Belowes (Běloves u Náchoda lázně) - Z Náchodské historie
Beigetragen:
Jiří HemmerLázně v Bělovsi oslaví velmi brzy dvousté výročí zaloení. Vznikly podobně jako lázně v blízké kladské Chudobě, Duníkách či
ve Starém Boru na kladských bohatých pramenitích, lií se ale minerálním sloením vody. Leí v kotlině mezi Jestřebími a Orlickými horami, pod výběky Boru a Hejoviny. Samotné území Kladska /název se odvozuje zřejmě od slova kláda, původně tak bylo označeno místo sroubeného hradu z neotesaných klád a název se rozířil na celé území/ bylo osídleno Slavníkovci někdy kolem roku 900, později přejali vládu Přemyslovci. Roku 1348 se stalo součástí zemí Koruny české a roku 1459 povýil Jiří z Poděbrad Kladsko na hrabství. V roce 1477 přely některé české vsi /např. Velká Čermná 1354 Czermna něm. Tscherbeney, také se jí říkalo Německá Čermná, protoe leela na rozdíl od Malé Čermné, v Německu, Strouný pův. Pstruný 1470 něm.Strauseney-Pstrana horní část se nazývala Paseka a za ní leela Bukovina něm. Bukowine, Nouzín 1477 Luznicci 1601 Lausney něm. Nauseney-Ostra Gora, Slaný nad Metují 1403 Slaney něm. Schlaney-Slone, Březová a Zákřín-Chudoba /Chudoba lázně tenkrát neexistovala v dnení podobě, dříve pouze zámek a pár domů, lázním se říkalo původně Čermenské lázně, název Kudowa-Chudoba teprve 1625 /pod panství hradu Homole/ hrad leící u Levína v Kladsku-dnes jen pozůstatky, hrady byly v Kladsku čtyři a do vzniku České královské komory spravovaly poddanské obce, v mnoha případech vak vznikly svobodné rychty, které se řídily přeneseným magdeburským právem/ a staly se tak součástí Kladského hrabství. A do války o Rakouské dědictví v letech 1740-1748 bylo Kladsko nedílnou součástí Čech, tato nedílnost byla potvrzena mnoha listinami a správu obcí vykonávala od r. 1527 Česká královská komora, po válce o rakouské dědictví stalo součástí Pruska. Zajímavé je, e o samotné Kladsko se ádná válka na rozdíl od Slezska, nevedla. Prusové při jeho obsazení nevyvíjeli nijakou snahu a zcela zřejmě o něj ani nestáli. Stalo se z něj oddechové místo, bez větího průmyslu, kterému irí monosti přinesla a eleznice. V roce 1818 bylo administrativně připojeno Kladské hrabství ke Slezsku a od té doby oficiálně neexistuje. Jediný, komu to přineslo určité problémy a to i přes pruskou velkorysost, byli kladtí Čei. Povinná docházka do německých kol a loajalita i v případech válečných konfliktů byla nezbytná. Za obou válek, I a II světové, byli nuceni bojovat na německé straně, v té poslední jich mnoho padlo na ruské frontě. Nejenome se tak sníil drasticky počet českých obyvatel v Kladsku, ale jako válečná kořist připadlo překvapivě Polsku, Čei byli spolu s Němci odsunuti, protoe po válce nikoho početné etnikum ijící na historickém území Českého království nezajímalo a kladtí Čei měli samozřejmě německou státní příslunost. Někteří se utekli do Čech obzvlátě pokud měli za hranicí příbuzné. Vztahy byly i za Pruska provázané a hranice volná např. v malé obci Machov na Hronovsku při hranici s Německem, byla zřízena za první republiky Baova prodejna obuvi. Pouze po duchovní stránce a do konce 70 let 20 století spravovala Kladsko Královéhradecká diecéze. /Královéhradecké biskupství bylo ustaveno v roce 1662 a prvním biskupem se stal Matou Ferdinand Sobek z Bílenberka-titul z predikátu. Ten nechal postavit blízko hradu Skály letní sídlo-zámeček Bischofstein-tedy Biskupský dvůr. Jedním z původních vlastníků hradu byl i Bartoloměj z Minstrberku, vnuk Jiřího z Poděbrad./ Po vleklých sporech a tahanicích / tyto územní spory nebyly první - po roce 1918 obsadilo Polsko Bílskou část území Těínska a polovina Těínska mu nakonec po arbitráním řízení z roku 1920 v belgickém Spa připadla, protoe se arbitrá zcela zřejmě neřídila historickým nárokem a protoe z 31809 obyvatel bílské části tvořili v počtu 26717 obyvatelé hlásící se k německé národnosti včetně idů, lonzáků /Slezanů/ atp., kteří se zčásti přikláněli k Československu, dolo tak v meziválečném období na zformování skupin, které ádaly připojení k Německu. Poláci posílení výsledkem arbitráe a aktivitami hitlerovského Německa vyvolali pak dalí konflikt 21.9.1938 a jednalo se o polský zábor Českého Těínska a po Frýdek, české a německé obyvatelstvo bylo opět vyháněno z domovů a poltina se stala jedinou úřední řečí i díky livé propagandě o údajném počeování Poláků, podobně v okolí Čadci a na Oravě se jim nelíbilo upní rozdělení mezi Polsko a Slovensko a nárokovali obce Svrčinovec, Skalité a přístup ke Koicko-Bohumínské dráze v Čadci, co si Slováci zcela samozřejmě nenechali líbit, tedy při kadé příleitosti vzneslo vůči Čechám územní nároky, ani bychom byli poraenou stranou nebo nějakou válku prohráli, argumenty Polska jsou stále stejné: 1.Piastovci byli polskou lechtou, ale věc má háček-Piastovci měli několik větví a to právě i v Polsku a ty vznikly z původní slezské větve, 2.Slezané jsou polské etnikum-zcela zřejmě si patně vykládají význam slova etnikum, 3. polské obyvatelstvo tvoří v oblasti větinu-tyto triky Polska s obyvatelstvem, které se přesouvalo z chudých oblastí Polska za prací do českých oblastí Rakouska-Uherska jsou známé a neumím si představit, e bychom poadovali část Vídně na základě toho, e kadé třetí jméno je tam české, nemluví ale přirozeně o tom, e za 1. Polská koruna byla v historii mnohokrát podřízena Českému království a také nevznáíme proti Polsku územní nároky a e za 2. Kladsko nikdy Piastovcům nepatřilo. V historii Slezska se objevuje pouze pokus Piastovce Boleslava I Chrabrého /965-1025/, /syna Mieka I Piastovce /první popsaný Piastovec/ a Doubravky dcery českého kníete Boleslava I/, který se stal polským králem, jako i jeho následníků o vytvoření velkého Polska. Tím se vysvětluje proč český kníe Břetislav I /1005-1055/ jak píe Kosmas ve své latinské Chronica Boemorum /Kronika česká/, v roce 1039 vyplenil Slezsko, kdy jel do Hnězdna pro ostatky sv. Vojtěcha a proč obsadil a opevnil Moravu a Olomouc povýil na centrum moci. Břetislav byl synem Oldřicha a Boeny, celou legendu zpracovává verovaná Dalimilova kronika z počátku 14. století. /Kněz Oldřich o Postoloprtiech loviee, kdy skrze jednu ves jediee, uzřě, e sedlská dievka na potoce stáe, bosa i bez rukávóv rúcho práe. Ta sedlka krásna velmi biee o k tomu ovem stydlivé mravy jmiee./ V roce 1053 rozhodl německý císař Heinrich III, e Vratislav a jiné hrady se mají vrátit Polsku, ale e má Polsko za ně platit roční odstupné. Tyto hrady ve Slezsku pak vykupoval z drav Jiří z Poděbrad. Se smrtí Boleslava III Křivoústého v roce 1138 se vývoj Polska zastavil. Piastové vytvořili původně tři kníectví-Těínské, Opolské a Vratislavské /Dolnoslezské/, ale v tomto okamiku začaly ohroovat Slezsko hordy Mongolů, kteří se z východu a přes Polsko valili do Slezska. V bitvě na Lehnickém Poli 9.4.1241 byli poraeni vojskem sloeným z templářů, johanitů, rytířů německého řádu, vojů slezského i polského kníectví a v neposlední řadě vojska království českého pod vedením Václava I Jednookého /1205-1253/ syna Přemysla Otakara I. Mongolská vojska byla poraena a později na Moravě rozpráena vojskem Jaroslava ze ternberka. Vývoj Slezského kníectví pak pokračoval dělením původních tří kníectví na dalí - Svídnické, Javorské /od spojení roku 1346 Svídnicko-Javorské/, Hlohovské, Lehnické, Olenické, Břeské atd. Nisské kníectví včetně Otmuchova patřilo od počátku, od roku 1155, Vratislavským biskupům jako léno a to včetně Hlucholaz kde později biskupové iniciovali zaloení lázní, ale Osoblasko zase patřilo olomouckým biskupům. Bolko I Svídnický zaloil na hranicích Slezska a Čech opevněné hraditě Landeshut- Lanhot ve Sl.-/ dnes Kamienna Gora a Václav II - syn Přemysla Otakara II mu věnoval obce Královec, Milotín, Michalov, Dobromysl a Chlumek, které Bolko přestoupil pro spásu due do majetku klátera v Křeově / tedy hranice Čech a Slezska byla mnohem severněji/ a hranici tvořil hustý hvozd zvaný německy Grenzwald, jméno Hvozd pak přelo na dnení ves Krzeszowek/ a vsi dále jmenované na acléřsku a Trutnovsku náleely k Opatovickému kláteru, po jeho vypálení roku 1421 ke kláteru v Křeově zaloeném v roce 1242 Annou Přemyslovnou / jinak Annou Lehnickou, také se nazývá tato dcera Přemysla Otakara I českou, tatá Anna Lehnická zakládá po bitvě na Lehnickém Poli spolu s Hedvikou Slezskou - zakladatelkou klátera v Třebenici nářečně Trzebnica /1202/ na místě proboství podřízené Opatovickému kláteru benediktýnů u Hradce Králové , sama pak po vzoru své sestry Aneky České poloí základy klátera klarisek ve Vratislavi/. Kníectví Opavské a Ratibořské a od roku 1377 i Hlubčické /Leobschütz/ bylo v drení nemanelského syna Přemysla Otakara II, Mikuláe, respektivě moravské větve Přemyslovců.
Poslední potomek Přemyslovců-Valentin Hrbatý zemřel v roce 1521 jako kníe opavsko-ratibořský. A my se posuneme dále do doby Lucemburků na českém trůně, kdy se Slezsko stává na základě smluv oficiální součástí Zemí Koruny České. Po záhadné smrti Václava III v Olomouci 1306, zůstává české království bez krále. Pape nepřipustil, aby Mikulá, tehdy kníe Opavský /Ratibořsko získal a od Jana Lucemburského za prokázané sluby/, nemanelský syn Přemysla Otakara II nastoupil na trůn a tak si Elika, sestra Václava III a dcera Václava II a Guty Habsburské, bere ve Speyeru v roce 1310 tehdy čtrnáctiletého Jana Lucemburského /1296-1346/, který se v roce 1335 setkává u Karla I Roberta z rodu Anjou, od roku 1308 krále Uherska na jeho sídle ve Visegrádu /Visegrád tvořil součást dunajského opevnění těpánské koruny, název je slovanský a označuje vysoko poloený hrad/, s polským králem Kazimírem Velikým, představitelem obnoveného Polska a v takzvané Trenčínské smlouvě stvrzuje Kazimír Janovi svrchovanost Českého království nad Slezskem a ochotně se zříká nároků na finanční odkodnění. Jan toti vyenil něco o co Kazimír velmi stál a to něco byla polská koruna. Karel IV pak v roce 1348 uzavírá v Namyslově dalí smlouvu, známou jako Namyslovská či Namyslovský smír, která posiluje Trenčínskou smlouvu a mluví o odstoupení Slezska na věčné časy ve prospěch Koruny České. Navíc si bere za manelku Annu Svídnickou /1339-1362/ dceru Jindřicha II z boí milosti kníete Svídnicko-Javorského, protoe toto kníectví bylo poslední Piastovskou dravou, která nepodléhala lénu Koruny. Dvorním kancléřem na císařském dvoře se stal vratislavský biskup Přeclav z Pohořelé /jeho jméno mohlo být i Předslav/. Těmito kroky byly polské nároky vůči Slezsku uzavřeny. Mladí bratr Karla IV Jot Moravský té Lucemburský /1351-1411/ získal v roce 1378 do zástavy Kladsko. Za Lucemburků dosáhla německá kolonizace v Zemích Koruny České /Čechy, Morava, Horní a Dolní Luice a Horní a Dolní Slezsko/ svého vrcholu. Za husitských bouří to bylo zase Slezsko kde se kalinické mylenky ířily velmi rychle. Husité obléhali Kladsko, známá je bitva o Kladsko na Červeném vrchu u Staré Jesenice proti vojsku Půty z Častolovic-kladského zemského hejtmana, která proběhla 27.12.1428, ve které husité zvítězili, poničili kláter v Novém Jindřichově /Henrykow/ u Minstrberka, který se pak dočkal rozsáhlé barokní přestavby, ale i některá slezská města a například Otmuchov tehdy Otmochov jim padl do rukou pod vedením Ondřeje Prokopa a Jana Městeckého z Opočna dokonce hned dvakrát, poprvé město spravovali pět let, zničili kostel a vyhnali z něj mnoho německých kolonistů, podruhé pouze rok. Biskupům se jenom velmi obtíně pomocí trestů a poněmčováním spojeným s kolonizací dařilo udret ve městě pořádek, protoe nakalivé mylenky ířené husity ve srozumitelné staročetině nacházely u obyvatel jisté pochopení zvlátě proto, e Otmochov patřil od dob Jana Lucemburského jako léno k českým zemím. Pokadé museli vratislavtí biskupové sáhnout hluboko do kapsy a zaplatit vysoké výkupné /poprvé 1100 praských groů a podruhé 2000 zlatých-mohlo se jednat i o stříbrné peníze, protoe se jedná o překlad slova gulden/. Po odchodu Husitů nechal vratislavský biskup Johann IV postavit ve městě biskupský hrad. Nový dvouvěový barokní poutní kostel byl postaven a v letech 1691-1694. Husitská doba končí bitvou u Lipan /někdy se nazývá také bitvou u Českého Brodu/ 30.5.1434 a zpustoené království hledá nového krále. Jiří z Poděbrad /1420-1471/ byl dobrou volbou, ačkoliv s jeho zvolením vichni zprvu nesouhlasili, protoe se obávali, e mocensky zneuije postavení poručníka krále Ladislava Pohrobka a titulu zemského marála k uchopení moci. Jiří pocházel z moravského rodu pánů z Kuntátu, jeho pradědečkem a zakladatelem rodu z Kuntátu a Poděbrad byl Boček I z Kuntátu. V roce 1441 si bere Kunigundu ze ternberka s ní měl est dětí: Bočka,Viktorína, Jindřicha st., Barbaru, Kunigundu a Sidonii. Z druhého manelství s Johanou z Romitálu se dospělosti doili pouze dvě:Jindřich ml. a Ludmila. Boček spravoval Kuntát a Poděbrady spolu s Litickým, Častolovickým, Černíkovickým, Rychmberským a Kunvaldským panstvím, Viktorín měl několik titulů: předně byl díky povýení Kladska na hrabství Jiřím z Poděbrad, hrabětem kladským a dále vévodou opavským a minstrberským /Münsterberg leí na cestě z Kladska do Vratislavi, původně se nazýval snad Sambice z toho dnes Ziebice-čti Zembyce, s prozatím plně nedoloeným českým názvem Samín či Sampín /snad by pomohlo pátrat i v jiných kronikách, listinách a rukopisech, protoe např. Monachus Sazaviensis uvádí české jméno českého hradu v Němčí dnes Niemcza nedaleko Franktátu-Zabkowice, jedná se o nejstarí záznam českého pojmenování ve Slezsku/, synové Jiřího z Poděbrad pouívali v titulu německý název "z Münsterberka", Jindřich st. měl jetě titul vévody z Olenice / tedy Olenického kníectví nedaleko Vratislavi/. Viktorinovi potomci dreli titul hraběte kladského a vévody minstrberského v muské linii a do roku 1647. Po smrti Jiřího z Poděbrad se volbou potvrzeným panovníkem stává Vladislav II Jagellonský /1456-1516/. Kromě válek s Matyáem Korvínem se doba jeho vlády vtiskla do přestavby Praského hradu v pozdně gotickém stylu s prvky renesance. Takzvaný Vladislavský sál je skutečným stavebním skvostem. Po velmi krátké vládě jeho syna Ludvíka II 1506-1526 nastupují na český trůn Habsburkové v osobě Ferdinanda I a ani si to kdo stačil uvědomit, je to počátek téměř 400 let trvající vlády nad Zeměmi Koruny České, ale také omezení práv českých stavů po roce 1620 a postupné rekatolizace v obnoveném zřízení zemském 1627/1628 a to a do nástupu občanské společnosti v 19 století. Vzhledem k obrovskému rozmachu Českého království se nelze divit silnému vlivu staročetiny ve Slezsku, nehledě k napodobování některých manýrů a staveb /tento vliv byl částečně setřen za pruského působení/ nebo kultu mučedníků sv. Jana Nepomuckého, sv. Vojtěcha a částečně i sv. Václava a proto názvy obcí ve Slezsku pocházejí také ze staročetiny /případně i s vlivem sleztiny v nářečí např. Malujovice či Maléřovice/, staročetiny, babičky vech slovanských nářečí kolem nás, např. Brzeg=staročeský Břeh=novočesky stráň, staročesky rovina, pláň, název pravděpodobně pochází od kmene Opolanů pojmenovaných tak za Velké Moravy kdy k ní patřila velká část Opolska a slovo Polák označovalo člověka z rovin, dodnes najdeme v místopisných jménech "Polsko" či "V Polsku" značící rovinaté místo bez toho aby tam kdy nějací Poláci ili/"ta země nazvána jest Polsko od veliké rovně polské, neb v ní dědina velikým rovnem leí"-citát z Kroniky králů českých Přibíka Pulkavy z Radenína 1380, "o Slezskú zemi a opolske vévodstvie" citát z Vlastního ivotopisu Karla IV 1378, o Glogowě=Hlohově glog je slezsky hloh či nářeční Swidnica=Svídnice, objevíte zde Týnec /Velký a Malý Tyniec u Vratislavi/ i Husinec /Gesiniec u Střelína/, či krkonoský Maryín osídlený skláři z Čech. Mnoho Čechů odcházelo po reformaci do Slezska a tím jejich počty v některých oblastech převyovaly mnohonásobně počty Poláků /Poláků bez Slezanů a Luických Srbů, podle německých statistik se k polské národnosti hlásilo ve Slezsku průměrně pouhé 1% obyvatel např. ale na Sýcovsku při hranicích s Polskem to bylo a 57%, zbytek tvořili Němci, Čei a Luičtí Srbové, kteří byli Poláky po II světové válce ze Slezska vyhnáni, ponejvíce z oblasti dneního Turoszowa-Reichenau, záminkou se stala těba uhlí. V dnením Slezsku ije okolo 600000 obyvatel, kteří se hlásí k slezské národnosti, podle Polska se jedná o etnické Poláky a to i přesto, e se musí poltinu učit ve kolách, mají jiný historický a kulturní vývoj, protoe jejich původ je často česko-slezský či německo-slezský atd., otázkou je kam zmizela česká menina ve Slezsku, přehlíení menin v Polsku byla toti dost dlouho běná praxe a i Kaubové a Lemkové podléhali jednotnosti jazyka "rzeczi pospolitej-společné řeči a věci"/ a dalí otázkou je kde se vzalo tolik Poláků na Třinecku, kdy v meziválečném období tam byla polská pouze jedna ves /Komorní Lhotka/ a zda dvojjazyčné pojmenování obcí souviselo s jejich německo-polským pojmenováním kolem Horního Hlohova-Glogowek-Ober Glogau. Poltina se v pravopise lií od četiny spřekou /četina má diakritický pravopis,/ to znamená, e ke změkčení ale i prodlouení hlásky pouívá pouze jedno písmeno a nad ním znaménko, spřeka pouije minimálně dvě písmena, aby vyjádřila toté/ zavedený podle spisu "De ortographia bohemica" "O českém pravopise" jejím autorem byl údajně Jan Hus, nicméně originál spisu se nedochoval, pouze opis z poloviny 16 stol nalezený v Třeboni/ a vlivem poltiny dolo k záměně Há za Gé, toto ovem neplatí pokud se jednalo od počátku o německé obce, jejich název byl po válce popoltěn. Hornosleztina má i dva dialekty dnes vzácné, oba je popsala ve svých dílech Jarmila Glazarová-zvlátě Roky v kruhu a Vlčí jáma, Glazarová byla kontroverzní osobností, po válce členka strany se za svoje postoje později omlouvala, na druhou stranu nechtěla mít problémy s reimem a proto v sedmdesátých letech odvolala svůj podpis na petici za politické vězně, poté co petici podepsala i opozice. Názorově ve svých dílech projevovala v některých ohledech silné sociální cítění, ale ivot v meziválečném Slezsku, které velmi dobře znala, popsala včetně jazyka velmi přesvědčivě./ Kladsko, Těínsko a Křeovský výběek /14 obcí nedaleko Trutnova původně v majetku Opatovického klátera vypáleného husity v r. 1421, mnii odeli do nově zaloeného klátera v Křeově a 14 obcí v okolí acléře/. Jedná se o obce Křeov/Křesobor/, Jeviov, Chlumek, Blaejov, Bertonice, Milotín, Oidlov-Gürtelsdorf ze staročetiny oiedlé-lem, okraj-zřejmě hraničního hvozdu, Dobromysl, Hvozd a Okřesaneč, v okolí Bobru pak Nedamírov, těpánov, Bukovice, Jarotín, Michalov, Libětín, Dědov, Pěčov- Petzelsdorf, Podhoř, Losina, Bliice, Věteřov/Blasdorf/, Starý Potok a Předvojov bylo legitimní a stvrzenou součástí českého království /obec Laczna-Struhařov, německy Raspenau byla zaloena kláterem v Polici nad Metují roku 1250/, české nároky vak byly na nátlak Ruska potlačeny a do Kladska se stěhovali Poláci z východu. Kladsko a Slezsko se pak na dvacet let uzavřelo. Kdy se v 70 letech mohlo opět jezdit do Vratislavi, vzpomínám si jenom na zlomené lidi a prázdné obchody, /Poláci upravili historii a vydávají Piastovce za polskou lechtu co není tak pravda, jednalo se o slezskou lechtu, ale vzhledem k vývoji a sňatkům byla česko-německá, navíc a to je důleité, se ani jako polská lechta nechovala, pouze z ní pocházeli někteří poltí králové /centrem Polska bylo původně Hnězdno/. Z těchto důvodů českému království bylo např. postoupeno jako léno Těínsko. Původně byly pro Kladsko charakteristické svobodné rychty, které po staletí představovaly velké dvorce se znaky lidové architektury a rozsáhlejí hospodářské dvory /např. Račínský dvůr u Arnoltova/ či dvory svobodných pánů tkzv. Ritterguth tedy zboí jak se označoval takový majetek ve staročetině /jeden dodnes stojí ve Schovanči=Orlowiec a není jediný, podobný dvůr byl pouit jako kulisa v česko-německé pohádce Popelka a celá pohádka, vyjma kouzla z oříky, nabyla historické pravdivosti/. Zatímco v ryze českých vesnicích se vyskytovala převáně dřevěná lidová architektura, v německých vsích byly i větí zděné statky /Valtéřov apod./ Z velké části tyto stavby nepřeily polský socialismus, některé vsi se vylidnily a dolo k redukci počtu domů, ves Činé=Zyznow a dalí jsou téměř zaniklé. Téměř vichni Čei odeli do Čech nebo byli spolu s Němci odsunuti. Po stránce etnografické a slovesné se Kladskem zabývali Josef tefan Kubín /Povídky Kladské, České Kladsko, Lidomluva Čechů Kladských, Pohádky z Kladska/ a Jaromír Jech /Lidová vyprávění z Kladska/. Není známo kolik přesně ilo v Kladsku Čechů, odhady začínají na 6000 obyvatel-před oběma válkami odhad mluví o 20000, 6000 se zřejmě týká pouze čistě českých vesnic, které spadaly pod panství Homole /Hummel/ /později tkzv. Homolský okres něm. Hummelsche District x Bezirk, pod který patřily i Duníky lázně latinsky pův. Oppidum Reinhardi, něm. Reinerz, polsky přejaté Duszniki od roku 1324 přirozeným centrem českého panství Homole, 29.1. 1375 se poprvé objevuje písemný záznam českého jména Dussnik v listině pánů z Homole /ze staročetiny duník=poddaný na záduí, t.j. na pozemku věnovaném církvi za spásu dárcovy due/ Koldín něm. Kohlau, pol. Podgorze na potoce Kolčava vlévajícím se do Bystřice pol. Bystrzyca Dusznicka /také Jelení=Jeleniow něm. Gellenau, Velké a Malé Jiříkovice /název po Jiřím z Poděbrad/ něm. Georgsdorf 1454, Taov 1477 jako Tasow později Tassaw něm. Tassau, Jarkov něm. Järker, Křianov něm. Krischnay 1477 Krzizanow z vlastního jména Křian, Levín také Levínice v Kladsku 1291-Lewin podle jména zakladatele-Lev Hron z Náchoda/ na záměnu jména s obcí na Lounsku a změnu datace první zmínky o Levíně v Kladsku, 1238, upozornil v díle Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae-Výtahy listin Čech a Moravy do roku 1253, Karel Jaromír Erben/, Javornice 1477 Jaworznicz něm. Jauernig, Studená Voda 1684 něm. Kaltwasser, Blaejov Blazeyow 1477 také Blaovice něm. Blascheway, Jakubovice 1477 Yakubowicz něm. Jakobowitz, Zakrze=Zákřín něm. Sackisch /ze staročeského kra-Za kamenem či skalkou, podobně byl vytvořen i název Záměl, měl=staročesky mělčina tedy Za mělčinou, brodem nebo Přímělkov s předlokou při, pokud tam stojíte vidíte, e skutečně leí za vyvýeninou, pruské Sackisch se odrazilo v pozdějí zkomolenině z němčiny Zak=Zákřín/ podobně jako u Starého Boru=Polanica něm. Altheide, kterému se říkalo také Stará Hejda, Hrdloňov=Kulin něm. Keilendorf, Dolina=Heřmánkov něm. Hermsdorf 1387 podle jména Heřman, Bobrowniki=Bobrovník, Bystra=Harta, Batorow=Janův Důl, Zlotno=Lekov, Haleov něm. Hallatsch také Halanow=Golaczow, Darnkow-Trnkov také Drnkov 1477 od slova drn něm. Dörnikau, Letina 1477 Lestny=Lesna něm. Löschney, pův. Yankow-Jankov něm. Tanz=Danczow, Pasterka=Pastorkov nebo Pasteřice 1571 něm. Passendorf, Kociolek=něm. Kessel česky Dolina, Zyznow=Číov 1477 jako Zyznow později Tschischenaw, Witow=Nerbotín tento uváděný název nemá staročeský základ a zřejmě jde o redukci hlásky, původně Nerobotín/, známé jsou také obce kde Čei tvořili pouze část obyvatel, zbytek byli němečtí osadníci /tak to například bylo v Lounici u Duník pův. Lusnicz či Lussicz-Lezyce něm. část obce se jmenovala Friedersdorf, v Ředči-Sczytna a Dolní a Horní tívnici-Szalejow, Vambeřicích nebo kolem Svatováclavského dolu u Ludvíkovic, Hukovic-Václavic 1352=Jugow Václavice se jmenují polsky Wieclaw něm. Hausdorf-Wenzelshain, Milkově=Mölke, Mědníku 1628=Prygorze něm Köpprich, Bukově 1353 něm. Buchau dnes část města, Marově nad Nisou 1334 Marischaw 1348 Marssaw=Moryszow něm. Morischau pochází od vl. jména Mare, co znamenalo mrzutý či nevrlý, Lovči=Lawica 1337 Lowicz něm. Labitsch, Královicích/Královci/=Wojciechowice něm. Königshain 1324 zaloený Janem Lucemburským, Ratonicích=Swierki něm. Königswalde 1352 původně pojmenovaný na počest Přemysla Otakara II, ve vlastnictví pánů z Ratenic u Kolína, Krajanow=1353 Krayansdorf ze staročeského základu Kray=Krajanov ve významu okraj, konec, hranice něm. Krainsdorf, Sokolica=Sukohrdly slo. z názvu vsi Súček a hlubokého údolí-soutěsky Hrdlo něm. Zaughals, Sokolči=Sokolec 1578 něm. Falkenberg, Desnice=Zdrojowisko něm. Centnerbrunn a Brtnici=Bartnica-hranice Kladska s kníectvím Svídnicko-Javorským, ale i v okolí města Kladska /Pileč pův. Pilncze 1331=Pilcz něm. Piltsch, Biskupice 1340 Piscowicz 1361 Biskupicz jméno je spojeno s Arnotem z Pardubic=Piszkowice něm. Pischkowitz, Míkovice 1342 Mikowicz=Mikowice, Szalejow Dolny něm. Sweydlersdorf-Dolní tívnice 1269- tu vykoupil v roce 1350 Arnot z Pardubic a daroval kladským augustiniánům, Ksiaek=Kněice 1340 jako Pfaffendorf něm. Pfaffendorf, mlýn Pfaffenmühle maltézských rytířů, Zarzecze=Záhoří 1354 Zaharcz později Zahorsch něm. Soritsch, Rosice 1348 Roschicz 1362 Rosscicz=Roszyce něm. Roschwitz, Korytow=Korytov také Choritow něm. Koritau /zdá se, e slovo má základ ve slově chorec x korec např. chorec n. korec chmelowy/1291, Rusenín 1347 Ruschwicz staročeský slovník uvádí Ruěnín jako uívané proprium=Ruszowice něm. Rauschwitz, Kopanka=Annín, Rohatín=Sarny něm. Scharfeneck, Tworow=Ludvíkov, Blogocice=Hvozdíkov něm. Haindorf, Lhota pod Týnem/Kladská Lhota/ pův.Melhotyn 1351=Gorzuchow něm. Möhlten, Berkovice=Bierkowice podle Berky z Dubé 1316, Holeč pův.1348 Holilaw 1355 Holohlaw=Gologlowy něm. Hollenau, Věné pův. Wez či Weze=Laczna něm. Wiese, Novina=Swiecko pův. Svinice něm. Schwenz, Podetín či Podetýn 1342 Podetyn=Podtynie něm. Poditau, Wilcza=Bezděčín, Martínkov=Marcinow a Starý Týn 1348=Bozkow něm. Eckersdorf, Czerwenczyce=Červený Újezd něm. Rothwaltersdorf, Romanowo=Roveň něm. Raumnitz, Mlynow=Mlýnec nad Nisou něm.Mühldorf, Raszkow=Kladské ibřidovice 1316 Sifridisdorf něm. Seifersdorf, Wambierzyce-Vambeřice pův. název Alberti villa, něm. Albendorf-nejznámějí poutní místo v Kladsku-Poláci převzali český název, Chocieszow=Hostíkov, Suszyna, něm. pův. Böhmisch Winkel později Dürrkunzendorf = Chmelnice, odtud se táhly chmelnice směrem ku Kladsku opět s označením Český kout - tuto skutečnost uvádí i Paul Klemenz/, Kamieniec něm. Kamitz=Kamenice 1351 Kamencz, Skibin=Pazderov, Tlumaczow=1340 jako Tolmaczin také jako Dolmetczin zřejmě vzniklé spojením základů slov dol=údolí a met=měřice Dolměřice, také odpovídá poloze obce něm. Tuntschendorf, Wlodowice=Valdice 1352 Waldicz, Dworki=Čtyři Dvory, Osmidomí něm. Achthäuser polsky bez názvu, Gajow=Obořitě něm. Reichforst, Slupiec=Slezín pův. Slegilisdorf 1330 něm. Schlegel, Woliborz=Plasná, něm. Volpersdorf, Dzikowiec=Nedvězín 1337 něm. Ebersdorf, Koetice=Koszyn něm.Koschen od vl. jména Koata, Bieganow=Běhanov něm. Biehals, Zagorzyn=Holubov, Paszkow=Poleč něm. Pohldorf, Pokrzywno=Kopřivník 1596 něm. Nesselgrund, Wolany=Vernířov, Boguszyn=Hlásnice něm. Hassitz, Jaszkowa=Kladské Janovice/ a Kladské Bystřice a v městech samotných/. Prusové si statistiky počtu Čechů zřejmě nevedli a také často docházelo ve smíených rodinách k asimilaci.
Při poáru na Malé Straně a Praském hradě v roce 1541, byly zničeny, a na jednu z let 1316-1324, zemské desky. Majetek zapsaný v zemských deskách se stával dědičným rodovým majetkem, zapisovaly se do nich také ustanovení zemských sněmů, tedy obecně závazné dokumenty tehdejích zákonů. Rozeznávaly se desky půhonné-se soudními příkazy, trhové-se změnami v drení majetku, zápisné-k zaznamenání dluhů a památné-s rozsudky zemského soudu a usneseními zemského sněmu. Knihy se barevně odliovaly a fakticky platily a do roku 2007. Desky byly po poáru ihned obnoveny a byla snaha chybějící údaje zrekonstruovat. Původně byly psány latinsky, poté od roku 1495 a do třicetileté války povinně česky a posléze německy. Samostatné desky zemské měla i Morava /Brno/ a Slezsko /Opava/, Kladsko patřilo pod Čechy. Ani v nich není tedy nijak jednoduché dopátrat se původních českých názvů a navíc někdy docházelo i k chybám v přepisech. Dnení názvy obcí byly po válce popoltěné a to mnohdy náhodně a často bez významu a historických souvislostí, zatímco původní názvy se váí k okolí místa, jména zakladatele a to včetně kolonizačních vsí, které české názvy postrádaly a byly dodatečně pojmenovány za obrození. Provodov=Sloszow něm. Roms, a Ředeč=Szczytna něm. Rückers byly osídleny kolonisty z Hessenska kromě horní části a Otěína=Ociesov=pův. Ostossow či Otassin staročeský slovník uvádí jako doloené proprium Otěín, jméno se objevuje za obrození jako Ostaov, něm.Utschendorf. Březová=Brzozowie něm.Brzesowie 1939-1945 Birkhagen, Stará Jesenice=Stary Wielislaw dnes součástí Starého Boru i Nová Jesenice /Neu Wilmsdorf-německý název vychází z původního Wilhelmsdorf/ český byl jako v mnoha jiných případech odliný. Zvlátě za Jota Moravského docházelo prý ke svévolnému počeování obcí jak píe Klemenz, ale zcela zřejmě se jednalo pouze o obranu jazyka a staročeských názvů obcí, které byly zpočátku poněmčovány. Ne ve vech případech se pak dařilo udret české názvy zápisem v dokumentech a listinách jako tomu bylo v případě Duník, kterýto název se objevil v listině pročeských pánů z Homole v roce 1375. K dalímu početění a úpravám místních názvů docházelo prý za vlády Jiřího z Poděbrad. Jednalo se o úpravy spojené s vývojem jazyka a jeho ustálením do písemné formy, právě tak jako těch německých. Klemenz také mluví o tom, e kdy Němečtí kolonisté dorazili na konci 12 století do Kladska, dolo mezi lety 1300-1380 k masivnímu zakládání kolonizačních vsí. Čei u tam ili v mnoha osadách, které ozřejmuje v irokém seznamu a je prakticky, i kdy bez nově vzniklých kolonizačních vsí řidčeji, pokrývá celé území Kladska. Vychází z prací mnoha starích autorů a není si úplně jistý pouze ohledně pásu vsí tívnice-Jesenice-Olbramice-Újezdec tedy Schwedeldof-Wilmsdorf-Rengersdorf-Waltersdorf. V mnoha případech podává vysvětlení místních názvů s pomocí nářečí, četiny a němčiny. Datace u obcí se týká první zmínky, nikoliv zaloení./, Hrádek v Kladsku /zřejmě také Hrádkov zredukované na Radkov/=Radkow, Ratno něm. pův. Radno pak Rathen český název Ratnov později Ratín 1447, Karlow=Karlovec? něm. Karlsberg, Scinawka=Strounice uvádí se i Stěnava či Stínava z německého Steine, Scinawica=Strouno atp. Pro kadý případ připojím seznam českých názvů obcí v Kladsku, vycházejíc z prací Hugo Weczerky, Paula Klemenze /Die Ortsnamen der Grafschaft Glatz-Vratislav 1932/ a Marka ebely, historických záznamů a tvarosloví staročetiny a němčiny, případně odvozeny z původních latinských. /Arnoltov pochází z původního Arnoldsdorf, německý název se s přibývající německv mluvící populací změnil na Grafenort podle jména zámku, český zůstal stejný Arnoltov=Gorzanow, k němu patřily i dva velké dvory Račínský, /který patřil jakémusi Radoovi, ten je dnes v troskách/ a Muínský. Samo město Kladsko vypadá v historické části trochu jako malá Praha a mohlo se Praze podobat mnohem víc, kdyby nebyli Prusové zbořili Kladský hrad a opevnění nepřestavěli na pevnost, nehledě k tomu, e v kostele Nanebevzetí Panny Marie stavěného Parléřovou hutí, odpočívá první praský arcibiskup-Arnot z Pardubic. V Kladsku se nacházel i Český dvůr, nedaleko za branami i tkzv. Český Forverk něm. Böhmische Vorwerke, pěstoval se zde ve velkém chmel, vařilo pivo a první zmínky o městě , castellum Kladsko jsou v Kosmově kronice z roku 981 a pojednávají o vládě Slavníka-otce Sv. Vojtěcha. Dnes je historická část města značně poničená demolicemi, panelákovou výstavbou a nevhodnou rekonstrukcí historických domů. Lázně v Landeku zaloil u vydatných a známých léčivých pramenů Přemysl Otakar II a od roku 1294 byly českým královským městem /obce kolem Landeku a Kladské Bystřice - Oldřichovice něm. Ullersdorf, Kunčice nad Bílou něm. Kunzendorf, Albrechtice nad Bílou pův. Alberczdorf=Stojkow něm. Olbersdorf 1346, Strachotín=Strachocin něm. Schreckendorf, Lutín pův.Luthin 1346=Lutynia něm. Leuthen, Droszkow=Drakov 1385 Drosskow něm.Droschkau, Hejčín pův. Heynczyn=Skrzynka něm. Heinzendorf, Vinkléřov=Katy, Popeneč=Goszow něm. Gompersdorf, Nevěrov pův. Nová Ves 1358=Nowa Wies něm. Neundorf, Radoín=Radochow něm. Reyersdorf 1362, Schovaneč=Orlowiec něm. Schönau, Hluboký ďár-Ulee něm. Dieberschaar, Vičín-Wojtowka, Stará a Nová Kra/vyskloňovaný základ pochází ze staročeského kráe=krásný/=Gieraltow něm. Gersdorf, Bílenec=Bielice něm.Bielendorf, Boleslawow=Nové Město pod Sněníkem něm. Wilhelmsthal 1581, Czatkow=Čihák nebo Očihov něm.Tschihak, Nová a Stará Morava něm. Mohrau, Kletno=Klenice, Mlynowiec=Mlýnka, Stará a Nová Lomeč pův. Lomnicz 1316=Lomnica nad nimi leelo Pařezí něm. Stubengrund a Praivec něm. Ranserberg-dnes bez názvu, pouze pár statků, Stará a Nová Bystřice pův. Wistricz pak Bystricz 1316, Plavnice=Plawnica něm. Plomnitz, Starý a Nový Újezdec =Waliszow něm. Waltersdorf, Rokosov=Stronie něm.Seitenberg také pův. Rohrbach, Střídnice-Stronie wie, Ruda nad Bílou=elazno něm. Eisersdorf 1326, Wrzosowka=Chvojnice 1571 něm. Heidelberg, Olbramice 1326 Rengerzdf český název od Olbrama zakladatele=Krosnowice něm. Rengersdorf, Ličné/o/=Roztoki něm.Schönfeld, Hojanov=Wyszki něm. Hohndorf 1348, Skalice lázně, horní a dolní=Dlugopole Zdroj něm. Langenau, Temenec=Sczawina něm. Neubrunn, Podolec=Dolnik něm. Schönthal, Klenče=Szklarka, Mezilesí=Miedzylesie něm. Mittelwalde na místě dneního města nechal u kníe Břetislav I postavit opevněné městečko i s kostelem, Potočník=Kamienczyk něm. Steinbach, Louchov=Ponikwa něm. Verlorene Wasser 1319, Velké Brance=Starkow 1338 něm. Batzdorf, Malé Brance=Starkowek=slovo brancě ze staročetiny=beránek, Mertník=Marcinkow 1343 jako Mertetin později Merbotin něm. Martinsberg, Vítěov=Konradow něm. Konradswalde, Vlčetín=Wilkanow něm. Wölfelsdorf, Goworow=Struník něm. Lauterbach 1358, Potoczek=Starkov něm. Neissbach ze slova starka=potok s tůní, Jodlow=Jedlice něm.Tanndorf, Pisary=Písařice něm. Schreibendorf, Sklarnia=Sklenařice pův. Sklenarzowicze něm. Gläsendorf, Jaworek=Javoří něm. Urnitz, Domaszkow=Habartice něm.Ebersdorf 1346, Miedzygorze=Milíře něm. Wölfelsgrund původně malá uhlířská osada za Prusů výstavné letovisko, Boboszow= Bobříkov pův. Bobrischaw 1358, Sienna=Výrec něm. Heudorf, Zalesie=Pozdětín něm. Spätenwalde, Niedzwiedna=Bílý Brod nad Nisou něm. Weissbrod, Smreczyna=Rojetín něm. Schönau 1530, Idzikow=Kyselín pův. Kyselingswald něm. Kieslingswalde, Zablocie=Bařiny něm.Krotenpfuhl, Mielnik, něm. Melnick pozd. Melling=Mělnice, Topolice=Osovec něm. Aspenau, Rogozka=Olbramov, Huta=Nové Chalupy něm.Hüttengut, Lesica=Klučenice něm. Freiwalde, Spalona=Brandlín něm. Brand, Poreba=Blnice ze staročeského blčieti sě=lesknout se, něm. Lichtenwalde, Nagodzice=Hořepnice něm. Herzogwald 1358, Piaskowice=Prusice, Mostowice=Mostec něm. Langenbrück, Lasowka=Slatěnice, Zieleniec - něm. pův. Seefelder později Grunwald=Jezernice, Gniewoszow=Stranín něm. Seitendorf 1358, Roanka=Roseč 1358 něm. Rosenthal obec zničena Husity následně něm. kolonisty zaloena nová, Poniatow=Popluí něm. Peucker, Rudawa=Sejpy něm.Stolseifen, Mloty=Hamry v Kl. něm. Hammer 1582, a hrad Hlubo něm. Karpenstein, polsky Karpieň, postaven r. 1330 a prvním doloeným vlastníkem byl Thamo z Hluboe /odtud český název/, posléze hrad patřil království a k uívání ho dostal i kladský zemský hejtman Půta z Častolovic ml.,/ vlastníkem byl i Hynek Kruina z Lichnice /z Lichtenburka/ /*1392-1454 v Kladsku/ z větve mocného rodu Ronoviců, který na zemském sněmu v Praze roku 1415 protestoval proti účasti Jana Husa na Kostnickém koncilu, otevřeně vystupoval proti volbě Zikmunda a roku 1420 zaloil společenství Orebitů v čele s knězem Ambroem, pořádal loupeivé výpravy do biskupského Nisského kníectví a účastnil se i rabování klátera v Novém Jindřichově u Střelína mj. drel v zástavě celé Kladsko a města Franktát a Minsterberk ve Slezsku, které získal sňatkem s Annou z Koldic a které po jeho smrti přely do majetku pánů z Kuntátu a Poděbrad/ a Bystřík něm. Schnallenstein pol. Szczerba, který pochází z 11 století. Neví se přesně, který z českých pánů ho nechal postavit, ale nejspíe to byl opět kníe Břetislav a slouil předevím k ochraně cesty do Kladska a Vratislavi, hrad byl v roce 1428 poničen Husity a na místě se pak později uvádí pouze mlýn na bystré vodě a jedno stavení/. Otakar podporoval kolonizaci území království a na jeho popud vznikaly v Kladsku a Sudetech německé kolonizační vsi /větina obcí v Kladsku byla zaloena ve 13 a 14 století/, tak vzniklo z malé osady Nevenov 1337 poté Newenrode také Nowinrade, podle tohoto názvu se začalo nazývat za obrození Nový Hrádek -kov, později něm. Neurode, polsky=Nowa Ruda, snad by se vzhledem k městskému znaku /pařez/ hodil spíe název Nový Klučov, který označuje odlesněné místo podobně jako německé -rode. Dalím neméně krásným a starobylým městem je Kladská Bystřice, v listinách se český název objevuje běně /městským znakem je český královský lev na červeném poli/, zaloená Havlem z Lemberka /kadému se zřejmě připomene jeho cho blahoslavená Zdislava/, něm. Hawelswerde 1319 později Habelschwerdt v polovině 13 století. Město bylo centrem obchodu a výroby plátna a leí malebně rozloená nad Kladskou Nisou. Přejme Kladsku aby opět získalo svou dřívějí nezávislost i titul kladského hrabství, který mu náleí ji od doby Jiřího z Poděbrad.
Vzhledem k zaměnitelnosti názvů s ji existujícími obcemi je v mnoha případech nutné pouívat přídomek Starý, Nový, Horní, Dolní nebo Kladský případně změnit hlásku co je moné i u historických názvů, protoe samohlásky doby měnily v některých případech i na dvojhlásky např. Lusnicz-Lussicz-Lúa-Lounice.
Tak se stalo, e dnes Náchod a lázně v Bělovsi leí na hranici s Polskem.
Seznam obcí v Kladsku podle okresů:
I. Okres Kladsko /Glatz/
1.Kladsko první zmínka roku 981 jako "contra Polonium castellum" Kladsko, název se uvádí od českého slova kláda, 1093 jako
"provincia Kladsko,1114 jako "castrum Kladsco, pol. Klodzko, něm. Glatz
2.Duníky pův. jako "oppidum Reinhardi" 1375 listině potvrzený název Dussnik od slova duník=poddaný na záduí, ves Homolského panství, později uváděná jako městečko pol. Duszniki,
něm. Reinerz
3.Levín v Kladsku objevuje se od roku 1184 v dokladech, 1238 listinně doloený jako Lewyn či Levinice, název od vl. jména Lev /Lev Hron z Náchoda/, pol. Lewin, něm. Lewin
4.Annín uvádí se a v roce 1789, český název a po obrození, pol. Kopanka, něm. Agnesfeld
5.Starý Bor pův. se uvádí od roku 1347 jako czu Heyde česky Haidaw, později Stará Hejda, český název po obrození, pol. Polanica, něm. Altheide
6.Velké a Malé Brance doloené 1338 jako Bertholdi villa, často zmiňované kolem roku 1350 jako ves darovaná Arnotem z Pardubic Kladským augustiniánům, pol. Starkow a Starkowek, něm. Batzdorf
7.Bobrovníky zmiňované 1682 v Bobřím dole, jméno od českého bobr, pol. Bobrowniki, něm. Biebersdorf
8.Berkovice zmiňovány 1351, jméno po Berkovi z Dubé, pol. Bierkowice, něm. Birgwitz
9.Březová v Kladsku zmiňována 1400 jako Brzezowicz, 1497 Brzezow, česká ves Homolského panství, pol. Brzozowice, něm. Brzesowie později 1930-1945 Birkhagen
10.Blaejov zmiňován 1477 jako Blazeyow, podle os. jména Blaej, ves Homolského panství, pol. Blonie, něm. Blasewey
11.Drnkov zmiňován 1477 jako Drnkow, také Trnkov /mezi hláskami "d" a "t" docházelo často k záměně jako i samohlásek "a" a "o"/, ves Homolského panství pol. Darnkow, něm. Dörnikau
12.Drakov uváděný 1385 jako Droschkow, 1417 jako Drosskow, také Drokovice, pol. Droszkow, něm. Droschkau
13.Ruda nad Bílou uváděná 1326 jako Eyzersdf, podle vl. jména Eisenreich, český název v této podobě a po obrození, pol. elazno, něm. Eisersdorf
14.Lounice horní část německé vsi Friedersdorf uváděné 1330, jako Lussicz a také Lusnicz se uvádí od roku 1401, pol. Lezyce, něm. Friedersdorf
15.Janův Důl uváděný a roku 1724 se skládal z částí Mlýnské Domy /Mühlhäuser/ a České Chalupy /Böhmische Häuser/, něm. Johannesthal
16.Nové Brdo zmínka o zaloení obce je a z roku 1776, český název se objevil záhy, díky českému pojmenování města Varta na Kladsko-slezských hranicích, něm. Friedrichswartha
17.
II. Okres Kladská Bystřice /Habelschwerdt/
III. Okres Nový Hrádkov /Neurode/
Lázně v Bělovsi nikdy nedosáhly větího rozmachu, vdy to byly malé komorní lázničky s prameníky a kolonádičkou /známá je běloveská IDA/, veho vudy pár historických budov s parkem a nádherným okolím se zázemím větího okresního města. Po revoluci v roce 1989 byly lázně navráceny původním majitelům, kteří je chtěli opravit. To se jim z nějakého důvodu nepodařilo a naopak se zadluili.
Eingegeben: 6.12.2017