Je otázka zda prvotní byla věc svobody vyznání, nebo nespokojenost s Habsburským panovnickým domem jednoznačně spojovaným s římský katolicismem, který vládl většinově nekatolické zemi. Nekatolická země míněna ovšem jen dílem protestantská - značná část obyvatelstva se hlásila spíše ke kališníci - vzešlého z husitství. Jiskra, ze které o necelý rok později vzplanul válečný konflikt probleskla ponejprv a zosobnil ji nedobrovolný pád místodržících do hradního příkopu - zcela nečekaně bez vážnějších zranění a posléze i sesazení krále z rodu Habsburků Ferdinanda druhého. Následovalo období správy země šlechtou - neboli zemskými stavy - prostřednictvím kolektivního orgánu zvaného direktorium. Právní stav ovšem trval a zanedlouho byl zvolen král - protestant Fridrich Falcký - sportovně založený a inklinující spíše k radikálnímu kalvinismu - poněkud rozdílně od umírněných českých stavů. Následovala ovšem porážka stavovského vojska na Bílé hoře - kvapný útěk Zimního krále z Prahy a zanedlouho i ponurý den popravy třiceti českých pánů na Staroměstském náměstí. V Čechách došlo ke konfiskacím - protireformaci a emigraci - válečný konflikt ovšem v Čechách ustal a přesunul se do Německa - ale i zde na čas zavládlo příměří.

DÁNSKÁ VÁLKA (1625–1629)

Mír trval ovšem asi jenom dva roky - rostoucím postavením katolíků v v sousední Svaté říši římské bylo zneklidněno hlavně Dánsko a král Kristián a znovu zařinčely zbraně. Z českého pohledu se na scéně vojenský podnikatel Albrechta z Valdštejna kterého najal císař Ferdinand a záhy ho jmenoval generalisimem císařské armády. Dánsko bylo v té době velmi prosperující zemí - patrně nejvíc v Evropě a v dobře vycvičené armádě bojovala kromě žoldnéřů řada dobrovolníků. Dánům se sice podařilo postoupit přes Moravu a Slezsko až na území Uher a dál na pomoc sedmihradskému knížeti Gabrielu Betlenovi, ale brzy se musel stáhnout.

ŠVÉDSKÁ VÁLKA (1630–1635)

Podpory protestanských vládců v Německu se tentokrát dostalo ze strany Švédska. Dobře vycvičená švédská armáda se skládala z na svou dobu rovněž z nezvykle vysokého počtu dobrovolníků a sedláků a král Gustav II. Adolf měl značnou podporu národa.

Švédsko mělo v Evropě poněkud rozporuplného spojence. Francie bojovala sice s Habsburky ovládaným Španělskem ale na druhé straně s vlastními protestanty - Hugenoty. Spojenectví , které potvrdil první ministr francouzského krále Ludvíka XIII., kardinál Richelieu - se vojensky příliš neprojevilo.
Nejvýraznějším spojencem na území Svaté říše se stalo Sasko.

- Saský vpád do českých zemí

Po výhrách nad císařskou armádou vtrhla švédská a saská armáda do Bavorska a do Prahy a začala sice rabovat pražské domy, ale Pražané protestanské armády do jisté míry vítaly jako osvoboditele. S vojsky se do vlasti vraceli i někteří čeští exulanti (především z řad šlechty), kteří se začali domáhat restituce svých majetků zabavených po Bílé hoře. Ze Staroměstské mostecké věže byly sňaty hlavy popravených českých pánů, které sem byly po popravě umístěny pro výstrahu a odbojní stavové se snad dočkali klidu. Albrecht z Valdštejna v té době získal vlivné postavení v Meklenbursku na severu Německa a bojů se v této době již neúčastnil.

V Čechách se objevil ale například Jindřich Matyáš Thurn, někdejší generál-lajtnant českého stavovského vojska, dokonce se spekuluje, že spolu s dalšími českými stavy začal jednat s Valdštejnem, aby se stal českým králem. Valdštejn na návrhy sice neodpověděl - ale pro císařský dvůr se stal podezřelým a jeho cesta do Chebu a násilný konec na sebe dlouho nedaly čekat. V poněkud nevyjasněné situaci saská a švédská vojska Čechy raději opustila - všem Česká koruna ztratila obě Lužice - buď smluvně jen jako zástavu - neboť takové podmínky stanovil Pražský mír - ke kterému se obě protistrany zavázaly. Čeští emigranti navíc ztratili naději na návrat.

ŠVÉDSKO - FRANCOUZSKÁ VÁLKA (1635–1648)

Čtvrté a poslední dějství třicetiletého válčení probíhalo už v trochu jiném obsazení. Na císařském a českém trůně už seděl Ferdinand třetí - možná už ne tak vyhraněný jako jeho otec.

V roce 1639 byla císařská armáda zatlačena až k Drážďanům armádou švédskou. Francie se Švédskem začaly připravovat mírovou smlouvu, ve které by bylo stvrzeno jejich vítězství. V Francii zemřel kardinál Richelieu a na místo prvního ministra nastoupil kardinál Mazarin. Zanedlouho odešel i sám král Ludvík XIII. a na trůn nastoupil jeho syn Ludvík XIV., a do čela švédského vojska se dostal nový velitel - Lennart Torstenson.

V českých zemích se znovu objevila švédská vojska - tenkrát Švédové jako osvoboditelé už ale rozhodně vítáni nebyli.

V Čechách se střetla švédská a císařská vojska v bitvě u Jankova, v které Torstenson vyhrál. Vítězství chtěl využít a napadnout Vídeň. Při tažení museli Švédové překonat Brno, což se jim však nepodařilo a od obléhaného Brna se museli stáhnout zpět do Švédska a Torstenson skončil ve funkci vrchního velitele.

Části švédských vojsk se podařilo v roce 1648 nečekaným útokem dobýt města Pražská na levém břehu Vltavy. Při tomto přepadu byly uloupeny cenné umělecké sbírky z Pražského hradu a do zajetí se dostalo mnoho urozených pánů, kteří museli zaplatit vysoké výkupné. Vniknutí Švédů na pravý břeh zabránili Pražané a studenti, kteří zahradili Karlův most. V Praze se bojovalo ještě několik měsíců po uzavření Vestfálského míru - který smluvně ukončil Třicetiletou válku, a Evropské země se striktně rozdělily na katolické a protestantské. Z Prahy se Švédové se stáhli až po podepsání mírové dohody - válka tedy skončila tam - kde v podstatě začala.


Vloženo: 28.4.2020