Františčina huť u Adamova (Františčina huť u Adamova) - Františčina huť v Josefově

Beigetragen: Jan Tomášek

Moravský kras patří k tradičním oblastem výroby železa, kromě nalezišť železných rud zdejší lesy poskytovaly dostatečné zásoby paliva a dále bylo využíváno k pohonu vodních kol – kterými měchy vháněly horký vzduch do pecí v hutích – nebo poháněly hamerská kladiva.

V ranném středověku výroba železa probíhala v jednoduchých pecích především ve vyšších polohách, do údolí Svitavy, či jejích přítoků se železářství přeneslo později. První konkrétní zmínka pochází z r. 1506 o Novohradském hamru – ten však dosud není přesně lokalizován.
Po polovině 16tého stol. byla přestavbou hamru vybudována huť v Adamově a o něco pozdě i Františčina huť v Josefově (tehdy ovšem v Karlově) údolí. Tato lokalita bývá také nazývána Stará huť a dříve – ještě před výstavbou hutní pece se patrně nazývala Nový hamr – protože Starý hamr se nacházel poněkud výše proti proudu proudu potoka směrem ke Křtinám.

Původní dřevěnouhelná vysoká pec byla na přelomu 18tého a 19tého století nahrazena pecí novou. Huť vyráběla surové železo – které se z větší převáželo do Adamova – kde se dále zpracovávalo po projití zkujňovacími výhněmi zdejších hamrů.

Palivo vysoké pece – dřevěné uhlí poskytovaly zdejší hluboké lesy – železná limonitová ruda se svážela hlavně z dolů v Rudicích, či Habrůvce.
V polovině 19. stol byla k huti přistavěno zařízení na ohřev vzduchu potřebného spalování a tavení – příznivý na produkci mělo zavedení železnice v údolí Svitavy – čímž se zvýšily i možnosti vývozu železářských výrobků.

Dále v areálu přibyly i dvě kuplovny – kde se železo odlévalo do konečných produktů z litiny. Něco na způsob přidružené výroby je možno nazvat dvě vápenky – které využívaly horkých plynů z vysoké pece a naopak poskytovaly vápno – jakožto struskotvornou přísadu pro tavbu železa.
Rozmach zdejších železáren však trval jenom asi dvě desítky let – těžba černého uhlí v jiných lokalitách a výstavba železářských pecí s efektivnější výrobou, kde byl palivem koks s sebou přinesla rychlý zánik železářské výroby. Slévárna s kuplovnami byla zcela rozebrána, modelárna přestavěna na byty – naopak původní domky přilehlé železářské osady zanikly.

Chátrající vysoká pec však byla v druhé půlce dvacátého století rekonstruována a spolu s modelárnou a několika dalšími fragmenty původního areálu je využívána jako muzeum.


Eingegeben: 8.6.2019