Jan Veselý a synové - pletárna (Jan Veselý a synové - pletárna) - Stučná historie firmy PLEAS

Přispěl: Jan Tomášek

JAN VESELÝ (1841–1891) v Německém Brodě začínal jako rukavičkář. V domě v ulici Na Valech si roku 1887 zřídil dílnu na vlněné a bavlněné pletené zboží, kde na ručních pletacích strojích pracovalo sedmdesát zaměstnanců. Manželka Terezie a synové Václav a Antonín si pronajali od Filipa Mahlera obilní sýpku, kam instalovali první stroje, poháněné benzinovým motorem. V letech 1903–1905 zakoupili pozemky u železničního nádraží a vystavěli MECHANICKOU PLETÁRNU PUNČOCH A PONOŽEK, kterou pro ně navrhl a provedl havlíčkobrodský inženýr a stavitel Josef Šupich (1842–1923). Šlo o rozsáhlý zděný sál s mírně svažitou dřevěnou sedlovou střechou, prolomenou sedlovými světlíky a nesenou dřevěnými sloupy, rozdělený zděnými a částečně dřevěnými příčkami na jednotlivé provozy, v rohu k němu byla připojena strojovna. Tento objekt byl záhy rozšířen o podobnou halu už ze železobetonu.

Na jiném místě v tehdejším Německém Brodě V roce 1873 založil JOSEF MAHLER firmu s názvem „UMĚLÉ BARVÍŘSTVÍ A VÝROBA VŠECH DRUHŮ BAVLNY A VLNY KU PLETENÍ A TKANÍ“a roku 1887 došlo ke sloučení se společností bratří Veselých.

Současně roku 1910 Veselí zakoupili od Petronily Traplové PŘÁDELNU VLNY, kterou postavil roku 1882 pro FERDINANDA TRAPLA (†1889) Josef Šupich na místě Růžového mlýna.

Konjukturu pŕed 1. svět. válkou vystřídala válečná krize - po váce se výroba znovu rozběhla a továrna se transformovala v akciovou společnost.
Období hospodářské krize překlenul díky dodávkám firmě Baťa. Roku 1938 se akcionáři rozhodli rozšířit sortiment o prádlo. Nakoupili 64 stroje pro výrobu trikotýnu a zřídili konfekční dílnu, což si vyžádalo reorganizaci provozu a další rozšíření výrobních ploch. Trojtraktový železobetonový sál 24 × 74 metry podél dnešní Havířské ulice, s novou vrátnicí na severním konci, navrhl a provedl roku 1939 pražský stavitel Josef Rosenreiter, stejně jako dále na sever samostatně stojící přízemní administrativní budovu po zbořené staré vrátnici - akcionáři se rozhodli rozšířit sortoment o prádlo.
Za nacistické okupace akcionář-zakladatel Hanuš Mahler své akcie postopil a emigroval. Dne 8. dubna 1940 si bývalý podnik Mahlerů přihlásil svoji obchodní značku – PLEAS. Byla to zkratka: Pletárny, akciová společnost.

V průběhu let 1945–1948 byl pletařský průmysl znárodněn. Od roku 1949 se firma jmenovala Pletařské závody Karla Havlíčka Borovského, národní podnik. Její původní název se vrátil až v roce 1967.[5] V roce 1961 podnik spravoval celkem devět závodů, 80 % výrobků bylo určeno pro tuzemský trh, zbytek pro export. Vyráběl prádlo i pro vojáky Československé armády, pracovníky v průmyslu nebo cvičební úbory na spartakiády.

V r. 1990 bylo zahájeno jednání o možnostech výrobní spolupráce s německou společností Schiesser, které se jevilo vcelku zdárně. PLEAS a Schiesser současně rozbíhají maraton jednání s Fondem národního majetku kvůli žádosti o výjimku na vynětí podniku z první vlny kuponové privatizace a předkládají návrh jeho privatizace přímým odkupem, což je na jaře státem schváleno. Schiesser vysílá do PLEASu pracovnice svého konfekčního provozu, které v závodech Polná, Luka nad Jihlavou a Havlíčkův Brod začínají školit svůj systém výroby včetně logistiky. V květnu 1991 se v Polné začaly pro firmu Schiesser šít první zkušební zakázky v tzv. kooperační výrobě. Spolupráce byla oboustranně výhodná.

R. 1994 byl státní podnik PLEAS zrušen a k 1. říjnu vznikla akciová společnost PLEAS, jejímž hlavním akcionářem se stal Fond národního majetku České republiky, respektive společnost Schiesser, na niž byly akcie vzápětí po jejich zaplacení převedeny.

/zdroj: industriální topografie, Wikipedie a jiné internetové zdroje - upraveno/

Vloženo: 30.1.2020