Letecká hláska Koněšín (Letecká hláska Koněšín) - Rádiový a radiotechnický průzkum v období 1945 - 1960

Přispěl: Jan Tomášek

Rádiový a radiotechnický průzkum v období 1945 - 1960

Rádiový průzkum
- je zaměřen na pátrání, odposlech, zaměřování a určování polohy cizích vzdušných a pozemních cílů podle jejich rádiového zdroje

Rádiotechnický průzkum
- je zaměřen na vyhledávání, identifikaci a sledování vzdušných či pozemních cĺů jako takových

Před druhou světovou válkou v Československu převládala technika z evropského dovozu - doplňovaná z části výrobou z domácích Telegrafních dílen. Po válce převládala technika z výzbroje západních i východních československých jednotek doplněná technikou kořistní - především německou. Vývoj této speciální techniky byl velmi rychlý a technologicky velmi náročný. Od 50tých let armáda postupně přechází na sovětskou techniku.

Radiotechnické vojsko vzniklo na základě potřeby zjišťování situace ve vzdušném prostoru nad územím republiky a pro potřeby Protivzdušné obrany státu (PVOS) a potřeby letectva. Jeho začátky sahají do roku 1951 – 1952 kdy byly vytvářeny první útvary pro potřeby Armády. Byly založeny 2 pluky na území ČSR. Pro prostor Čech a Moravy to byl 158 Hlásný pluk a pro teritorium Slovenska 156 Hlásný pluk.

První radiolokátory sovětské výroby se do výzbroje československé armády dostaly v roce 1952. Od sovětských útvarů dislokovaných v Rakousku byly převzaty po jednom exempláři radiolokátory P-3a a P-20 a dále jedna pojízdná dílna KRAS. Dodávky radiolokátorů pokračovaly i v nadcházejícícím období, takže v r. 1955 se v Československu nacházelo ke dvoum desítkám radiolokátorů. Radiotechnická střediska vznikala při letištích - například při divizním velitelském stanovišti u 5. letecké stíhací divize v Žatci nebo jako samostatné letecké naváděcí hlásky.

Vzhledem k tomu, že v letech 1952 – 1955 často docházelo ke vzdušnému narušení teritoria, byly vybudovány v blízkosti státní hranice a podle leteckých koridorů stanoviště vidových hlásek, které prováděly pozorování vzdušného prostoru. Tyto stanoviště byly v některých málo dostupných prostorech a jednotka která byla na těchto stanovištích byla v počtu 1 + 5 vojáků základní služby. V převážné míře byl velitelem na hlásce poddůstojník. Jednotka na vidové hlásce měla vybudováno pozorovací stanoviště a pod ním prostor, srub nebo zemljanku pro ubytování příslušníků hlásky.

Spojení bylo v počátcích řešeno telefonickým spojením na nejbližší telefonní ústřednu, v prostoru hranic přes stanoviště PS. Od roku 1954 byly stanoviště vybaveny radiostanicemi RM 31 P a zprávy se předávaly pomocí Morseovy abecedy.

V roce 1954 byl Hlásný pluk přejmenován na Radiotechnický a Plukovní škola byla přemístěna z Karlína do Bučovic (Jinonice nad Waltrovkou) do nových kasáren. Většina důstojnického sboru byla složena z odborníků spojařů a protiletadlových dělostřelců.

(podle různých tištěných i internetových zdrojů)


Vloženo: 10.2.2020