PřihlášeníPřihlášení RegistraceRegistrace nového uživatele  DeutschDeutsch
Ferdinandovo údolí (Ferdinandsthal) - Z historie Ferdinandova údolí

Přispěl: Martin Čejka

V údolí stála první sklárna snad již kolem roku 1800, první prokázané sklářské provozy zde začal ve 30. letech 19. století budovat Georg Christoph Abele. Jeho velkorysé plány ale dokončil až jeho bratr Ferdinand (1792-1853). Ten zde zahájil v letech 1834/1835 provoz velké sklářské hutě, která od té doby nesla spolu s údolím jeho jméno.
V tomto období zde došlo k prvním pokusům o lití zrcadlových skel, které přinesly zvrat ve výrobě zrcadel. Nová technika umožnila výrobu větších tabulí, než bylo možné při ručním foukání z válců – dosahovaly rozměrů až zhruba 240×110 cm. Sklárna ve Fendinandově údolí se tehdy stala největším provozem na Debrníku a v roce 1839 zde již Ferdinandův následovník, synovec Christoph, provozy dále rozšířil. Zrcadla byla vystavována na všech průmyslových výstavách a vyznamenána třemi zlatými medailemi.
Po rozkladu jmění roku 1844 přechází sklárna na Norberta Habicha, po kterém sklárnu získává Susanne Lötzová, která přestavěla zdejší sklárnu na výrobu dutého skla, protože výroba litého skla nebyla tehdy rentabilní. Nechala zde vybudovat také brusírnu dutého skla.
Výrobu dutého barevného a užitkového skla ve Ferdinandově údolí zachovali po roce 1852 i Zieglerové, kteří také přistavěli v roce 1852 novou sklářskou huť na výrobu tabulového skla, ve které vyrábělo 7 mistrů tabulářů ručním způsobem okenní tabule.
Po pronájmu Michalu Poschingerovi v roce 1870 bylo huť vytápěna dřevěným plynem. K výhasu huti došlo v roce 1889. Brusírna a leštírna pokračovaly dále pod vedením dalšího bavorského sklářského továrníka Franze Schrenka. Oba objekty 20.května 1896 vyhořely. Před požárem zde bylo 12 brusných stojanů a 80 leštících kotoučů. Provoz byl obnoven, ale již ne v původním rozsahu.

Sklářská osada ve Ferdinandově údolí obsahovala sklárny, panský dům s pilou, obytné domy pro skláře, brusírny, drtírnu křemene a další pomocné provozy. Sklárna používala křemen, vápenec a dřevo z okolí, ale mnoho dalších surovin se sem dováželo z Rakouska a Bavorska. Ve dvou zdejších sklárnách pracovalo na konci 50. let 19. století asi 80 zaměstnanců – skláři, taviči, topiči, stupař (obsluhoval stoupu na křemen), truhlář (vyráběl bedny), dřevaři, formani, vazačky skla, duté sklo zde dekorovali malíři, brusiči a rytci. I s rodinami mohlo tehdy ve sklářské osadě žít kolem 300 osob.

zdroj: Kudrlička, Záloha - Umění šumavských sklářů, turistické informační tabule v místě

poznámka: V polovině 30.let 19.stol. zřídil Ferdinand Abele také brusírnu a leštírnu zrcadel v údolí Drozdího potoka mezi Hůrkou a Novou Hůrkou na Prášilsku a pojmenoval je rovněž Ferdinandsthal (viz: http://www.zanikleobce.cz/index.php?obec=6739). Obě lokality se proto občas zaměňují.



Vloženo: 7.12.2018



Komentáře a upřesňující informace


Původní sklárna [Zdeněk Šmída 9.12.2018 10:21] | Reagovat
Martine díky za komenty a krásné obrázky. Ten obrázek "Původní sklárna" s vysokým komínem by měl patřit právě do Ferdinandsthal mezi Hůrkami. Ještě doplňuji, že v nové knize Šumava 1938 J. Lakosila je obrázek hraničního přechodu Debrník v roce 1938 jak tudy pochoduje Wehrmacht (též s objekty z repra knihy Dorf und Markt Eisenstein sowie Bayerisch Eisenstein).
 Komentáře a upřesňující informace
Jméno:
E-mail:
Pokud chcete automaticky zaslat odpovědi, uveďte Vaší emailovou adresu (v platném tvaru např. ja@seznam.cz). V rámci antispamové ochrany nebude Váš email nikde zobrazen. Poslouží pouze pro automatické zaslání odpovědí na Váš příspěvek.
Nadpis:
Komentář/Upřesnění:  
V rámci ochrany proti spamovým příspěvkům opište číslo 82 do následujícího políčka:

   





Více informací ZDE

Trocha reklamy na podporu webu:
TOPlist