EinloggenEinloggen AnmeldenAnmelden  ĂˆeskyÈesky
Belowes (Běloves u Náchoda lázně) - Z Náchodské historie

Beigetragen: Jiří Hemmer

Lázně v Bělovsi oslaví velmi brzy dvousté výročí založení. Vznikly podobně jako lázně v blízké kladské Chudobě, Dušníkách či
ve Starém Boru na kladských bohatých prameništích, liší se ale minerálním složením vody. Leží v kotlině mezi Jestřebími a Orlickými horami, pod výběžky Boru a Hejšoviny. Samotné území Kladska /název se odvozuje zřejmě od slova kláda, původně tak bylo označeno místo sroubeného hradu z neotesaných klád a název se rozšířil na celé území/ bylo osídleno Slavníkovci někdy kolem roku 900, později přejali vládu Přemyslovci. Roku 1348 se stalo součástí zemí Koruny české a roku 1459 povýšil Jiří z Poděbrad Kladsko na hrabství. V roce 1477 přešly některé české vsi /např. Velká Čermná 1354 Czermna něm. Tscherbeney, také se jí říkalo Německá Čermná, protože ležela na rozdíl od Malé Čermné, v Německu, Stroužný pův. Pstružný 1470 něm.Strauseney-Pstražna horní část se nazývala Paseka a za ní ležela Bukovina něm. Bukowine, Nouzín 1477 Luznicci 1601 Lausney něm. Nauseney-Ostra Gora, Slaný nad Metují 1403 Slaney něm. Schlaney-Slone, Březová a Zákřín-Chudoba /Chudoba lázně tenkrát neexistovala v dnešní podobě, dříve pouze zámek a pár domů, lázním se říkalo původně Čermenské lázně, název Kudowa-Chudoba teprve 1625 /pod panství hradu Homole/ hrad ležící u Levína v Kladsku-dnes jen pozůstatky, hrady byly v Kladsku čtyři a do vzniku České královské komory spravovaly poddanské obce, v mnoha případech však vznikly svobodné rychty, které se řídily přeneseným magdeburským právem/ a staly se tak součástí Kladského hrabství. Až do války o Rakouské dědictví v letech 1740-1748 bylo Kladsko nedílnou součástí Čech, tato nedílnost byla potvrzena mnoha listinami a správu obcí vykonávala od r. 1527 Česká královská komora, po válce o rakouské dědictví stalo součástí Pruska. Zajímavé je, že o samotné Kladsko se žádná válka na rozdíl od Slezska, nevedla. Prusové při jeho obsazení nevyvíjeli nijakou snahu a zcela zřejmě o něj ani nestáli. Stalo se z něj oddechové místo, bez většího průmyslu, kterému širší možnosti přinesla až železnice. V roce 1818 bylo administrativně připojeno Kladské hrabství ke Slezsku a od té doby oficiálně neexistuje. Jediný, komu to přineslo určité problémy a to i přes pruskou velkorysost, byli kladští Češi. Povinná docházka do německých škol a loajalita i v případech válečných konfliktů byla nezbytná. Za obou válek, I a II světové, byli nuceni bojovat na německé straně, v té poslední jich mnoho padlo na ruské frontě. Nejenomže se tak snížil drasticky počet českých obyvatel v Kladsku, ale jako válečná kořist připadlo překvapivě Polsku, Češi byli spolu s Němci odsunuti, protože po válce nikoho početné etnikum žijící na historickém území Českého království nezajímalo a kladští Češi měli samozřejmě německou státní příslušnost. Někteří se utekli do Čech obzvláště pokud měli za hranicí příbuzné. Vztahy byly i za Pruska provázané a hranice volná např. v malé obci Machov na Hronovsku při hranici s Německem, byla zřízena za první republiky Baova prodejna obuvi. Pouze po duchovní stránce až do konce 70 let 20 století spravovala Kladsko Královéhradecká diecéze. /Královéhradecké biskupství bylo ustaveno v roce 1662 a prvním biskupem se stal Matouš Ferdinand Sobek z Bílenberka-titul z predikátu. Ten nechal postavit blízko hradu Skály letní sídlo-zámeček Bischofstein-tedy Biskupský dvůr. Jedním z původních vlastníků hradu byl i Bartoloměj z Minstrberku, vnuk Jiřího z Poděbrad./ Po vleklých sporech a tahanicích / tyto územní spory nebyly první - po roce 1918 obsadilo Polsko Bílskou část území Těšínska a polovina Těšínska mu nakonec po arbitrážním řízení z roku 1920 v belgickém Spa připadla, protože se arbitrហzcela zřejmě neřídila historickým nárokem a protože z 31809 obyvatel bílské části tvořili v počtu 26717 obyvatelé hlásící se k německé národnosti včetně Židů, Šlonzáků /Slezanů/ atp., kteří se zčásti přikláněli k Československu, došlo tak v meziválečném období na zformování skupin, které žádaly připojení k Německu. Poláci posílení výsledkem arbitráže a aktivitami hitlerovského Německa vyvolali pak další konflikt 21.9.1938 a jednalo se o polský zábor Českého Těšínska až po Frýdek, české a německé obyvatelstvo bylo opět vyháněno z domovů a polština se stala jedinou úřední řečí i díky lživé propagandě o údajném počešování Poláků, podobně v okolí Čadci a na Oravě se jim nelíbilo župní rozdělení mezi Polsko a Slovensko a nárokovali obce Svrčinovec, Skalité a přístup ke Košicko-Bohumínské dráze v Čadci, což si Slováci zcela samozřejmě nenechali líbit, tedy při každé příležitosti vzneslo vůči Čechám územní nároky, aniž bychom byli poraženou stranou nebo nějakou válku prohráli, argumenty Polska jsou stále stejné: 1.Piastovci byli polskou šlechtou, ale věc má háček-Piastovci měli několik větví a to právě i v Polsku a ty vznikly z původní slezské větve, 2.Slezané jsou polské etnikum-zcela zřejmě si špatně vykládají význam slova etnikum, 3. polské obyvatelstvo tvoří v oblasti většinu-tyto triky Polska s obyvatelstvem, které se přesouvalo z chudých oblastí Polska za prací do českých oblastí Rakouska-Uherska jsou známé a neumím si představit, že bychom požadovali část Vídně na základě toho, že každé třetí jméno je tam české, nemluví ale přirozeně o tom, že za 1. Polská koruna byla v historii mnohokrát podřízena Českému království a také nevznášíme proti Polsku územní nároky a že za 2. Kladsko nikdy Piastovcům nepatřilo. V historii Slezska se objevuje pouze pokus Piastovce Boleslava I Chrabrého /965-1025/, /syna Mieška I Piastovce /první popsaný Piastovec/ a Doubravky dcery českého knížete Boleslava I/, který se stal polským králem, jakož i jeho následníků o vytvoření velkého Polska. Tím se vysvětluje proč český kníže Břetislav I /1005-1055/ jak píše Kosmas ve své latinské Chronica Boemorum /Kronika česká/, v roce 1039 vyplenil Slezsko, když jel do Hnězdna pro ostatky sv. Vojtěcha a proč obsadil a opevnil Moravu a Olomouc povýšil na centrum moci. Břetislav byl synem Oldřicha a Boženy, celou legendu zpracovává veršovaná Dalimilova kronika z počátku 14. století. /Kněz Oldřich o Postoloprtiech lovieše, když skrze jednu ves jedieše, uzřě, že sedlská dievka na potoce stáše, bosa i bez rukávóv rúcho práše. Ta sedlka krásna velmi bieše o k tomu ovšem stydlivé mravy jmieše./ V roce 1053 rozhodl německý císař Heinrich III, že Vratislav a jiné hrady se mají vrátit Polsku, ale že má Polsko za ně platit roční odstupné. Tyto hrady ve Slezsku pak vykupoval z držav Jiří z Poděbrad. Se smrtí Boleslava III Křivoústého v roce 1138 se vývoj Polska zastavil. Piastové vytvořili původně tři knížectví-Těšínské, Opolské a Vratislavské /Dolnoslezské/, ale v tomto okamžiku začaly ohrožovat Slezsko hordy Mongolů, kteří se z východu a přes Polsko valili do Slezska. V bitvě na Lehnickém Poli 9.4.1241 byli poraženi vojskem složeným z templářů, johanitů, rytířů německého řádu, vojů slezského i polského knížectví a v neposlední řadě vojska království českého pod vedením Václava I Jednookého /1205-1253/ syna Přemysla Otakara I. Mongolská vojska byla poražena a později na Moravě rozprášena vojskem Jaroslava ze Šternberka. Vývoj Slezského knížectví pak pokračoval dělením původních tří knížectví na další - Svídnické, Javorské /od spojení roku 1346 Svídnicko-Javorské/, Hlohovské, Lehnické, Olešnické, Břežské atd. Nisské knížectví včetně Otmuchova patřilo od počátku, od roku 1155, Vratislavským biskupům jako léno a to včetně Hlucholaz kde později biskupové iniciovali založení lázní, ale Osoblažsko zase patřilo olomouckým biskupům. Bolko I Svídnický založil na hranicích Slezska a Čech opevněné hradiště Landeshut- Lanžhot ve Sl.-/ dnes Kamienna Gora a Václav II - syn Přemysla Otakara II mu věnoval obce Královec, Milotín, Michalov, Dobromysl a Chlumek, které Bolko přestoupil pro spásu duše do majetku kláštera v Křešově / tedy hranice Čech a Slezska byla mnohem severněji/ a hranici tvořil hustý hvozd zvaný německy Grenzwald, jméno Hvozd pak přešlo na dnešní ves Krzeszowek/ a vsi dále jmenované na Žacléřsku a Trutnovsku náležely k Opatovickému klášteru, po jeho vypálení roku 1421 ke klášteru v Křešově založeném v roce 1242 Annou Přemyslovnou / jinak Annou Lehnickou, také se nazývá tato dcera Přemysla Otakara I českou, tatហAnna Lehnická zakládá po bitvě na Lehnickém Poli spolu s Hedvikou Slezskou - zakladatelkou kláštera v Třebenici nářečně Trzebnica /1202/ na místě probošství podřízené Opatovickému klášteru benediktýnů u Hradce Králové , sama pak po vzoru své sestry Anežky České položí základy kláštera klarisek ve Vratislavi/. Knížectví Opavské a Ratibořské a od roku 1377 i Hlubčické /Leobschütz/ bylo v držení nemanželského syna Přemysla Otakara II, Mikuláše, respektivě moravské větve Přemyslovců.
Poslední potomek Přemyslovců-Valentin Hrbatý zemřel v roce 1521 jako kníže opavsko-ratibořský. A my se posuneme dále do doby Lucemburků na českém trůně, kdy se Slezsko stává na základě smluv oficiální součástí Zemí Koruny České. Po záhadné smrti Václava III v Olomouci 1306, zůstává české království bez krále. Papež nepřipustil, aby Mikuláš, tehdy kníže Opavský /Ratibořsko získal až od Jana Lucemburského za prokázané služby/, nemanželský syn Přemysla Otakara II nastoupil na trůn a tak si Eliška, sestra Václava III a dcera Václava II a Guty Habsburské, bere ve Speyeru v roce 1310 tehdy čtrnáctiletého Jana Lucemburského /1296-1346/, který se v roce 1335 setkává u Karla I Roberta z rodu Anjou, od roku 1308 krále Uherska na jeho sídle ve Visegrádu /Visegrád tvořil součást dunajského opevnění Štěpánské koruny, název je slovanský a označuje vysoko položený hrad/, s polským králem Kazimírem Velikým, představitelem obnoveného Polska a v takzvané Trenčínské smlouvě stvrzuje Kazimír Janovi svrchovanost Českého království nad Slezskem a ochotně se zříká nároků na finanční odškodnění. Jan totiž vyženil něco o co Kazimír velmi stál a to něco byla polská koruna. Karel IV pak v roce 1348 uzavírá v Namyslově další smlouvu, známou jako Namyslovská či Namyslovský smír, která posiluje Trenčínskou smlouvu a mluví o odstoupení Slezska na věčné časy ve prospěch Koruny České. Navíc si bere za manželku Annu Svídnickou /1339-1362/ dceru Jindřicha II z boží milosti knížete Svídnicko-Javorského, protože toto knížectví bylo poslední Piastovskou državou, která nepodléhala lénu Koruny. Dvorním kancléřem na císařském dvoře se stal vratislavský biskup Přeclav z Pohořelé /jeho jméno mohlo být i Předslav/. Těmito kroky byly polské nároky vůči Slezsku uzavřeny. Mladší bratr Karla IV Jošt Moravský též Lucemburský /1351-1411/ získal v roce 1378 do zástavy Kladsko. Za Lucemburků dosáhla německá kolonizace v Zemích Koruny České /Čechy, Morava, Horní a Dolní Lužice a Horní a Dolní Slezsko/ svého vrcholu. Za husitských bouří to bylo zase Slezsko kde se kališnické myšlenky šířily velmi rychle. Husité obléhali Kladsko, známá je bitva o Kladsko na Červeném vrchu u Staré Jesenice proti vojsku Půty z Častolovic-kladského zemského hejtmana, která proběhla 27.12.1428, ve které husité zvítězili, poničili klášter v Novém Jindřichově /Henrykow/ u Minstrberka, který se pak dočkal rozsáhlé barokní přestavby, ale i některá slezská města a například Otmuchov tehdy Otmochov jim padl do rukou pod vedením Ondřeje Prokopa a Jana Městeckého z Opočna dokonce hned dvakrát, poprvé město spravovali pět let, zničili kostel a vyhnali z něj mnoho německých kolonistů, podruhé pouze rok. Biskupům se jenom velmi obtížně pomocí trestů a poněmčováním spojeným s kolonizací dařilo udržet ve městě pořádek, protože nakažlivé myšlenky šířené husity ve srozumitelné staročeštině nacházely u obyvatel jisté pochopení zvláště proto, že Otmochov patřil od dob Jana Lucemburského jako léno k českým zemím. Pokaždé museli vratislavští biskupové sáhnout hluboko do kapsy a zaplatit vysoké výkupné /poprvé 1100 pražských grošů a podruhé 2000 zlatých-mohlo se jednat i o stříbrné peníze, protože se jedná o překlad slova gulden/. Po odchodu Husitů nechal vratislavský biskup Johann IV postavit ve městě biskupský hrad. Nový dvouvěžový barokní poutní kostel byl postaven až v letech 1691-1694. Husitská doba končí bitvou u Lipan /někdy se nazývá také bitvou u Českého Brodu/ 30.5.1434 a zpustošené království hledá nového krále. Jiří z Poděbrad /1420-1471/ byl dobrou volbou, ačkoliv s jeho zvolením všichni zprvu nesouhlasili, protože se obávali, že mocensky zneužije postavení poručníka krále Ladislava Pohrobka a titulu zemského maršála k uchopení moci. Jiří pocházel z moravského rodu pánů z Kunštátu, jeho pradědečkem a zakladatelem rodu z Kunštátu a Poděbrad byl Boček I z Kunštátu. V roce 1441 si bere Kunigundu ze Šternberka s níž měl šest dětí: Bočka,Viktorína, Jindřicha st., Barbaru, Kunigundu a Sidonii. Z druhého manželství s Johanou z Rožmitálu se dospělosti dožili pouze dvě:Jindřich ml. a Ludmila. Boček spravoval Kunštát a Poděbrady spolu s Litickým, Častolovickým, Černíkovickým, Rychmberským a Kunvaldským panstvím, Viktorín měl několik titulů: předně byl díky povýšení Kladska na hrabství Jiřím z Poděbrad, hrabětem kladským a dále vévodou opavským a minstrberským /Münsterberg leží na cestě z Kladska do Vratislavi, původně se nazýval snad Sambice z toho dnes Ziebice-čti Zembyce, s prozatím plně nedoloženým českým názvem Samšín či Sampšín /snad by pomohlo pátrat i v jiných kronikách, listinách a rukopisech, protože např. Monachus Sazaviensis uvádí české jméno českého hradu v Němčí dnes Niemcza nedaleko Frankštátu-Zabkowice, jedná se o nejstarší záznam českého pojmenování ve Slezsku/, synové Jiřího z Poděbrad používali v titulu německý název "z Münsterberka", Jindřich st. měl ještě titul vévody z Olešnice / tedy Olešnického knížectví nedaleko Vratislavi/. Viktorinovi potomci drželi titul hraběte kladského a vévody minstrberského v mužské linii až do roku 1647. Po smrti Jiřího z Poděbrad se volbou potvrzeným panovníkem stává Vladislav II Jagellonský /1456-1516/. Kromě válek s Matyášem Korvínem se doba jeho vlády vtiskla do přestavby Pražského hradu v pozdně gotickém stylu s prvky renesance. Takzvaný Vladislavský sál je skutečným stavebním skvostem. Po velmi krátké vládě jeho syna Ludvíka II 1506-1526 nastupují na český trůn Habsburkové v osobě Ferdinanda I a aniž si to kdo stačil uvědomit, je to počátek téměř 400 let trvající vlády nad Zeměmi Koruny České, ale také omezení práv českých stavů po roce 1620 a postupné rekatolizace v obnoveném zřízení zemském 1627/1628 a to až do nástupu občanské společnosti v 19 století. Vzhledem k obrovskému rozmachu Českého království se nelze divit silnému vlivu staročeštiny ve Slezsku, nehledě k napodobování některých manýrů a staveb /tento vliv byl částečně setřen za pruského působení/ nebo kultu mučedníků sv. Jana Nepomuckého, sv. Vojtěcha a částečně i sv. Václava a proto názvy obcí ve Slezsku pocházejí také ze staročeštiny /případně i s vlivem slezštiny v nářečí např. Malujovice či Maléřovice/, staročeštiny, babičky všech slovanských nářečí kolem nás, např. Brzeg=staročeský Břeh=novočesky stráň, staročesky rovina, pláň, název pravděpodobně pochází od kmene Opolanů pojmenovaných tak za Velké Moravy kdy k ní patřila velká část Opolska a slovo Polák označovalo člověka z rovin, dodnes najdeme v místopisných jménech "Polsko" či "V Polsku" značící rovinaté místo bez toho aby tam kdy nějací Poláci žili/"ta země nazvána jest Polsko od veliké rovně polské, neb v ní dědina velikým rovnem leží"-citát z Kroniky králů českých Přibíka Pulkavy z Radenína †1380, "o Slezskú zemi a opolske vévodstvie" citát z Vlastního životopisu Karla IV †1378, o Glogowě=Hlohově glog je slezsky hloh či nářeční Swidnica=Svídnice, objevíte zde Týnec /Velký a Malý Tyniec u Vratislavi/ i Husinec /Gesiniec u Střelína/, či krkonošský Maryšín osídlený skláři z Čech. Mnoho Čechů odcházelo po reformaci do Slezska a tím jejich počty v některých oblastech převyšovaly mnohonásobně počty Poláků /Poláků bez Slezanů a Lužických Srbů, podle německých statistik se k polské národnosti hlásilo ve Slezsku průměrně pouhé 1% obyvatel např. ale na Sýcovsku při hranicích s Polskem to bylo až 57%, zbytek tvořili Němci, Češi a Lužičtí Srbové, kteří byli Poláky po II světové válce ze Slezska vyhnáni, ponejvíce z oblasti dnešního Turoszowa-Reichenau, záminkou se stala těžba uhlí. V dnešním Slezsku žije okolo 600000 obyvatel, kteří se hlásí k slezské národnosti, podle Polska se jedná o etnické Poláky a to i přesto, že se musí polštinu učit ve školách, mají jiný historický a kulturní vývoj, protože jejich původ je často česko-slezský či německo-slezský atd., otázkou je kam zmizela česká menšina ve Slezsku, přehlížení menšin v Polsku byla totiž dost dlouho běžná praxe a i Kašubové a Lemkové podléhali jednotnosti jazyka "rzeczi pospolitej-společné řeči a věci"/ a další otázkou je kde se vzalo tolik Poláků na Třinecku, když v meziválečném období tam byla polská pouze jedna ves /Komorní Lhotka/ a zda dvojjazyčné pojmenování obcí souviselo s jejich německo-polským pojmenováním kolem Horního Hlohova-Glogowek-Ober Glogau. Polština se v pravopise liší od češtiny spřežkou /čeština má diakritický pravopis,/ to znamená, že ke změkčení ale i prodloužení hlásky používá pouze jedno písmeno a nad ním znaménko, spřežka použije minimálně dvě písmena, aby vyjádřila totéž/ zavedený podle spisu "De ortographia bohemica" "O českém pravopise" jejímž autorem byl údajně Jan Hus, nicméně originál spisu se nedochoval, pouze opis z poloviny 16 stol nalezený v Třeboni/ a vlivem polštiny došlo k záměně Há za Gé, toto ovšem neplatí pokud se jednalo od počátku o německé obce, jejichž název byl po válce popolštěn. Hornoslezština má i dva dialekty dnes vzácné, oba je popsala ve svých dílech Jarmila Glazarová-zvláště Roky v kruhu a Vlčí jáma, Glazarová byla kontroverzní osobností, po válce členka strany se za svoje postoje později omlouvala, na druhou stranu nechtěla mít problémy s režimem a proto v sedmdesátých letech odvolala svůj podpis na petici za politické vězně, poté co petici podepsala i opozice. Názorově ve svých dílech projevovala v některých ohledech silné sociální cítění, ale život v meziválečném Slezsku, které velmi dobře znala, popsala včetně jazyka velmi přesvědčivě./ Kladsko, Těšínsko a Křešovský výběžek /14 obcí nedaleko Trutnova původně v majetku Opatovického kláštera vypáleného husity v r. 1421, mniši odešli do nově založeného kláštera v Křešově a 14 obcí v okolí Žacléře/. Jedná se o obce Křešov/Křesobor/, Jevišov, Chlumek, Blažejov, Bertonice, Milotín, Ožidlov-Gürtelsdorf ze staročeštiny ožiedlé-lem, okraj-zřejmě hraničního hvozdu, Dobromysl, Hvozd a Okřesaneč, v okolí Bobru pak Nedamírov, Štěpánov, Bukovice, Jarotín, Michalov, Libětín, Dědov, Pěčov- Petzelsdorf, Podhoř, Losina, Blišice, Věteřov/Blasdorf/, Starý Potok a Předvojov bylo legitimní a stvrzenou součástí českého království /obec Laczna-Struhařov, německy Raspenau byla založena klášterem v Polici nad Metují roku 1250/, české nároky však byly na nátlak Ruska potlačeny a do Kladska se stěhovali Poláci z východu. Kladsko a Slezsko se pak na dvacet let uzavřelo. Když se v 70 letech mohlo opět jezdit do Vratislavi, vzpomínám si jenom na zlomené lidi a prázdné obchody, /Poláci upravili historii a vydávají Piastovce za polskou šlechtu což není tak pravda, jednalo se o slezskou šlechtu, ale vzhledem k vývoji a sňatkům byla česko-německá, navíc a to je důležité, se ani jako polská šlechta nechovala, pouze z ní pocházeli někteří polští králové /centrem Polska bylo původně Hnězdno/. Z těchto důvodů českému království bylo např. postoupeno jako léno Těšínsko. Původně byly pro Kladsko charakteristické svobodné rychty, které po staletí představovaly velké dvorce se znaky lidové architektury a rozsáhlejší hospodářské dvory /např. Račínský dvůr u Arnoltova/ či dvory svobodných pánů tkzv. Ritterguth tedy zboží jak se označoval takový majetek ve staročeštině /jeden dodnes stojí ve Schovanči=Orlowiec a není jediný, podobný dvůr byl použit jako kulisa v česko-německé pohádce Popelka a celá pohádka, vyjma kouzla z oříšky, nabyla historické pravdivosti/. Zatímco v ryze českých vesnicích se vyskytovala převážně dřevěná lidová architektura, v německých vsích byly i větší zděné statky /Valtéřov apod./ Z velké části tyto stavby nepřežily polský socialismus, některé vsi se vylidnily a došlo k redukci počtu domů, ves Čižné=Zyznow a další jsou téměř zaniklé. Téměř všichni Češi odešli do Čech nebo byli spolu s Němci odsunuti. Po stránce etnografické a slovesné se Kladskem zabývali Josef Štefan Kubín /Povídky Kladské, České Kladsko, Lidomluva Čechů Kladských, Pohádky z Kladska/ a Jaromír Jech /Lidová vyprávění z Kladska/. Není známo kolik přesně žilo v Kladsku Čechů, odhady začínají na 6000 obyvatel-před oběma válkami odhad mluví o 20000, 6000 se zřejmě týká pouze čistě českých vesnic, které spadaly pod panství Homole /Hummel/ /později tkzv. Homolský okres něm. Hummelsche District x Bezirk, pod který patřily i Dušníky lázně latinsky pův. Oppidum Reinhardi, něm. Reinerz, polsky přejaté Duszniki od roku 1324 přirozeným centrem českého panství Homole, 29.1. 1375 se poprvé objevuje písemný záznam českého jména Dussnik v listině pánů z Homole /ze staročeštiny dušník=poddaný na záduší, t.j. na pozemku věnovaném církvi za spásu dárcovy duše/ Koldín něm. Kohlau, pol. Podgorze na potoce Kolčava vlévajícím se do Bystřice pol. Bystrzyca Dusznicka /také Jelení=Jeleniow něm. Gellenau, Velké a Malé Jiříkovice /název po Jiřím z Poděbrad/ něm. Georgsdorf 1454, Tašov 1477 jako Tasow později Tassaw něm. Tassau, Jarkov něm. Järker, Křižanov něm. Krischnay 1477 Krzizanow z vlastního jména Křižan, Levín také Levínice v Kladsku 1291-Lewin podle jména zakladatele-Lev Hron z Náchoda/ na záměnu jména s obcí na Lounsku a změnu datace první zmínky o Levíně v Kladsku, 1238, upozornil v díle Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae-Výtahy listin Čech a Moravy do roku 1253, Karel Jaromír Erben/, Javornice 1477 Jaworznicz něm. Jauernig, Studená Voda 1684 něm. Kaltwasser, Blažejov Blazeyow 1477 také Blašovice něm. Blascheway, Jakubovice 1477 Yakubowicz něm. Jakobowitz, Zakrze=Zákřín něm. Sackisch /ze staročeského kra-Za kamenem či skalkou, podobně byl vytvořen i název Záměl, měl=staročesky mělčina tedy Za mělčinou, brodem nebo Přímělkov s předložkou při, pokud tam stojíte vidíte, že skutečně leží za vyvýšeninou, pruské Sackisch se odrazilo v pozdější zkomolenině z němčiny Zakš=Zákřín/ podobně jako u Starého Boru=Polanica něm. Altheide, kterému se říkalo také Stará Hejda, Hrdloňov=Kulin něm. Keilendorf, Dolina=Heřmánkov něm. Hermsdorf 1387 podle jména Heřman, Bobrowniki=Bobrovník, Bystra=Harta, Batorow=Janův Důl, Zlotno=Ležkov, Halešov něm. Hallatsch také Halanow=Golaczow, Darnkow-Trnkov také Drnkov 1477 od slova drn něm. Dörnikau, Leština 1477 Lestny=Lesna něm. Löschney, pův. Yankow-Jankov něm. Tanz=Danczow, Pasterka=Pastorkov nebo Pasteřice 1571 něm. Passendorf, Kociolek=něm. Kessel česky Dolina, Zyznow=Čížov 1477 jako Zyznow později Tschischenaw, Witow=Nerbotín tento uváděný název nemá staročeský základ a zřejmě jde o redukci hlásky, původně Nerobotín/, známé jsou také obce kde Češi tvořili pouze část obyvatel, zbytek byli němečtí osadníci /tak to například bylo v Loužnici u Dušník pův. Lusnicz či Lussicz-Lezyce něm. část obce se jmenovala Friedersdorf, v Ředči-Sczytna a Dolní a Horní Štívnici-Szalejow, Vambeřicích nebo kolem Svatováclavského dolu u Ludvíkovic, Hukovic-Václavic 1352=Jugow Václavice se jmenují polsky Wieclaw něm. Hausdorf-Wenzelshain, Milkově=Mölke, Mědníku 1628=Prygorze něm Köpprich, Bukově 1353 něm. Buchau dnes část města, Maršově nad Nisou 1334 Marischaw 1348 Marssaw=Moryszow něm. Morischau pochází od vl. jména Mareš, což znamenalo mrzutý či nevrlý, Lovči=Lawica 1337 Lowicz něm. Labitsch, Královicích/Královci/=Wojciechowice něm. Königshain 1324 založený Janem Lucemburským, Ratonicích=Swierki něm. Königswalde 1352 původně pojmenovaný na počest Přemysla Otakara II, ve vlastnictví pánů z Ratenic u Kolína, Krajanow=1353 Krayansdorf ze staročeského základu Kray=Krajanov ve významu okraj, konec, hranice něm. Krainsdorf, Sokolica=Sukohrdly slož. z názvu vsi Súček a hlubokého údolí-soutěsky Hrdlo něm. Zaughals, Sokolči=Sokolec 1578 něm. Falkenberg, Desnice=Zdrojowisko něm. Centnerbrunn a Brtnici=Bartnica-hranice Kladska s knížectvím Svídnicko-Javorským, ale i v okolí města Kladska /Pileč pův. Pilncze 1331=Pilcz něm. Piltsch, Biskupice 1340 Piscowicz 1361 Biskupicz jméno je spojeno s Arnoštem z Pardubic=Piszkowice něm. Pischkowitz, Míkovice 1342 Mikowicz=Mikowice, Szalejow Dolny něm. Sweydlersdorf-Dolní Štívnice 1269- tu vykoupil v roce 1350 Arnošt z Pardubic a daroval kladským augustiniánům, Ksiažek=Kněžice 1340 jako Pfaffendorf něm. Pfaffendorf, mlýn Pfaffenmühle maltézských rytířů, Zarzecze=Záhoří 1354 Zaharcz později Zahorsch něm. Soritsch, Rosice 1348 Roschicz 1362 Rosscicz=Roszyce něm. Roschwitz, Korytow=Korytov také Choritow něm. Koritau /zdá se, že slovo má základ ve slově chorec x korec např. chorec n. korec chmelowy/1291, Rusenín 1347 Ruschwicz staročeský slovník uvádí Rušěnín jako užívané proprium=Ruszowice něm. Rauschwitz, Kopanka=Annín, Rohatín=Sarny něm. Scharfeneck, Tworow=Ludvíkov, Blogocice=Hvozdíkov něm. Haindorf, Lhota pod Týnem/Kladská Lhota/ pův.Melhotyn 1351=Gorzuchow něm. Möhlten, Berkovice=Bierkowice podle Berky z Dubé 1316, Holeč pův.1348 Holilaw 1355 Holohlaw=Gologlowy něm. Hollenau, Věžné pův. Wez či Weze=Laczna něm. Wiese, Novina=Swiecko pův. Svinice něm. Schwenz, Podetín či Podetýn 1342 Podetyn=Podtynie něm. Poditau, Wilcza=Bezděčín, Martínkov=Marcinow a Starý Týn 1348=Bozkow něm. Eckersdorf, Czerwenczyce=Červený Újezd něm. Rothwaltersdorf, Romanowo=Roveň něm. Raumnitz, Mlynow=Mlýnec nad Nisou něm.Mühldorf, Raszkow=Kladské Žibřidovice 1316 Sifridisdorf něm. Seifersdorf, Wambierzyce-Vambeřice pův. název Alberti villa, něm. Albendorf-nejznámější poutní místo v Kladsku-Poláci převzali český název, Chocieszow=Hostíkov, Suszyna, něm. pův. Böhmisch Winkel později Dürrkunzendorf = Chmelnice, odtud se táhly chmelnice směrem ku Kladsku opět s označením Český kout - tuto skutečnost uvádí i Paul Klemenz/, Kamieniec něm. Kamitz=Kamenice 1351 Kamencz, Skibin=Pazderov, Tlumaczow=1340 jako Tolmaczin také jako Dolmetczin zřejmě vzniklé spojením základů slov dol=údolí a met=měřice Dolměřice, také odpovídá poloze obce něm. Tuntschendorf, Wlodowice=Valdice 1352 Waldicz, Dworki=Čtyři Dvory, Osmidomí něm. Achthäuser polsky bez názvu, Gajow=Obořiště něm. Reichforst, Slupiec=Slezín pův. Slegilisdorf 1330 něm. Schlegel, Woliborz=Plasná, něm. Volpersdorf, Dzikowiec=Nedvězín 1337 něm. Ebersdorf, Košetice=Koszyn něm.Koschen od vl. jména Košata, Bieganow=Běhanov něm. Biehals, Zagorzyn=Holubov, Paszkow=Poleč něm. Pohldorf, Pokrzywno=Kopřivník 1596 něm. Nesselgrund, Wolany=Vernířov, Boguszyn=Hlásnice něm. Hassitz, Jaszkowa=Kladské Janovice/ a Kladské Bystřice a v městech samotných/. Prusové si statistiky počtu Čechů zřejmě nevedli a také často docházelo ve smíšených rodinách k asimilaci.
Při požáru na Malé Straně a Pražském hradě v roce 1541, byly zničeny, až na jednu z let 1316-1324, zemské desky. Majetek zapsaný v zemských deskách se stával dědičným rodovým majetkem, zapisovaly se do nich také ustanovení zemských sněmů, tedy obecně závazné dokumenty tehdejších zákonů. Rozeznávaly se desky půhonné-se soudními příkazy, trhové-se změnami v držení majetku, zápisné-k zaznamenání dluhů a památné-s rozsudky zemského soudu a usneseními zemského sněmu. Knihy se barevně odlišovaly a fakticky platily až do roku 2007. Desky byly po požáru ihned obnoveny a byla snaha chybějící údaje zrekonstruovat. Původně byly psány latinsky, poté od roku 1495 až do třicetileté války povinně česky a posléze německy. Samostatné desky zemské měla i Morava /Brno/ a Slezsko /Opava/, Kladsko patřilo pod Čechy. Ani v nich není tedy nijak jednoduché dopátrat se původních českých názvů a navíc někdy docházelo i k chybám v přepisech. Dnešní názvy obcí byly po válce popolštěné a to mnohdy náhodně a často bez významu a historických souvislostí, zatímco původní názvy se váží k okolí místa, jména zakladatele a to včetně kolonizačních vsí, které české názvy postrádaly a byly dodatečně pojmenovány za obrození. Provodov=Sloszow něm. Roms, a Ředeč=Szczytna něm. Rückers byly osídleny kolonisty z Hessenska kromě horní části a Otěšína=Ociesov=pův. Ostossow či Otassin staročeský slovník uvádí jako doložené proprium Otěšín, jméno se objevuje za obrození jako Ostašov, něm.Utschendorf. Březová=Brzozowie něm.Brzesowie 1939-1945 Birkhagen, Stará Jesenice=Stary Wielislaw dnes součástí Starého Boru i Nová Jesenice /Neu Wilmsdorf-německý název vychází z původního Wilhelmsdorf/ český byl jako v mnoha jiných případech odlišný. Zvláště za Jošta Moravského docházelo prý ke svévolnému počešování obcí jak píše Klemenz, ale zcela zřejmě se jednalo pouze o obranu jazyka a staročeských názvů obcí, které byly zpočátku poněmčovány. Ne ve všech případech se pak dařilo udržet české názvy zápisem v dokumentech a listinách jako tomu bylo v případě Dušník, kterýžto název se objevil v listině pročeských pánů z Homole v roce 1375. K dalšímu počeštění a úpravám místních názvů docházelo prý za vlády Jiřího z Poděbrad. Jednalo se o úpravy spojené s vývojem jazyka a jeho ustálením do písemné formy, právě tak jako těch německých. Klemenz také mluví o tom, že když Němečtí kolonisté dorazili na konci 12 století do Kladska, došlo mezi lety 1300-1380 k masivnímu zakládání kolonizačních vsí. Češi už tam žili v mnoha osadách, které ozřejmuje v širokém seznamu a jež prakticky, i když bez nově vzniklých kolonizačních vsí řidčeji, pokrývá celé území Kladska. Vychází z prací mnoha starších autorů a není si úplně jistý pouze ohledně pásu vsí Štívnice-Jesenice-Olbramice-Újezdec tedy Schwedeldof-Wilmsdorf-Rengersdorf-Waltersdorf. V mnoha případech podává vysvětlení místních názvů s pomocí nářečí, češtiny a němčiny. Datace u obcí se týká první zmínky, nikoliv založení./, Hrádek v Kladsku /zřejmě také Hrádkov zredukované na Radkov/=Radkow, Ratno něm. pův. Radno pak Rathen český název Ratnov později Ratín 1447, Karlow=Karlovec? něm. Karlsberg, Scinawka=Stroužnice uvádí se i Stěnava či Stínava z německého Steine, Scinawica=Stroužno atp. Pro každý případ připojím seznam českých názvů obcí v Kladsku, vycházejíc z prací Hugo Weczerky, Paula Klemenze /Die Ortsnamen der Grafschaft Glatz-Vratislav 1932/ a Marka Šebely, historických záznamů a tvarosloví staročeštiny a němčiny, případně odvozeny z původních latinských. /Arnoltov pochází z původního Arnoldsdorf, německý název se s přibývající německv mluvící populací změnil na Grafenort podle jména zámku, český zůstal stejný Arnoltov=Gorzanow, k němu patřily i dva velké dvory Račínský, /který patřil jakémusi Radošovi, ten je dnes v troskách/ a Mušínský. Samo město Kladsko vypadá v historické části trochu jako malá Praha a mohlo se Praze podobat mnohem víc, kdyby nebyli Prusové zbořili Kladský hrad a opevnění nepřestavěli na pevnost, nehledě k tomu, že v kostele Nanebevzetí Panny Marie stavěného Parléřovou hutí, odpočívá první pražský arcibiskup-Arnošt z Pardubic. V Kladsku se nacházel i Český dvůr, nedaleko za branami i tkzv. Český Forverk něm. Böhmische Vorwerke, pěstoval se zde ve velkém chmel, vařilo pivo a první zmínky o městě , castellum Kladsko jsou v Kosmově kronice z roku 981 a pojednávají o vládě Slavníka-otce Sv. Vojtěcha. Dnes je historická část města značně poničená demolicemi, panelákovou výstavbou a nevhodnou rekonstrukcí historických domů. Lázně v Landeku založil u vydatných a známých léčivých pramenů Přemysl Otakar II a od roku 1294 byly českým královským městem /obce kolem Landeku a Kladské Bystřice - Oldřichovice něm. Ullersdorf, Kunčice nad Bílou něm. Kunzendorf, Albrechtice nad Bílou pův. Alberczdorf=Stojkow něm. Olbersdorf 1346, Strachotín=Strachocin něm. Schreckendorf, Lutín pův.Luthin 1346=Lutynia něm. Leuthen, Droszkow=Dražkov 1385 Drosskow něm.Droschkau, Hejčín pův. Heynczyn=Skrzynka něm. Heinzendorf, Vinkléřov=Katy, Popeneč=Goszow něm. Gompersdorf, Nevěrov pův. Nová Ves 1358=Nowa Wies něm. Neundorf, Radošín=Radochow něm. Reyersdorf 1362, Schovaneč=Orlowiec něm. Schönau, Hluboký Žďár-Uleže něm. Dieberschaar, Vičín-Wojtowka, Stará a Nová Kraš/vyskloňovaný základ pochází ze staročeského krᚚe=krásný/=Gieraltow něm. Gersdorf, Bílenec=Bielice něm.Bielendorf, Boleslawow=Nové Město pod Sněžníkem něm. Wilhelmsthal 1581, Czatkow=Čihák nebo Očihov něm.Tschihak, Nová a Stará Morava něm. Mohrau, Kletno=Klenice, Mlynowiec=Mlýnka, Stará a Nová Lomeč pův. Lomnicz 1316=Lomnica nad nimi leželo Pařezí něm. Stubengrund a Prašivec něm. Ranserberg-dnes bez názvu, pouze pár statků, Stará a Nová Bystřice pův. Wistricz pak Bystricz 1316, Plavnice=Plawnica něm. Plomnitz, Starý a Nový Újezdec =Waliszow něm. Waltersdorf, Rokosov=Stronie něm.Seitenberg také pův. Rohrbach, Střídnice-Stronie wieš, Ruda nad Bílou=Želazno něm. Eisersdorf 1326, Wrzosowka=Chvojnice 1571 něm. Heidelberg, Olbramice 1326 Rengerzdf český název od Olbrama zakladatele=Krosnowice něm. Rengersdorf, Ličné/o/=Roztoki něm.Schönfeld, Hojanov=Wyszki něm. Hohndorf 1348, Skalice lázně, horní a dolní=Dlugopole Zdroj něm. Langenau, Temenec=Sczawina něm. Neubrunn, Podolec=Dolnik něm. Schönthal, Klenče=Szklarka, Mezilesí=Miedzylesie něm. Mittelwalde na místě dnešního města nechal už kníže Břetislav I postavit opevněné městečko i s kostelem, Potočník=Kamienczyk něm. Steinbach, Louchov=Ponikwa něm. Verlorene Wasser 1319, Velké Brance=Starkow 1338 něm. Batzdorf, Malé Brance=Starkowek=slovo brancě ze staročeštiny=beránek, Mertník=Marcinkow 1343 jako Mertetin později Merbotin něm. Martinsberg, Vítěšov=Konradow něm. Konradswalde, Vlčetín=Wilkanow něm. Wölfelsdorf, Goworow=Stružník něm. Lauterbach 1358, Potoczek=Starkov něm. Neissbach ze slova starka=potok s tůní, Jodlow=Jedlice něm.Tanndorf, Pisary=Písařice něm. Schreibendorf, Sklarnia=Sklenařice pův. Sklenarzowicze něm. Gläsendorf, Jaworek=Javoří něm. Urnitz, Domaszkow=Habartice něm.Ebersdorf 1346, Miedzygorze=Milíře něm. Wölfelsgrund původně malá uhlířská osada za Prusů výstavné letovisko, Boboszow= Bobříkov pův. Bobrischaw 1358, Sienna=Výrec něm. Heudorf, Zalesie=Pozdětín něm. Spätenwalde, Niedzwiedna=Bílý Brod nad Nisou něm. Weissbrod, Smreczyna=Rojetín něm. Schönau 1530, Idzikow=Kyselín pův. Kyselingswald něm. Kieslingswalde, Zablocie=Bařiny něm.Krotenpfuhl, Mielnik, něm. Melnick pozd. Melling=Mělnice, Topolice=Osovec něm. Aspenau, Rogozka=Olbramov, Huta=Nové Chalupy něm.Hüttengut, Lesica=Klučenice něm. Freiwalde, Spalona=Brandlín něm. Brand, Poreba=Blšnice ze staročeského blščieti sě=lesknout se, něm. Lichtenwalde, Nagodzice=Hořepnice něm. Herzogwald 1358, Piaskowice=Prusice, Mostowice=Mostec něm. Langenbrück, Lasowka=Slatěnice, Zieleniec - něm. pův. Seefelder později Grunwald=Jezernice, Gniewoszow=Stranín něm. Seitendorf 1358, Rožanka=Roseč 1358 něm. Rosenthal obec zničena Husity následně něm. kolonisty založena nová, Poniatow=Popluží něm. Peucker, Rudawa=Sejpy něm.Stolseifen, Mloty=Hamry v Kl. něm. Hammer 1582, a hrad Hluboš něm. Karpenstein, polsky Karpieň, postaven r. 1330 a prvním doloženým vlastníkem byl Thamo z Hluboše /odtud český název/, posléze hrad patřil království a k užívání ho dostal i kladský zemský hejtman Půta z Častolovic ml.,/ vlastníkem byl i Hynek Krušina z Lichnice /z Lichtenburka/ /*1392-†1454 v Kladsku/ z větve mocného rodu Ronoviců, který na zemském sněmu v Praze roku 1415 protestoval proti účasti Jana Husa na Kostnickém koncilu, otevřeně vystupoval proti volbě Zikmunda a roku 1420 založil společenství Orebitů v čele s knězem Ambrožem, pořádal loupeživé výpravy do biskupského Nisského knížectví a účastnil se i rabování kláštera v Novém Jindřichově u Střelína mj. držel v zástavě celé Kladsko a města Frankštát a Minsterberk ve Slezsku, které získal sňatkem s Annou z Koldic a které po jeho smrti přešly do majetku pánů z Kunštátu a Poděbrad/ a Bystřík něm. Schnallenstein pol. Szczerba, který pochází z 11 století. Neví se přesně, který z českých pánů ho nechal postavit, ale nejspíše to byl opět kníže Břetislav a sloužil především k ochraně cesty do Kladska a Vratislavi, hrad byl v roce 1428 poničen Husity a na místě se pak později uvádí pouze mlýn na bystré vodě a jedno stavení/. Otakar podporoval kolonizaci území království a na jeho popud vznikaly v Kladsku a Sudetech německé kolonizační vsi /většina obcí v Kladsku byla založena ve 13 a 14 století/, tak vzniklo z malé osady Nevenov 1337 poté Newenrode také Nowinrade, podle tohoto názvu se začalo nazývat za obrození Nový Hrádek -kov, později něm. Neurode, polsky=Nowa Ruda, snad by se vzhledem k městskému znaku /pařez/ hodil spíše název Nový Klučov, který označuje odlesněné místo podobně jako německé -rode. Dalším neméně krásným a starobylým městem je Kladská Bystřice, v listinách se český název objevuje běžně /městským znakem je český královský lev na červeném poli/, založená Havlem z Lemberka /každému se zřejmě připomene jeho cho blahoslavená Zdislava/, něm. Hawelswerde 1319 později Habelschwerdt v polovině 13 století. Město bylo centrem obchodu a výroby plátna a leží malebně rozložená nad Kladskou Nisou. Přejme Kladsku aby opět získalo svou dřívější nezávislost i titul kladského hrabství, který mu náleží již od doby Jiřího z Poděbrad.
Vzhledem k zaměnitelnosti názvů s již existujícími obcemi je v mnoha případech nutné používat přídomek Starý, Nový, Horní, Dolní nebo Kladský případně změnit hlásku což je možné i u historických názvů, protože samohlásky doby měnily v některých případech i na dvojhlásky např. Lusnicz-Lussicz-Lúža-Loužnice.
Tak se stalo, že dnes Náchod a lázně v Bělovsi leží na hranici s Polskem.
Seznam obcí v Kladsku podle okresů:
I. Okres Kladsko /Glatz/
1.Kladsko první zmínka roku 981 jako "contra Polonium castellum" Kladsko, název se uvádí od českého slova kláda, 1093 jako
"provincia Kladsko,1114 jako "castrum Kladsco, pol. Klodzko, něm. Glatz
2.Dušníky pův. jako "oppidum Reinhardi" 1375 listině potvrzený název Dussnik od slova dušník=poddaný na záduší, ves Homolského panství, později uváděná jako městečko pol. Duszniki,
něm. Reinerz
3.Levín v Kladsku objevuje se od roku 1184 v dokladech, 1238 listinně doložený jako Lewyn či Levinice, název od vl. jména Lev /Lev Hron z Náchoda/, pol. Lewin, něm. Lewin
4.Annín uvádí se až v roce 1789, český název až po obrození, pol. Kopanka, něm. Agnesfeld
5.Starý Bor pův. se uvádí od roku 1347 jako czu Heyde česky Haidaw, později Stará Hejda, český název po obrození, pol. Polanica, něm. Altheide
6.Velké a Malé Brance doložené 1338 jako Bertholdi villa, často zmiňované kolem roku 1350 jako ves darovaná Arnoštem z Pardubic Kladským augustiniánům, pol. Starkow a Starkowek, něm. Batzdorf
7.Bobrovníky zmiňované 1682 v Bobřím dole, jméno od českého bobr, pol. Bobrowniki, něm. Biebersdorf
8.Berkovice zmiňovány 1351, jméno po Berkovi z Dubé, pol. Bierkowice, něm. Birgwitz
9.Březová v Kladsku zmiňována 1400 jako Brzezowicz, 1497 Brzezow, česká ves Homolského panství, pol. Brzozowice, něm. Brzesowie později 1930-1945 Birkhagen
10.Blažejov zmiňován 1477 jako Blazeyow, podle os. jména Blažej, ves Homolského panství, pol. Blonie, něm. Blasewey
11.Drnkov zmiňován 1477 jako Drnkow, také Trnkov /mezi hláskami "d" a "t" docházelo často k záměně jakož i samohlásek "a" a "o"/, ves Homolského panství pol. Darnkow, něm. Dörnikau
12.Dražkov uváděný 1385 jako Droschkow, 1417 jako Drosskow, také Droškovice, pol. Droszkow, něm. Droschkau
13.Ruda nad Bílou uváděná 1326 jako Eyzersdf, podle vl. jména Eisenreich, český název v této podobě až po obrození, pol. Želazno, něm. Eisersdorf
14.Loužnice horní část německé vsi Friedersdorf uváděné 1330, jako Lussicz a také Lusnicz se uvádí od roku 1401, pol. Lezyce, něm. Friedersdorf
15.Janův Důl uváděný až roku 1724 se skládal z částí Mlýnské Domy /Mühlhäuser/ a České Chalupy /Böhmische Häuser/, něm. Johannesthal
16.Nové Brdo zmínka o založení obce je až z roku 1776, český název se objevil záhy, díky českému pojmenování města Varta na Kladsko-slezských hranicích, něm. Friedrichswartha
17.
II. Okres Kladská Bystřice /Habelschwerdt/
III. Okres Nový Hrádkov /Neurode/
Lázně v Bělovsi nikdy nedosáhly většího rozmachu, vždy to byly malé komorní lázničky s prameníky a kolonádičkou /známá je běloveská IDA/, všeho všudy pár historických budov s parkem a nádherným okolím se zázemím většího okresního města. Po revoluci v roce 1989 byly lázně navráceny původním majitelům, kteří je chtěli opravit. To se jim z nějakého důvodu nepodařilo a naopak se zadlužili.




Eingegeben: 6.12.2017



Kommentar und weitere Informationen


Kein Datensatz

 Kommentar und weitere Informationen
Name:
E-mail:
Pokud chcete automaticky zaslat odpovědi, uveďte Vaší emailovou adresu (v platném tvaru např. ja@seznam.cz). V rámci antispamové ochrany nebude Vᚠemail nikde zobrazen. Poslouží pouze pro automatické zaslání odpovědí na Vᚠpříspěvek.
Thema:
Kommentar/Präzisierung:  
KOMENTAR NEBYL ULOZEN !!!
V rámci ochrany proti spamovým příspěvkům opište číslo 71 do následujícího políčka:

   


Processing time: 12 msec.
IP address = 3.142.53.103
desktop version