Města, obce, osady, samoty a objekty zaniklé nebo částečně zaniklé (dobové pohlednice, historie, vojenské mapy, místopis)

Hurka (Hůrka) - Šerlův Dvůr a (Zettlova) Hůrka

Beigetragen: pašerák

Obě osady Šerlův Dvůr a Hůrka,ležící nedaleko Vysokých Lávek a jejichž vznik lze přičíst stejnému zakladateli dvorů,existovaly již kolem roku 1620 na levém břehu prášilského potoka.Pravděpodobně je postavil Michael Reichert,který je v katastru roku 1630 uveden jako majitel.
Roku 1654 se objevuje jako vlastník Jakob Plechinger,povoláním smolař,který je však 23.4.1666 za 90 zlatých prodal Simonu Laczumovi (Lautschamovi) z Hartmanic.
Lautscham,asi židovského původu,byl poddaným města Sušice.V Hartmanicích vlastnil kvetoucí penězní živnost a byl v dobrém obchodním vztahu s "Králováky" ve Stodůlecké rychtě,tím že jim poskytoval peněžní půjčky.
Jenže tehdejší správce rychty Augustin Johann Scholz odmítl uznat koupi dvorů finančníkem,jenž byl cizinec a žil mimo rychtu.Jako poddaný,nemá žádné právo v rychtě svobodných sedláků stát se usedlým.Lautscham byl tudíž vyzván,aby nějakého svobodného a nepoddaného člověka do dvora dosadil nebo dvůr znovu prodal-a to obyvateli z královského hvozdu.Ale pokud se Lautschamovi podaří vykoupit se z poddanství nebo alespoň jedno ze svých dětí od něj zprostit,může si chalupu získanou v roce 1666 i s pozemkem ponechat.
Lautscham nemohl splnit žádný ze dvou požadavků a proto byl nucen k prodeji veškerého majetku dne 12.2.1677 svobodnému sedlákovi Mathesu Weberovi z Vysokých Lávek za 92 zlatých.Tento potom předal dne 30.12.1700 dvůr u prášilského potoka svému synovi Peteru Weberovi.
Nový majitel postavil u potoka mlýn a pilu.Aby měl posledně jmenovaný k dispozici potřebné množství dřeva,získal blízký Hůrecký Vrch s jeho rozsáhlými lesy.

Hůrecký Vrch

Dne 27.8.1733 byla vystavena v knížecí kanceláři v Horažďovicích kupní smlouva mezi knežnou Eleonorou z Mansfeldu a Peterem Weberem na část lesa o rozloze 3136 sáhů v revíru Vysoké Lávky,nazývanou Hůrecký Vrch,prodanou za 200 zlatých.Prodávající si ponechala právo na zpětný odkup,ale také na veškerý lov,rybolov a dřevo kolem Jezerního potoka.Kromě toho prodávající uložila za povinnost odběr piva z jejího panského pivovaru v Hořejším Krušci.Vymezení hranice nově získaního lesa se uskutečnilo označením stromů křížemi a umístěním kolíků lesníkem Karlem Josefem Frombem,lesním pacholkem Machasym a hajným Thomasem Schmaltzlem.Jako výrazné hraniční body byly označeny Jezerní potok,.......a vrchol Hůreckého Vrchu...
Majitel nyní velmi rozsáhlého majetku,sestávajícího z rodového dvora a oblasti hůreckého vrchu,byl ženatý se selskou dcerou Annou Bauer z bavorského Lindbergu.Manželství zůstalo bezdětné,ale synovec selky,Simon Bauer z Lindbergu,žil 20 let v rodině jako syn a pracoval na statku bez výdělku.

Rozdělení majetku:
Když v roce 1734 zemřel Peter Weber,došlo navzdory existenci právoplatné závěti k urputným dědickým sporům mezi vdovou a Webrovým příbuzenstvem.Jako dědici byli určeni:
Jakob Weber,bratr zemřelého,se stal 7.12.1734 majitelem rodového domu s pilou.Současně podle závěti zdědil právo si z Hůreckého Vrchu kdykoliv přivézt kulatinu,aniž by byl objem tohoto práva na kácení přesně stanoven.
Bratranec zesnulého,Jakob Lautscham,obdržel dle závěti v roce 1734 část Hůreckého Vrchu k vystavění selského dvora.
Vdova po Peteru Webrovi se z rozhodnutí nastěhovala na stáří do mlýna,který pak po její smrti připadl Michaelu Weberovi,synu Jakoba Webera z prvního manželství.
Vdova Anna Weber (roz.Bauer) dne 28.5.1741 svému synovci Simonu Bauerovi,který s rodinou Petera a Anny Weber 20 let žil a věrně jí sloužil,předala do vlastnictví polovinu Hůreckého vrchu,aby zde i on mohl založit nový dvůr.

Dědici Hůreckého Vrchu Jakob Lautscham roku 1734 a Simon Bauer roku 1741 si postavili své dvory a vzniklá osada dostala jméno "Hůrka".

Po tom všem se zdálo,že je vše urovnané,ale smrt Anny Weber dala popud k novému vzplanutí dědických sporů.Především šlo o příbuzenstvo Weberových,kteří vyháněli z Hůreckého Vrchu vetřelce z Bavorska Simona Bauera.Ale on se bránil a opíral se o svou kupní smlouvu,která byla úředně uznána.Jakob Weber,dědic rodového domu a pily,usiloval o uznání a ustálení jeho specifických práv v závěti na kácení v Hůreckém Vrchu,zatímco oba vlastníci nových dvorů na této hoře se nemohli shodnout na přesných hranicích mezi jejich pozemky a to byl důvod,proč se velmi hádali.Aby tyto spory o dědictví konečně skončily smírně,uskutečnilo se 4.2.1757 setkání všech dědiců ve Vysokých Lávkách před rychtářem Stodůlecké rychty Thomasem Zettlem.Zastoupeno bylo 9 českých příbuzných Petera Webera (Johann,Georg,Simon,Maria,Eva,Magdalena,Katharina,Margarethe a Jakob Weber) a z bavorského Lindbergu bratr Anny Weber,Georg Bauer.To byl otec dědice Simona Bauera.Vzhledem k tomu,že posledně jmenovaný nemohl zpochybnit existenci oficiálně uznané kupní smlouvy na polovinu Hůreckého Vrchu,ostatní dědicové požadovali,aby jim,Weberovým potomkům,zaplatil 165 zlatých jako odstupné.Avšak Georg Bauer předložil písemné potvrzení,že jeho sestra přinesla do manželství 400 zlatých jako věno.Potom muselo být Simonovo dědické právo plně uznáno a platba byla vynechána.
Nakonec se dohodli na všech sporných otázkách a byli ochotni tolerovat "bavorského vetřelce".V pokojné spolupráci se rozvinuly osady Šerlův Dvůr (rodové osídlení) a Hůrka (nové osídlení).

(info z knhy "Im Lande der künischen Freibauern")

Eingegeben: 30.3.2018