PřihlášeníPřihlášení RegistraceRegistrace nového uživatele  DeutschDeutsch
Běloves u Náchoda lázně (Belowes) - Z Náchodské historie

Přispěl: Jiří Hemmer

Lázně v Bělovsi oslaví velmi brzy dvousté výročí založení. Vznikly podobně jako lázně v blízké kladské Chudobě, Dušníkách či
ve Starém Boru na kladských bohatých prameništích, liší se ale minerálním složením vody. Leží v kotlině mezi Jestřebími a Orlickými horami, pod výběžky Boru a Hejšoviny. Samotné území Kladska /název se odvozuje zřejmě od slova kláda, původně tak bylo označeno místo sroubeného hradu z neotesaných klád a název se rozšířil na celé území/ bylo osídleno Slavníkovci někdy kolem roku 900, později přejali vládu Přemyslovci. Roku 1348 se stalo součástí zemí Koruny české a roku 1459 povýšil Jiří z Poděbrad Kladsko na hrabství. V roce 1477 přešly některé české vsi Velká Čermná, Stroužný pův. Pstružný, Paseka, Bukovina, Nouzín, Slaný nad Metují, Březová a Zákřín /Chudoba ještě neexistovala, lázním se říkalo původně Čermenské lázně, název Cudowa-Chudoba teprve 1625, pod panství hradu Homole což byl hrad ležící u Levína v Kladsku-dnes jen pozůstatky a staly se tak součástí Kladského hrabství. Hrady byly v Kladsku čtyři a do vzniku České královské komory spravovaly poddanské obce, v mnoha případech však vznikly svobodné rychty, které se řídily přeneseným magdeburským právem. Až do války o Rakouské dědictví v letech 1740-1748 bylo Kladsko nedílnou součástí Čech, tato nedílnost byla potvrzena mnoha listinami a správu obcí vykonávala od r. 1527 Česká královská komora, po válce o rakouské dědictví se stalo součástí Pruska. Zajímavé je, že o samotné Kladsko se žádná válka na rozdíl od Slezska, nevedla a pouze nárůst německého obyvatelstva byl určujícím pro pruské zájmy. Kladsko ale vždy bylo místo s převažujícím zemědělstvím bez většího průmyslu, kterému širší možnosti přinesla až železnice. V roce 1818 bylo připojeno Kladské hrabství ke Slezsku a od té doby oficiálně neexistuje, ale vzhledem k tomu, že se jednalo o krok pruské administrativy nemá vůči našemu nároku zásadní platnost. Jediný, komu to přineslo určité problémy a to i přes pruskou velkorysost, byli kladští Češi. Povinná docházka do německých škol a loajalita i v případech válečných konfliktů byla nezbytná. Za obou válek, I a II světové, byli nuceni bojovat na německé straně, v té poslední jich mnoho padlo na ruské frontě. Nejenomže se tak snížil drasticky počet českých obyvatel v Kladsku, ale jako válečná kořist připadlo překvapivě Polsku, Češi byli spolu s Němci odsunuti, protože po válce nikoho početné etnikum žijící na historickém území Českého království nezajímalo a kladští Češi měli samozřejmě německou státní příslušnost. Někteří se utekli do Čech, obzvláště pokud měli za hranicí příbuzné. Vztahy byly i za Pruska provázané a hranice volná např. v malé obci Machov na Hronovsku při hranici s Německem, byla zřízena za první republiky Baťova prodejna obuvi. Pouze po duchovní stránce až do konce 70 let 20 století spravovala Kladsko Královéhradecká diecéze. /Královéhradecké biskupství bylo ustaveno v roce 1662 a prvním biskupem se stal Matouš Ferdinand Sobek z Bílenberka-titul z predikátu. Ten nechal postavit blízko hradu Skály letní sídlo-zámeček Bischofstein-tedy Biskupský dvůr. Jedním z původních vlastníků hradu byl i Bartoloměj z Minstrberku, vnuk Jiřího z Poděbrad/. Vleklý spor a tahanice o Kladsko po II světové válce ukončil Sovětský svaz. Tyto územní spory nebyly první - po roce 1918 obsadilo Polsko Bílskou část území Těšínska a polovina Těšínska mu nakonec po arbitrážním řízení z roku 1920 v belgickém Spa připadla, jelikož se arbitráž zcela zřejmě neřídila historickým nárokem. Z 31809 obyvatel Bílska a okolí tvořili v počtu 26717 obyvatelé hlásící se k německé národnosti včetně Židů a Šlonzáků /Slezanů/, /ve sčítáních nebylo možno uvádět jidiš ani těšínské nářečí, jako obcovací jazyk pouze polštinu, němčinu a češtinu/, kteří se zčásti přikláněli k Československu. Tito umírnění, protipolsky zaměření Šlonzáci ve svých snahách o jednotné a nezávislé Slezsko by souhlasili i s příslušností k československému státu avšak byli tu i radikálové a extremisti např. jistý Leon Malhomm, polský diplomat narozený v Petrohradu, který štval za svého působení v Ostravě polskou menšinu proti československému státu a posléze po svém odvolání, osobně řídil zábor Bílské části Těšínska. Rozdělení Těšína ale odřízlo polskou část od Košicko-Bohumínské dráhy a tak vyvolali další konflikt v říjnu 1938 dva dni po Mnichovské dohodě a tentokrát se jednalo o polský zábor Českého Těšínska až po Frýdek, české a německé obyvatelstvo bylo opět vyháněno z domovů a polština se stala jedinou úřední řečí a jak se již stalo zvykem, opět kolovala lživá propaganda o údajném počešťování Poláků a českých kacířích což zřejmě mělo ospravedlnit bezohlednou polonizaci. Tato invaze byla ale potlačena porážkou Polska 1939, mezitím si ale našli nový cíl v okolí Čadci a na Oravě, kde se jim znelíbilo župní rozdělení mezi Polsko a Slovensko a nárokovali obce Svrčinovec, Skalité a přístup ke Košicko-Bohumínské dráze v Čadci, což se na Slovensku zcela samozřejmě nesetkalo s porozuměním. Při každé příležitosti vznášeli vůči svým jižním sousedům územní nároky, aniž bychom byli poraženou stranou nebo nějakou válku prohráli. Celá slezská věc skončila po druhé světové válce začleněním Slezska i Kladska do Polska, což si ti umírnění Šlonzáci nijak nepřáli. Stavba pomníků polským legionářům a polské armádě na území záboru Těšínska a v Kladsku vyvolává na základě uvedených skutečností negativní reakce, zvláště s ohledem na rok 1968, kdy polská armáda opět překročila státní hranici svébytného státu. Obrovskou bouři nevole vyvolalo také nedávné dvojjazyčné pojmenování obcí a ulic v českém Těšínsku neidentickými polskými názvy. Argumenty Polska jsou stále stejné: 1.Piastovci byli polskou šlechtou, ale věc má háček-Piastovci měli několik větví a to právě i v Polsku a ty vznikly z původní slezské větve, 2.Slezané jsou polské etnikum-zcela zřejmě si špatně vykládají význam slova etnikum, 3. polské obyvatelstvo tvoří v oblasti většinu-tyto triky Polska s obyvatelstvem, které se přesouvalo z chudých oblastí Polska za prací do českých oblastí Rakouska-Uherska jsou známé a neumím si představit, že bychom požadovali část Vídně na základě toho, že každé třetí jméno je tam české, /ostatně česko-rakouské narovnání po rozpadu Rakouska-Uherska probíhalo jiným způsobem: protože nebylo možné v některých oblastech stanovit nové hranice podle národnosti a řeči kvůli smíšeným obcím či poloze českých obcí /území národnostně smíšené/, došlo na politické rozdělení usnadňujícímu správu území např. z celého Vitorazska /Vitoraz-Weitra/ připadlo k Československu pouze několik obcí včetně předměstí Gmündu-lidově Českého Cmuntu-posléze Českých Velenic, naopak byly připojeny Valtice /Feldsberg/ a okolí, avšak nebyly zase připojeny Drozdovice /Drosendorf/ a okolí, jelikož železnice vedla z Retzu či Ličov-Litschau/, návrhy o územním mostu spojujícím Čechy s Jadranem a zvláště pak se Slovinskem, kde žila početná česká menšina, nebyly brány v potaz/, nemluví ale přirozeně o tom, že za 1. Polská koruna byla v historii mnohokrát podřízena Českému království a také nevznášíme proti Polsku územní nároky a že za 2. Kladsko nikdy Piastovcům nepatřilo. V historii Slezska se objevuje pouze pokus Piastovce Boleslava I Chrabrého /965-1025/, /syna Mieška I Piastovce /první popsaný Piastovec/ a Doubravky dcery českého knížete Boleslava I/, který se stal polským králem, jakož i jeho následníků o vytvoření velkého Polska. Tím se vysvětluje proč český kníže Břetislav I /1005-1055/ jak píše Kosmas ve své latinské Chronica Boemorum /Kronika česká/, v roce 1039 vyplenil Slezsko, když jel do Hnězdna pro ostatky sv. Vojtěcha a proč obsadil a opevnil Moravu a Olomouc povýšil na centrum moci. Břetislav byl synem Oldřicha a Boženy, celou legendu zpracovává veršovaná Dalimilova kronika z počátku 14. století. /Kněz Oldřich o Postoloprtiech lovieše, když skrze jednu ves jedieše, uzřě, že sedlská dievka na potoce stáše, bosa i bez rukávóv rúcho práše. Ta sedlka krásna velmi bieše o k tomu ovšem stydlivé mravy jmieše./ V roce 1053 rozhodl německý císař Heinrich III, že Vratislav a jiné hrady se mají vrátit Polsku, ale že má Polsko za ně platit roční odstupné. Tyto hrady ve Slezsku pak vykupoval z držav Jiří z Poděbrad. Se smrtí Boleslava III Křivoústého v roce 1138 se vývoj Polska zastavil. Piastové vytvořili původně tři knížectví-Těšínské, Opolské a Vratislavské /Dolnoslezské/, ale v tomto okamžiku začaly ohrožovat Slezsko hordy Mongolů, kteří se z východu a přes Polsko valili do Slezska. V bitvě na Lehnickém Poli 9.4.1241 byli poraženi vojskem složeným z templářů, johanitů, rytířů německého řádu, vojů slezského i polského knížectví a v neposlední řadě vojska království českého pod vedením Václava I Jednookého /1205-1253/ syna Přemysla Otakara I. Mongolská vojska byla poražena a později na Moravě rozprášena vojskem Jaroslava ze Šternberka. Vývoj Slezského knížectví pak pokračoval dělením původních tří knížectví na další - Svídnické, Javorské /od spojení roku 1346 Svídnicko-Javorské/, Hlohovské, Lehnické, Olešnické, Břežské atd. Nisské knížectví včetně Otmuchova patřilo od počátku, od roku 1155, Vratislavským biskupům jako léno a to včetně Hlucholaz kde později biskupové iniciovali založení lázní, ale Osoblažsko a Hlubčicko zase patřilo olomouckým biskupům. Bolko I Svídnický založil na hranicích Slezska a Čech opevněné hradiště Landeshut- Lanžhot ve Sl.-/ dnes Kamienna Gora a Václav II - syn Přemysla Otakara II mu věnoval obce Královec, Milotín, Michalov, Dobromysl a Chlumek, které Bolko přestoupil pro spásu duše do majetku kláštera v Křešově / tedy hranice Čech a Slezska byla mnohem severněji/ a hranici tvořil hustý hvozd zvaný německy Grenzwald, jméno Hvozd pak přešlo na dnešní ves Krzeszowek/ a vsi dále jmenované na Žacléřsku a Trutnovsku náležely k Opatovickému klášteru, po jeho vypálení roku 1421 ke klášteru v Křešově založeném v roce 1242 Annou Přemyslovnou / jinak Annou Lehnickou, také se nazývá tato dcera Přemysla Otakara I českou, tatáž Anna Lehnická zakládá po bitvě na Lehnickém Poli spolu s Hedvikou Slezskou - zakladatelkou kláštera v Třebenici nářečně Trzebnica /1202/ na místě probošství podřízené Opatovickému klášteru benediktýnů u Hradce Králové , sama pak po vzoru své sestry Anežky České položí základy kláštera klarisek ve Vratislavi/. Knížectví Opavské a Ratibořské a od roku 1377 i Hlubčické /Leobschütz/ bylo v držení nemanželského syna Přemysla Otakara II, Mikuláše, respektivě moravské větve Přemyslovců.
Poslední potomek Přemyslovců-Valentin Hrbatý zemřel v roce 1521 jako kníže opavsko-ratibořský. A my se posuneme dále do doby Lucemburků na českém trůně, kdy se Slezsko stává na základě smluv oficiální součástí Zemí Koruny České. Po záhadné smrti Václava III v Olomouci 1306, zůstává české království bez krále. Papež nepřipustil, aby Mikuláš, tehdy kníže Opavský /Ratibořsko získal až od Jana Lucemburského za prokázané služby/, nemanželský syn Přemysla Otakara II nastoupil na trůn a tak si Eliška, sestra Václava III a dcera Václava II a Guty Habsburské, bere ve Speyeru v roce 1310 tehdy čtrnáctiletého Jana Lucemburského /1296-1346/, který se v roce 1335 setkává u Karla I Roberta z rodu Anjou, od roku 1308 krále Uherska na jeho sídle ve Visegrádu /Visegrád tvořil součást dunajského opevnění Štěpánské koruny, název je slovanský a označuje vysoko položený hrad/, s polským králem Kazimírem Velikým, představitelem obnoveného Polska a v takzvané Trenčínské smlouvě stvrzuje Kazimír Janovi svrchovanost Českého království nad Slezskem a ochotně se zříká nároků na finanční odškodnění. Jan totiž vyženil něco o co Kazimír velmi stál a to něco byla polská koruna. Karel IV pak v roce 1348 uzavírá v Namyslově další smlouvu, známou jako Namyslovská či Namyslovský smír, která posiluje Trenčínskou smlouvu a mluví o odstoupení Slezska na věčné časy ve prospěch Koruny České. Navíc si bere za manželku Annu Svídnickou /1339-1362/ dceru Jindřicha II z boží milosti knížete Svídnicko-Javorského, protože toto knížectví bylo poslední Piastovskou državou, která nepodléhala lénu Koruny. Dvorním kancléřem na císařském dvoře se stal vratislavský biskup Přeclav z Pohořelé /jeho jméno mohlo být i Předslav/. Těmito kroky byly polské nároky vůči Slezsku uzavřeny. Mladší bratr Karla IV Jošt Moravský též Lucemburský /1351-1411/ získal v roce 1378 do zástavy Kladsko. Za Lucemburků dosáhla německá kolonizace v Zemích Koruny České /Čechy, Morava, Horní a Dolní Lužice a Horní a Dolní Slezsko/ svého vrcholu. Za husitských bouří to bylo zase Slezsko kde se kališnické myšlenky šířily velmi rychle. Husité obléhali Kladsko, známá je bitva o Kladsko na Červeném vrchu u Staré Jesenice proti vojsku Půty z Častolovic-kladského zemského hejtmana, která proběhla 27.12.1428, ve které husité zvítězili, poničili klášter v Novém Jindřichově /Henrykow/ u Minstrberka, který se pak dočkal rozsáhlé barokní přestavby, ale i některá slezská města a například Otmuchov tehdy Otmochov jim padl do rukou pod vedením Ondřeje Prokopa a Jana Městeckého z Opočna dokonce hned dvakrát, poprvé město spravovali pět let, zničili kostel a vyhnali z něj mnoho německých kolonistů, podruhé pouze rok. Biskupům se jenom velmi obtížně pomocí trestů a poněmčováním spojeným s kolonizací dařilo udržet ve městě pořádek, protože nakažlivé myšlenky šířené husity ve srozumitelné staročeštině nacházely u obyvatel jisté pochopení zvláště proto, že Otmochov patřil od dob Jana Lucemburského jako léno k českým zemím. Pokaždé museli vratislavští biskupové sáhnout hluboko do kapsy a zaplatit vysoké výkupné /poprvé 1100 pražských grošů a podruhé 2000 zlatých-mohlo se jednat i o stříbrné peníze, protože se jedná o překlad slova gulden/. Po odchodu Husitů nechal vratislavský biskup Johann IV postavit ve městě biskupský hrad. Nový dvouvěžový barokní poutní kostel byl postaven až v letech 1691-1694. Husitská doba končí bitvou u Lipan /někdy se nazývá také bitvou u Českého Brodu/ 30.5.1434 a zpustošené království hledá nového krále. Jiří z Poděbrad /1420-1471/ byl dobrou volbou, ačkoliv s jeho zvolením všichni zprvu nesouhlasili, protože se obávali, že mocensky zneužije postavení poručníka krále Ladislava Pohrobka a titulu zemského maršála k uchopení moci. Jiří pocházel z moravského rodu pánů z Kunštátu, jeho pradědečkem a zakladatelem rodu z Kunštátu a Poděbrad byl Boček I z Kunštátu. V roce 1441 si bere Kunigundu ze Šternberka s níž měl šest dětí: Bočka,Viktorína, Jindřicha st., Barbaru, Kunigundu a Sidonii. Z druhého manželství s Johanou z Rožmitálu se dospělosti dožili pouze dvě:Jindřich ml. a Ludmila. Boček spravoval Kunštát a Poděbrady spolu s Litickým, Častolovickým, Černíkovickým, Rychmberským a Kunvaldským panstvím, Viktorín měl několik titulů: předně byl díky povýšení Kladska na hrabství Jiřím z Poděbrad, hrabětem kladským a dále vévodou opavským a minstrberským /Münsterberg leží na cestě z Kladska do Vratislavi, původně se nazýval snad Sambice z toho dnes Ziebice-čti Zembyce, s prozatím plně nedoloženým českým názvem Samšín či Sampšín /snad by pomohlo pátrat i v jiných kronikách, listinách a rukopisech, protože např. Monachus Sazaviensis uvádí české jméno českého hradu v Němčí dnes Niemcza nedaleko Frankštátu-Zabkowice, jedná se o nejstarší záznam českého pojmenování ve Slezsku/, synové Jiřího z Poděbrad používali v titulu německý název "z Münsterberka", Jindřich st. měl ještě titul vévody z Olešnice / tedy Olešnického knížectví nedaleko Vratislavi/. Viktorinovi potomci drželi titul hraběte kladského a vévody minstrberského v mužské linii až do roku 1647. Po smrti Jiřího z Poděbrad se volbou potvrzeným panovníkem stává Vladislav II Jagellonský /1456-1516/. Kromě válek s Matyášem Korvínem se doba jeho vlády vtiskla do přestavby Pražského hradu v pozdně gotickém stylu s prvky renesance. Takzvaný Vladislavský sál je skutečným stavebním skvostem. Po velmi krátké vládě jeho syna Ludvíka II 1506-1526 nastupují na český trůn Habsburkové v osobě Ferdinanda I a aniž si to kdo stačil uvědomit, je to počátek téměř 400 let trvající vlády nad Zeměmi Koruny České, ale také omezení práv českých stavů po roce 1620 a postupné rekatolizace v obnoveném zřízení zemském 1627/1628 a to až do nástupu občanské společnosti v 19 století po zrušení poddanství v roce 1848. Vzhledem k obrovskému rozmachu Českého království se nelze divit silnému vlivu staročeštiny ve Slezsku, nehledě k napodobování některých manýrů a staveb /tento vliv byl částečně setřen za pruského působení/ nebo kultu mučedníků sv. Jana Nepomuckého, sv. Vojtěcha a částečně i sv. Václava a proto názvy obcí ve Slezsku pocházejí také ze staročeštiny /případně i s vlivem slezštiny v nářečí např. Malujovice či Maléřovice/, staročeštiny, babičky všech slovanských nářečí kolem nás, např. Brzeg=staročeský Břeh=novočesky stráň, staročesky rovina, pláň, název pravděpodobně pochází od kmene Opolanů pojmenovaných tak za Velké Moravy kdy k ní patřila velká část Opolska a slovo Polák označovalo člověka z rovin, dodnes najdeme v místopisných jménech "Polsko" či "V Polsku" značící rovinaté místo bez toho aby tam kdy nějací Poláci žili/"ta země nazvána jest Polsko od veliké rovně polské, neb v ní dědina velikým rovnem leží"-citát z Kroniky králů českých Přibíka Pulkavy z Radenína †1380, "o Slezskú zemi a opolske vévodstvie" citát z Vlastního životopisu Karla IV †1378, o Glogowě=Hlohově glog je slezsky hloh či nářeční Swidnica=Svídnice, objevíte zde Týnec /Velký a Malý Tyniec u Vratislavi/ i Husinec /Gesiniec u Střelína/ Bavorov /Bauerwitz/Baborow/ kde podle statistiky žilo ještě v letech 1890 až 1900 z 2707 obyvatel 2220 Čechů a populace stále rostla, v Krapkovicích byly v 30 letech postaveny Baťovy závody, či krkonošský Maryšín osídlený skláři z Čech. Mnoho Čechů odcházelo po reformaci do Slezska a tím jejich počty v některých oblastech převyšovaly mnohonásobně počty Poláků /Poláků bez Slezanů a Lužických Srbů, podle německých statistik se k polské národnosti hlásilo ve Slezsku průměrně pouhé 1% obyvatel např. ale na Sýcovsku při hranicích s Polskem to bylo až 57%, zbytek tvořili Němci, Češi a Lužičtí Srbové, kteří byli Poláky po II světové válce ze Slezska vyhnáni, ponejvíce z oblasti dnešního Turoszowa-Reichenau, záminkou se stala těžba uhlí. V dnešním Slezsku žije okolo 600000 obyvatel, kteří se hlásí k slezské národnosti, podle Polska se jedná o etnické Poláky a to i přesto, že se musí polštinu učit ve školách, mají jiný historický a kulturní vývoj, protože jejich původ je často česko-slezský či německo-slezský atd., otázkou je kam zmizela česká menšina ve Slezsku, přehlížení menšin v Polsku byla totiž dost dlouho běžná praxe a i Kašubové a Lemkové podléhali jednotnosti jazyka "rzeczi pospolitej-společné řeči a věci"/ a další otázkou je kde se vzalo tolik Poláků na Třinecku, když v meziválečném období tam byla polská pouze jedna ves /Komorní Lhotka/ a zda dvojjazyčné pojmenování obcí souviselo s jejich německo-polským pojmenováním kolem Horního Hlohova-Glogowek-Ober Glogau. Polština se v pravopise liší od češtiny spřežkou /čeština má diakritický pravopis,/ to znamená, že ke změkčení ale i prodloužení hlásky používá pouze jedno písmeno a nad ním znaménko, spřežka použije minimálně dvě písmena, aby vyjádřila totéž/ zavedený podle spisu "De ortographia bohemica" "O českém pravopise" jejímž autorem byl údajně Jan Hus, nicméně originál spisu se nedochoval, pouze opis z poloviny 16 stol nalezený v Třeboni/ a vlivem polštiny došlo k záměně Há za Gé, toto ovšem neplatí pokud se jednalo od počátku o německé obce, jejichž název byl po válce popolštěn. Hornoslezština má i dva dialekty dnes vzácné, oba je popsala ve svých dílech Jarmila Glazarová-zvláště Roky v kruhu a Vlčí jáma, Glazarová byla kontroverzní osobností, po válce členka strany se za svoje postoje později omlouvala, na druhou stranu nechtěla mít problémy s režimem a proto v sedmdesátých letech odvolala svůj podpis na petici za politické vězně, poté co petici podepsala i opozice. Názorově ve svých dílech projevovala v některých ohledech silné sociální cítění, ale život v meziválečném Slezsku, které velmi dobře znala, popsala včetně jazyka velmi přesvědčivě./ Kladsko, Těšínsko a Křešovský výběžek /14 obcí nedaleko Trutnova původně v majetku Opatovického kláštera vypáleného husity v r. 1421, mniši odešli do nově založeného kláštera v Křešově a 14 obcí v okolí Žacléře/. Jedná se o obce Křešov/Křesobor/, Jevišov, Chlumek, Blažejov, Bertonice, Milotín, Ožidlov-Gürtelsdorf ze staročeštiny ožiedlé-lem, okraj-zřejmě hraničního hvozdu, Dobromysl, Hvozd a Okřesaneč, v okolí Bobru pak Nedamírov, Štěpánov, Bukovice, Jarotín, Michalov, Libětín-Lubawka, Dědov, Pecné-Petzelsdorf, Podhoř, Losina, Blišice, Věteřov/Blasdorf/, Starý Potok a Předvojov bylo legitimní a stvrzenou součástí českého království /obec Laczna-Struhařov, německy Raspenau byla založena klášterem v Polici nad Metují roku 1250/, české nároky však byly na nátlak Ruska potlačeny a do Kladska se stěhovali Poláci z východu. Kladsko a Slezsko se pak na dvacet let uzavřelo. Když se v 70 letech mohlo opět jezdit do Vratislavi, vzpomínám si jenom na zlomené lidi a prázdné obchody, /Poláci upravili historii a vydávají Piastovce za polskou šlechtu což není tak pravda, jednalo se o slezskou šlechtu, ale vzhledem k vývoji a sňatkům byla česko-německá, navíc a to je důležité, se ani jako polská šlechta nechovala, pouze z ní pocházeli někteří polští králové /centrem Polska bylo původně Hnězdno/. Z těchto důvodů českému království bylo např. postoupeno jako léno Těšínsko. Původně byly pro Kladsko charakteristické svobodné rychty, které po staletí představovaly velké dvorce se znaky lidové architektury a rozsáhlejší hospodářské dvory /např. Račínský dvůr u Arnoltova/ či dvory svobodných pánů tkzv. Ritterguth tedy zboží jak se označoval takový majetek ve staročeštině /jeden dodnes stojí ve Schovanči=Orlowiec a není jediný, podobný dvůr, ovšem na Šumavě, byl použit jako kulisa v česko-německé pohádce Popelka a celá pohádka, vyjma kouzla z oříšky, nabyla historické pravdivosti/. Zatímco v ryze českých vesnicích se vyskytovala převážně dřevěná lidová architektura, v německých vsích byly i větší zděné statky /Valtéřov apod./ Z velké části tyto stavby nepřežily polský socialismus, některé vsi se vylidnily a došlo k redukci počtu domů, ves Čižné=Zyznow a další jsou téměř zaniklé. Téměř všichni Češi odešli do Čech nebo byli spolu s Němci odsunuti. Po stránce etnografické a slovesné se Kladskem zabývali Josef Štefan Kubín /Povídky Kladské, České Kladsko, Lidomluva Čechů Kladských, Pohádky z Kladska/ a Jaromír Jech /Lidová vyprávění z Kladska/. Není známo kolik přesně žilo v Kladsku Čechů, odhady začínají na 6000 obyvatel-před oběma válkami odhad mluví o 20000, 6000 se zřejmě týká pouze čistě českých vesnic, které spadaly pod panství Homole /Hummel/ /později tkzv. Homolský okres něm. Hummelsche District x Bezirk, pod který patřily i Dušníky lázně latinsky pův. Oppidum Reinhardi, něm. Reinerz, polsky přejaté Duszniki od roku 1324 přirozeným centrem českého panství Homole, 29.1. 1375 se poprvé objevuje písemný záznam českého jména Dussnik v listině pánů z Homole /ze staročeštiny dušník=poddaný na záduší, t.j. na pozemku věnovaném církvi za spásu dárcovy duše/ Koldín na potoce Kolčava vlévajícím se do Bystřice /také Jelení, Velké a Malé Jiříkovice /název po Jiřím z Poděbrad/, Tašov, Jarkov, Křižanov z vlastního jména Křižan, Levín také Levínice v Kladsku podle jména zakladatele-Lev Hron z Náchoda/ na záměnu jména s obcí na Lounsku a změnu datace první zmínky o Levíně v Kladsku, 1238, upozornil v díle Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae-Výtahy listin Čech a Moravy do roku 1253, Karel Jaromír Erben/, Javornice, Studená Voda, Blažejov, Jakubovice, Zákřín /ze staročeského kra-Za kamenem či skalkou, podobně byl vytvořen i název Záměl, měl=staročesky mělčina tedy Za mělčinou, brodem nebo Přímělkov s předložkou při, pokud tam stojíte vidíte, že skutečně leží za vyvýšeninou, pruské Sackisch se odrazilo v pozdější zkomolenině z němčiny Zakš=Zákřín/ podobně jako u Starého Boru=Polanica něm. Altheide, kterému se říkalo také Stará Hejda, Hrdloňov, Heřmánkov podle jména Heřman, Bobrovník, Harta, Janův Důl, Ležkov, Halešov, Trnkov také Drnkov, Leština, Jankov, Pastorkov, Dolina, Čížov, Nerbotín tento uváděný název nemá staročeský základ a zřejmě jde o redukci hlásky, původně Nerobotín/, známé jsou také obce kde Češi tvořili pouze část obyvatel, zbytek byli němečtí osadníci. Prusové si statistiky počtu Čechů zřejmě nevedli a také často docházelo ve smíšených rodinách k asimilaci.
Při požáru na Malé Straně a Pražském hradě v roce 1541, byly zničeny, až na jednu z let 1316-1324, zemské desky. Majetek zapsaný v zemských deskách se stával dědičným rodovým majetkem, zapisovaly se do nich také ustanovení zemských sněmů, tedy obecně závazné dokumenty tehdejších zákonů. Rozeznávaly se desky půhonné-se soudními příkazy, trhové-se změnami v držení majetku, zápisné-k zaznamenání dluhů a památné-s rozsudky zemského soudu a usneseními zemského sněmu. Knihy se barevně odlišovaly a fakticky platily až do roku 2007. Desky byly po požáru ihned obnoveny a byla snaha chybějící údaje zrekonstruovat. Původně byly psány latinsky, poté od roku 1495 až do třicetileté války povinně česky a posléze německy. Samostatné desky zemské měla i Morava /Brno/ a Slezsko /Opava/, Kladsko patřilo pod Čechy. Ani v nich není tedy nijak jednoduché dopátrat se původních českých názvů a navíc někdy docházelo i k chybám v přepisech. Dnešní názvy obcí byly po válce popolštěné a to mnohdy náhodně a často bez významu a historických souvislostí, zatímco původní názvy se váží k okolí místa, jména zakladatele a to včetně kolonizačních vsí, které české názvy postrádaly a byly dodatečně pojmenovány za obrození. Provodov=Sloszow něm. Roms, a Ředeč=Szczytna něm. Rückers byly osídleny kolonisty z Hessenska kromě horní části a Otěšína=Ociesov=pův. Ostossow či Otassin staročeský slovník uvádí jako doložené proprium Otěšín, jméno se objevuje za obrození jako Ostašov, něm.Utschendorf. Březová=Brzozowie něm.Brzesowie 1939-1945 Birkhagen, Stará Jesenice=Stary Wielislaw dnes součástí Starého Boru i Nová Jesenice /Neu Wilmsdorf-německý název vychází z původního Wilhelmsdorf/ český byl jako v mnoha jiných případech odlišný. Zvláště za Jošta Moravského docházelo prý ke svévolnému počešťování obcí jak píše Klemenz, ale zcela zřejmě se jednalo pouze o obranu jazyka a staročeských názvů obcí, které byly zpočátku poněmčovány. Ne ve všech případech se pak dařilo udržet české názvy zápisem v dokumentech a listinách jako tomu bylo v případě Dušník, kterýžto název se objevil v listině pročeských pánů z Homole v roce 1375. K dalšímu počeštění a úpravám místních názvů docházelo za vlády Jiřího z Poděbrad. Jednalo se o úpravy spojené s vývojem jazyka, rozvojem písemnictví a ustálením písemné formy v pravopisu, podobně jako se měnily a vyvíjely německé názvy. Klemenz také mluví o tom, že když Němečtí kolonisté dorazili na konci 12 století do Kladska, došlo mezi lety 1300-1380 k masivnímu zakládání kolonizačních vsí. Češi už tam žili v mnoha osadách, které ozřejmuje v širokém seznamu a jež prakticky, i když bez nově vzniklých kolonizačních vsí řidčeji, pokrývá celé území Kladska. Vychází z prací mnoha starších autorů, z urbářů, pozemkových knih kláštera v Novém Jindřichově /Henrykow/, ale bohužel neuvádí jako zdroj zemské desky či jiné české historické písemné materiály, pouze zmiňuje Palackého česko-německý slovník. I tak je ale jisté z vývoje místních českých názvů obcí, že docházelo k poněmčování názvů a na této skutečnosti nezměnily příliš ani snahy o jejich udržení. Složitost hledání původních českých názvů umocňuje rozdíl ve výslovnosti mezi češtinou a němčinou. O zaměňování hlásek "d" a "t" už řeč byla, podobně "s" a "z" bývá zaměňováno kvůli odlišné výslovnosti hlásek, německé "vé"=w není tak otevřené jako české atp. a z toho důvodu docházelo k upravování místních českých názvů do němčiny, ty originální Němci vyslovovali se sobě vlastní výslovností. České názvy se tak udržely pouze v některých oblastech Kladska kde české etnikum bylo četnější než německé, což ale neznamená, že se neudržely i v některých vsích mimo tyto oblasti. Není si úplně jistý pouze ohledně pásu vsí Štívnice-Jesenice-Olbramice-Újezdec tedy Schwedeldof-Wilmsdorf-Rengersdorf-Waltersdorf, které prohlašuje tedy za německé. V mnoha případech podává vysvětlení místních názvů s pomocí nářečí, češtiny a němčiny. Datace u obcí se týká první zmínky, nikoliv založení, pokud jde o založení obce, je toto výslovně uvedeno. Pro každý případ připojím seznam českých názvů obcí v Kladsku, vycházejíc z prací Hugo Weczerky, Paula Klemenze /Die Ortsnamen der Grafschaft Glatz-Vratislav 1932/ a Marka Šebely, historických záznamů a tvarosloví staročeštiny a němčiny, případně odvozeny z původních latinských. Samo město Kladsko vypadá v historické části trochu jako malá Praha a mohlo se Praze podobat mnohem víc, kdyby nebyli Prusové zbořili Kladský hrad a opevnění nepřestavěli na pevnost, nehledě k tomu, že v kostele Nanebevzetí Panny Marie stavěného Parléřovou hutí, odpočívá první pražský arcibiskup-Arnošt z Pardubic. V Kladsku se nacházel i Český dvůr, nedaleko za branami i tkzv. Český Forverk něm. Böhmische Vorwerke, pěstoval se zde ve velkém chmel, vařilo pivo a první zmínky o městě , castellum Kladsko jsou v Kosmově kronice z roku 981 a pojednávají o vládě Slavníka-otce Sv. Vojtěcha. Dnes je historická část města značně poničená demolicemi, panelákovou výstavbou a nevhodnou rekonstrukcí historických domů např. v severoněmeckém stylu, Hamburk v Kladsku?! Lázně v Landeku založil u vydatných a známých léčivých pramenů Přemysl Otakar II a od roku 1294 byly českým královským městem. Hrad Hluboš něm. Karpenstein, polsky Karpieň, postaven r. 1330 a prvním doloženým vlastníkem byl Thamo z Hluboše /odtud český název/, posléze hrad patřil království a k užívání ho dostal i kladský zemský hejtman Půta z Častolovic ml.,/ vlastníkem byl i Hynek Krušina z Lichnice /z Lichtenburka/ /*1392-†1454 v Kladsku/ z větve mocného rodu Ronoviců, který na zemském sněmu v Praze roku 1415 protestoval proti účasti Jana Husa na Kostnickém koncilu, otevřeně vystupoval proti volbě Zikmunda a roku 1420 založil společenství Orebitů v čele s knězem Ambrožem, pořádal loupeživé výpravy do biskupského Nisského knížectví a účastnil se i rabování kláštera v Novém Jindřichově u Střelína mj. držel v zástavě celé Kladsko a města Frankštát a Minsterberk ve Slezsku, které získal sňatkem s vdovou po Půtovi z Častolovic st., Annou z Koldic a které po jeho smrti přešly do majetku pánů z Kunštátu a Poděbrad. Centrem vlády synů a potomků Jiřího z Poděbrad byl původně Münsterberg /Ziebice/, za Karla I /*1476 v Kladsku † 1536 Frankštát/, pána na Münsterbergu a Olešnici /Olesnica-Oels/ a hraběte kladského, bylo sídlo přeneseno do Frankštátu /Frankenstein-Zabkowice/, kde Karel I podporoval stavební rozvoj města /původně na městském znaku Frankštátu byly městské hradby s bránou a na prostřední věži mírně šikmo byl umístěn znak Českého království-královský lev v červeném poli, ten byl za Polska zaměněn za slezskou orlici posazenou nad hradbami a bránou, s heraldikou nemá nový znak nic společného a Frankštát nebyl jediným slezským městem kde došlo k podobným zásahům do městského znaku-v některých případech ale ty historické obsahovaly tkzv. mluvící znaky např. Rakovník-rak, Most nebo Loket/. Otakar podporoval kolonizaci území království a na jeho popud vznikaly v Kladsku a Sudetech německé kolonizační vsi /většina obcí v Kladsku byla založena ve 13 a 14 století/, tak vzniklo z malé osady Nevenov 1337 poté Newenrode také Nowinrade, podle tohoto názvu se začalo nazývat za obrození Nový Hrádek -kov, později něm. Neurode, polsky=Nowa Ruda, snad by se vzhledem k městskému znaku /pařez/ hodil spíše název Nový Klučov, který označuje odlesněné místo podobně jako německé -rode. Dalším neméně krásným a starobylým městem je Kladská Bystřice, v listinách se český název objevuje běžně /městským znakem je český královský lev na červeném poli/, založená Havlem z Lemberka /každému se zřejmě připomene jeho choť blahoslavená Zdislava/, něm. Hawelswerde 1319 později Habelschwerdt. Město bylo centrem obchodu a výroby plátna a leží malebně rozložená nad Kladskou Nisou. Přejme Kladsku aby opět získalo svou dřívější nezávislost i titul kladského hrabství, který mu náleží již od doby Jiřího z Poděbrad.
Vzhledem k zaměnitelnosti názvů s již existujícími obcemi je v mnoha případech nutné používat přídomek Starý, Nový, Horní, Dolní nebo Kladský případně změnit hlásku což je možné i u historických názvů, protože samohlásky se vývojem měnily v některých případech i na dvojhlásky např. Lusnicz-Lussicz-Lúža-Loužnice.
Tak se stalo, že dnes Náchod a lázně v Bělovsi leží na hranici s Polskem.
Seznam obcí v Kladsku podle okresů:

I. Okres Kladsko /Klodzko, Glatz/

1.Kladsko první zmínka roku 981 jako "contra Polonium castellum Kladsko", název se uvádí od českého slova kláda, 1093 jako
"provincia Kladsko", 1114 jako "castrum Kladsco", pol. Klodzko, něm. Glatz
1aTěšov 1325 jako Freudenaw, dvůr nedaleko Kladska, pol. Szychow, něm. Sichelhof
1b.Kněžice 1340, dvůr a mlýn maltézských rytířů, podél Příčné ulice jako spojnice s Kladskem i ves, pol. Ksiazek, něm. Pffafendorf, Pffafenmühle
1c.Valešovský dvůr, něm. Wallishof
1d.Zaječice, pol. Leszczyny, něm. Hasengraben
2.Dušníky pův. jako "oppidum Reinhardi" 1375 listině potvrzený název Dussnik od slova dušník=poddaný na záduší, ves Homolského panství, později uváděná jako městečko, v údolí lázně s prameny a kolonádou, poprvé zmíněny 1408, od roku 1605 využívány k lázeňským účelům, pol. Duszniki, něm. Reinerz
3.Levín v Kladsku objevuje se od roku 1184 v dokladech, 1238 listinně doložený jako Lewyn či Levinice, název od vl. jména Lev /Lev Hron z Náchoda/, pol. Lewin, něm. Lewin
4.Bezděčín 1337 Wilcz, snad od slova "vlk", český název Bezděčín po obrození kvůli častým opakováním v názvech, pol. Wilcza, něm. Wiltsch
5.Berkovice zmiňovány 1351, jméno po Berkovi z Dubé, pol. Bierkowice, něm. Birgwitz
6.Biskupice v Kladsku 1340 Piscowicz, Pischkowicz, 1361 Biskupicz, zřejmě vlivem Arnošta z Pardubic, pol.Piszkowice, něm. Pischkowitz
7.Blažejov zmiňován 1477 jako Blazeyow, podle os. jména Blažej, ves Homolského panství, pol. Blonie, něm. Blasewey
8.Bobrovníky zmiňované 1682 v Bobřím dole, jméno od českého bobr, pol. Bobrowniki, něm. Biebersdorf
9.Bor Starý pův. se uvádí od roku 1347 jako czu Heyde, počeštěný tvar Haidaw, později Stará Hejda, český název po obrození, pol. Polanica, něm. Altheide
10.Brance Velké a Malé doložené 1338 jako Bertholdi villa, často zmiňované kolem roku 1350 jako ves darovaná Arnoštem z Pardubic Kladským augustiniánům, pol. Starkow a Starkowek, něm. Batzdorf
11.Březové v Kladsku zmiňována 1400 jako Brzezowicz, 1497 Brzezow, česká ves Homolského panství, pol. Brzozowice, něm. Brzesowie později 1930-1945 Birkhagen
12.Brdo Nové zmínka o založení obce je až z roku 1776, český název se objevil záhy, díky českému pojmenování města Varta /Brdo pol. Bardo/ na Kladsko-slezských hranicích, pol. Boguszyn, něm. Friedrichswartha
13.Bukovina navazovala na Pstružnou resp. na Paseku, ves Homolského panství, pol. Bukowina, něm. Bukowine
14.Čermná Velká 1354 Czermna, později se označovala jako Německá, protože ležela v Německu, Homolské panství, pol. Czermna, něm. Tscherbeney
15.Čížov 1477 Zyznow, 1602 jako Tschischenaw, od slova "čížek", ves Homolského panství, pol. Zyznow, něm. Tschischnei
16.Dražkov uváděný 1385 jako Droschkow, 1417 jako Drosskow, také Droškovice, pol. Droszkow, něm. Droschkau
17.Dolina na potoce v hlubokém údolí 1590, Homolské panství, pol. Kociolek, něm. Kessel
18.Drnkov zmiňován 1477 jako Drnkow, také Trnkov /mezi hláskami "d" a "t" docházelo často k záměně jakož i samohlásek "a" a "o"/, ves Homolského panství pol. Darnkow, něm. Dörnikau
19.Halešov 1477 jako Haleczow pravděpodobně od slova halec=haléř či slovesa halati=halasiti, ves Homolského panství, pol. Golaczow, něm. Hallatsch
20.Harta 1366 jako Harta pol. Bystra, něm. Hartau
21.Heřmánkov 1387 Hermandf?, 1477 Herzmankow od vl. jména Heřman, ves Homolského panství, pol. Dolina, něm. Hermsdorf
22.Hlásnice 1337 jako Hassitz 1354 Hassicz, po obrození jako Hlásnice pol. Goszyce, něm. Hassitz
23.Holeč 1348 jako Holilaw, 1355 Hololaw, po obrození jako Holeč, pol. Gologlowy, něm.Hollenau
24.Hrdloňov 1560 jako Keulendorf=kulovitý,dřívější doklady chybí, český název za obrození, v místě objevy keltského osídlení, pol. Kulin, něm. Keilendorf
25.Chudějov teprve 1625 jako Cudowa, lidový název "Chudoba" z pozdější doby, bývá nahrazován tvary Kudějov z adverbia jako diachronní /historická/ změna hlásky-Chudějov, případně se domnívají, že původní název byl odvozen od niestěje-Nestějov v nářeční formě, na místě postaven zámek, prameny již dříve známy jako Čermenské, Homolské panství, pol. Kudowa, něm. Kudowa
26.Jankov 1477 Yankow, 1560 Dankow, ves Homolského panství, pol. Danczow, něm. Tanz
27.Jakubovice 1477 jako Yakubowicz, ves Homolského panství, něm. Jakobowitz
28.Janovice Kladské Horní a Dolní jako Henningi villa, 1324 Hennigstorf, pol. Jaszkowa, něm. Hannsdorf
29.Janův Důl uváděný až roku 1724 se skládal z částí Mlýnské Domy /Mühlhäuser/ a České Chalupy /Böhmische Häuser/, něm. Johannesthal
30.Jarkov 1477 jako Jarkow, ves Homolského panství, pol. Jarkow, něm. Järker
31.Javornice Kladská 1477 Jawornicz, ves Homolského panství, pol. Jawornica, něm. Jauernig
32.Jelení 1350 jako Geylnaw, ves Homolského panství, pol. Jeleniow, něm. Gellenau
33.Jesenice Stará a Nová uvádí se již v roce 1300 jako Villehelmstorf, velmi zvláštní je použití jednoduchého "v"=německé fau v zápisu, 1330 již jako Willehelmsdf, pol. Wielislaw, něm. Wilmsdorf
34.Jezernice 1719 jako Grunwald pův. Seefelder, český název vznikl po obrození, pol. Zeleniec, něm. Grunwald
35.Jiříkovice Velké a Malé 1454 nazvány po Jiřím z Poděbrad, vsi Homolského panství, pol.Jerzykowice, něm. Georgsdorf
36.Jistec 1300 jako Werdeck, český název po obrození, pol. Rogowek, něm. Werdeck
37.Kamenice Kladská 1351 jako Camencz, 1421 Kamencz, pol. Kamieniec něm. Kamitz
38.Koldín Horní a Dolní na potoce Kolčava 1408 pův. Protendorf a Brunnendorf, další doklady chybí, pozdější něm. název odkazuje na přípravu uhlí pro železné hamry, český název v obrození odkazuje na lesní zvíře, pol. Podgorze, něm. Kohlau
39.Kopřivník teprve 1596, pol. Pokrzywno, něm. Nesselgrund
40.Korytov už 1291 potvrzen a uvádí se v listině jako Choritow-diachronní změna, název pravděpodobně od vl. jména, pol. Korytow, něm. Koritau
41.Kosířov 1350 jako Wernersdorf, český název po obrození, pol. Wolany, něm. Wallisfurth
42.Kotel 1530 jako Kotl, Homolské panství, pol.Kociol, něm. Kuttel
43.Králice Kladské 1324 jako Kunigshain založen Janem Lucemburským, pol.Wojciechowice, něm. Königshain
44.Křižanov v Kladsku 1477 jako Krzizanow, název od vl. jména Křižan, ves Homolského panství pol.Kryzanow, něm. Krzischney
45.Leština 1477 jako Lestny, 1560 Lissney, ves Homolského panství, pol. Lesna, něm. Löschney
46.Lhota Mlýnská nebo Kladská Lhota 1351 jako Melhotyn, mlýny na Stěnavě, pol. Gorzuchow, něm. Möhlten
46a.Lhota Stroužná, pol. Gorzuchowek, něm. Klein Möhlten
47.Loužnice horní část německé vsi Friedersdorf uváděné 1330, jako Lussicz a také Lusnicz se objevuje od roku 1401, pol. Lezyce, něm. Friedersdorf
48.Loveč 1337 Lawicz, 1355 jako Lowicz, dochází ke kolísání samohlásky, v místě zámek nevýrazného slohu, pol. Lawica, něm. Labitsch
49.Ludvíkov od vl. jména Ludvík pán na Korytově, pol. Tworow, něm. Ludwigsdörfel
50.Maršov nad Nisou 1334 jako Marischaw, 1348 Marssaw od vl. jména Mareš, pol. Moryszow, něm. Morischau
51.Martínkov 1351 jako Mertinsdf také Martinsdf, pol. Marcinow, něm. Märzdorf
52.Míkovice 1342 Mikowicz, od vl. jmena Míka, pol. Mikowice, něm. Mügwitz
53.Mlýnec nad Nisou 1360 jako Moldf později Millendf či Mühldf, pol. Mlynow, něm. Mühldorf
54.Nerbotín 1477 jako Norbethin později Nerbotin, vysvětluje se jako Nerobotín od "nie robota", pol. Witow, něm. Nerbotin
55.Nětín uvádí se až v roce 1789, český název až po obrození, pol. Kopanka, něm. Agnesfeld
56.Novorolí objevuje se 1543 jako kolonie k Soběhrdům, něm. Rolling
57.Nýdek 1338 jako Nydecke, něm. Neudeck
58.Olbramice 1326 jako Rengerzdorf, český název od zakladatele Olbrama /Wolframa/, není vyloučeno, že pův. název
byl odvozen od oleje, v místě se uvádí mlýn na olej a také Olejná ulice, pol. Krosnowice, něm. Rengersdorf
59.Oldřišov v Kladsku 1346 jako Ullersdorf, od vl. jména Ulrich=Oldřich, pol. Oldrzychowice, něm. Ullersdorf
60.Otěšín 1330 Ozeszend, 1348 Otaschind, 1477 Ostossow, ves Homolského panství, pol. Ocieszow, něm. Utschendorf
61.Pečín 1343 jako Halbendorf, majetek kladského měšťana Peschka pův. Piešček-Pieščín, něm. Halbendorf
62.Pileč 1331 jako Pilncze, jako většina vsí okolo Kladska byla česká, pol. Pilcz, něm. Piltsch
63.Podetýn 1342 jako Podytyn, 1348 Podetyn, historická jízdárna s dvorem /Hofreite/ nevyužitá, pol. Podtynie, něm. Poditau
64.Provodov 1330 Romundes, osídlený kolonisty z Hesenska, český název po obrození, pol. Sloszow, něm. Roms
65.Pstružná 1470 Pstrzuzny, později lidově Stroužný, ves Homolského panství, pol. Pstrazna, něm. Strausseney
65a.Paseka horní část Pstružné
66.Rachenov 1337 jako Reichnaw, 1362 Richnow, 1384 Rachenow, mohlo se jednat i o staroč. jméno Rachen, pol. Niwa, něm. Reichenau
67.Rosice Kladské 1348 jako Roschicz, 1362 Rosscicz, pol. Roszyce, něm. Roschwitz
68.Roveň 1350 jako Ramnicz, později také Rowna, Rownei, Roven, pol. Romanovo, něm. Raumnitz
69.Ruda nad Bílou uváděná 1326 jako Eyzersdf, podle vl. jména Eisenreich, český název v této podobě až po obrození, pol. Želazno, něm. Eisersdorf
70.Rušenín 1347 jako Ruschwicz, pol. Ruszowice, něm. Rauschwitz
71.Ředeč v Kladsku 1347 Rückers, 1417 Rukers, český název po obrození, horní část součástí Homolského panství, pol. Szcytna, něm. Rückers
72.Slaný nad Metují 1403 jako Slaney, ves Homolského panství, pol. Slone, něm. Schlaney
73.Sobenice 1342 jako Gewartsdorf později Gabersdorf český název nebyl zatím listině potvrzen, mohl by se vyskytovat v dokumentech a listinách pánů z Minsterberka či pův. Kunštátu a Poděbrad, les nad obcí k česko-slezské hranici se nazýval Český les /Böhmischwald/ pol. Wojborz
73a.Úlehle k Sobenicím, pol. Siodlkow
73b.Okolec k Sobenicím, pol. Siemkow
74.Soběhrdy 1538 jako Waidmannsdorf, český název po obrození, pol. Chocieszow, něm. Stolzenau
75.Stěnávka 1330 jako Stynewicz, od jména řeky Steine, Stínava, Stěnava, Stroužnice, pol. Scinawica, něm. Steinwitz
76.Studená Voda 1684 u pramene velmi studené vody, Homolské panství, něm. Kaltwasser
77.Svinice 1353 Swencz, název se odvozuje od českého "svině", pol. Swiecko, něm. Schwenz
78.Štívnice Horní a Dolní již 1269! jako Swedlerdorpf, uváděné české jméno po obrození, Dolní Štívnici vykoupil Arnošt z Pardubic a věnoval ji kladským augustiniánům pol. Szalejow, něm. Swedeldorf
79.Tašov 1477 Tasow, 1631 Tassaw, ves Homolského panství, pol. Taszow, něm. Tassau
80.Věžné 1330 česky jako Wez nebo Weze, lat. Pratum=louka, pol. Laczna, něm. Wiese
80a.Vysoká Kladská malá osada, pol. Huberek, něm. Hochberg
81.Záhoří v Kladsku 1354 Zaharcz, za Červeným vrchem?, pol. Zarzecze, něm. Soritsch
82.Zakřín 1477 jako Zakess, 1560 Jaksse, Klemenz uvádí též Zakšín-nemá jasný původ ve staročeštině, staročeské názvy obsahují základy slov či samo slovo je významově obsažné a uchyluje se k popisu polohy, činnosti, vl. jména apod. a Za-krze-skála, tedy Zákřín, pol. Zakrze, něm. Sackisch
83.Homole hrad, panství Homole od 10 století ve vlastnictví Slavníkovců, později Přemyslovců, původně patřily k panství pouze městečko Dušníky a vsi Ředeč, Provodov, Otěšín, Harta, Loužnice, Heřmánkov, Hrdloňov a Čížov, prvním známým vlastníkem byl Tyčko z Pánovic u Budyšína v Lužici /Bautzen/ 1346 /Titzko von Pannwitz/, pak od roku 1392 Dětřich z Janovic, 1412 Jindřich z Lažan, 1444-1454 Hynek Krušina z Lichnice, následován Jiřím z Poděbrad, který přenechal panství svým synům a ti ho ještě za jeho života rozšířili o městys Levín a vsi Slaný nad Metují, Březová a Velká Čermná. Dále byly k panství připojeny obce Jelení, Jankov, Zákřín, Tašov, Jarkov, Jiříkovice, Drnkov, Dolina, Halešov, Javornice, Lešná, Nerbotín, Křižanov, Kotel, Pstružná, Pasterka, Luženice a Jakubovice. Tato oblast byla v polovině 19 století nazvána Český kout /Böhmisch Winkel/, kterýžto název pro určitou oblast nebyl ovšem v Kladsku ojedinělý.

II. Okres Nový Hrádkov-Radkov /Neurode, Nowa Ruda/

84.Nový Hrádkov-Radkov 1337 Newenrode, 1352 Nowinrade, z tohoto názvu vzniklo české Nový Hrádkov nebo Radkov, pol. Nowa Ruda, něm. Neurode
84a.Loužek 1335 jako Houmberk, český název od slova "luh", dnes součást Nového Radkova, něm. Haumberg
85.Radkov /Hrádek v Kladsku/ 1290 první zmínka, ale dokument ztracen, pravděpodobně původně Wenzelburg po Václavu II,
kterýžto název poněmčen ve znění Wünschelburg, 1386 se objevuje název Radkov jako Radcov, pol. Radkow, něm. Wünschelburg
85a.Pazderov k Radkovu, pol. Skibin, něm. Scheibau
86.Vambeřice 1330 jako Alberti villa, datace českého názvu není uvedena, ale velmi často se užíval, protože šlo o nejznámější poutní místo v Kladsku, polské názvy kopírují v mnoha případech původní české pol. Wambierzyce, něm. Albendorf
87.Běhanov 1560 jako Pihals, Pihel ve významu ležící "na vršku", pol. Bieganow, něm. Biehals
88.Brtnice v Kladsku až 1561 jako hájovna, český i německý název od brtí-hnízd divokých včel, něm. Beuthengrund
89.Bučník kolonie k Brtnici něm. Goldwiese
90.Bukov 1353 jako Buchaw, součást N. Hrádkova, něm. Buchau
91.Červený Týnec 1369 jako Walteri villa, pol. Czerwienczyce, něm. Rothwaltersdorf
92.Čtyři Dvory 1669, něm. Vierhöfe
93.Dobromyšl 1352 jako Czunczendorf, 1560 se objevuje jako Haergersdorf, později Kunzendorf, český název pro odlišení, pol. Drogomysl, něm. Kunzendorf
94.Dolměřice 1348 jako Tolmetschend., 1369 Tolmessendorf ze složeniny slovních základů "dol" údolí a "met" míra-měřice, na hranici Dolměřičky-Klein Tuntschendorf pol. Tlumaczow, něm. Tuntschendorf
95.Hraničník 1770 založen Michalem Stillfriedem z Ratenic, něm. Markgrund
96.Hukovice-Václavice 1352 jako Hugisdf a Wenzelshain, pol. Jugow-Wieclaw, něm. Hausdorf-Wenzelshain
97.Hvozdíkov pol. Blogocice, něm. Haindorf
98.Karlovec až 1728, později s rozvojem turistiky dochází k většímu osídlení, pol. Karlow, něm. Karlsberg
99.Klínek kolonie ke Čtyřem Dvorům, něm. Fichtig
100.Kořenec jako kolonie k Brtnici, něm. Wurzeldorf
101.Košetín 1428 podle vl. jména Košata, pol. Koszyn, něm. Koschen
102.Krajanov 1353 jako Krayansdf., od staročeského "kray" ve smyslu okraj, konec, pol. Krajanow, něm Krainsdorf
103.Ludvíkovice 1352 jako Ludwigisdf., pol. Ludwikowice, něm. Ludwigsdorf
103a.Cetně pol. Zdrojowisko, něm. Centnerbrunn
104.Luženice také lidově Nouzín 1477 jako Luzniczi, pravděpodobně od slova luzný nebo lužný, pol. Ostra Gora, něm. Lauseney
105.Mědník či Medník 1628 jako Keprig, udává se jako místo na čisté, pstruhové vodě, pol. Przygorze, něm. Köpprich
106.Milkov 1578 jako Milke, pol. Milkow, něm. Mölke
107.Nedvězín 1337 Eberhardisdf, český název po obrození, pol. Dzikowiec, něm. Ebersdorf
108.Nekolov kol. ke Slezínu, pol. Debry, něm. Theresienfeld
108a.Záhornice kol. ke Slezínu, pol. Zagorze, něm. Hinterberg
109.Nová Ves Kladská 1336 jako Neuwaltersdorf, pol. Nowa Wies Klodzka, něm. Neudorf
110.Obořiště k Radkovu, pol. Gajow, něm. Reichenforst
111.Plasná 1336 jako Volprechtsdorf, od slova plasa=pruh pole, pol.Woliborz, něm. Volpersdorf
112.Pastorkov 1415 ve tvarech Pasterkov a Pastorkov, pol. Pasterka, něm. Passendorf
113.Ratín Horní a Dolní 1416 v tvarech Ratin, Ratnow, Rothin, zřejmě od vl. jména Raden, pol. Ratno, něm. Rathen
114.Ratonice 1352 jako Kunigsw. po Přemyslu Otakarovi II, vlastnictví pánů z Ratenic u Kolína Stillfried-Ratonitz jehož zakladatelem byl kníže Stojmír, roku 1465 jim panství v oblasti Nového Hrádkova /Radkova/ připadlo dědičně, na základě výnosu Jindřicha Minsterberského, pol. Swierki, něm. Königswalde
115.Rohatín 1480 od slova "roh", pol. Ostrorog, něm. Scharfeneck
116.Rudčice 1670, velmi malá ves vedle Dolměřic, něm. Rudelsdorf
117.Sedm Lánů něm. Siebenhuben
118.Slezín 1330 jako Slegilisdorf, pol. Slupiec, něm. Schlegel
119.Sokolec 1578, pol. Sokolec, něm. Falkenberg
120.Sovětice až 1619, část Sokolce, něm. Eule
121.Stroužnice Horní, Dolní a Prostřední 1324 jako Steinaw, Stynow, Stynawia, název řeky Stěnava=Steine se objevuje už roku 1213, pol. Scinawka, něm. Steine
122.Sucholazy 1353 Dorryn Czunczendorf, okolí v mapách ve směru ke Kladsku později jako Böhm. Winkel doložený 1346 /Český Kout/, chmelařský kraj se spoustou usedlostí, pol. Suszyna, něm. Dürrkunzendorf
123.Sukohrdly 1571, dřívější německý záznam chybí, česky jako Sukolice-Němci převzato jako Zaukholz, složený název ze dvou slovních základů od slova "suk" a "hrdlo"=úzké údolí, pol. Sokolica, něm. Zaughals
124.Týn Starý 1348 jako Ekkehardisdorf, český název nedoložen, odvozen od názvů v okolí jako Podetýn a Melhotýn a v sousedství Červ. Týnce, pol. Bozkow, něm. Eckersdorf
124a.Týn Malý v sousedství St. Týna jako malá ves
125.Valdice 1352 jako Waldicz, pol. Wlodowice, něm. Walditz
126.Zákoutí 1347, pol. Janikow, něm. Scheidewinkel
127.Zimoř 1571, pol. Studzienno, něm. Kaltenbrunn
128.Žibřidovice Kladské 1316 jako Sifridisdorf, pol. Raszkow, něm. Seifersdorf

III. Okres Kladská Bystřice /Habelschwerdt, Bystrzyca/

129.Bystřice Kladská také nad Nisou 1319 Bystricze, něm. jako Hawelswerde 1319, založena Havlem z Lemberka kolem roku 1250, Havel z Lemberka lat. Gallus de Yablonni se jako důvěrník krále Václava I účastnil bitvy na Lehnickém poli a za zásluhy mu král daroval Kladsko a tak se stal historicky prvním kladským hrabětem /Burggraf/ a to zřejmě v letech 1252-1253, český název původně pro Starou Bystřici, kde bylo staré fojtství, s rozvojem města se název "Bystřice" ujal i pro nové městečko, pol. Bystrzyca Kl., něm. Habelschwert
130.Zhořec k Bystřici 1318, 1397 jako Segeharcz, pol. Mszaniec, něm. Siegritz
131.Landek 1325 jako Landecke, ale již od roku 1294 jako Landek českým královským městem, město znovu vystavěno potomky Jiřího z Poděbrad-pány z Minsterberka po oblehání Husity, pol. Ladek, něm. Landeck
132.Mezilesí uváděno již 1294, na místě opevněná vesnice z doby Břetislava I †1055, přestavěna kolonisty na městečko, majetek svobodných pánů z Černous u Frýdlantu /Tschirnhaus/ pol. Medzilesie, něm. Mittelwalde
133.Albrechtice nad Bílou 1346 Alberczdf., pol. Stojkow, něm. Olbersdorf
134.Arnoltov 1341 jako Arnoldisdorf, český potvrzený název od počátku, silné české osídlení, Zámecký dvůr jako šlechtické sídlo /Rittersitz/ asi kolem roku 1350 jako majetek pánů z Milštejna, od roku 1420 patřil pánům z Ošlejchu, od roku 1480 spřízněnému Otíkovi z Račína, v místě svobodná rychta, kostel sv. Máří Magdaleny, původně sv. Řehoře, který je uváděn již roku 1341, barokní přestavba Carlo Lurago, zámek byl za Johanna Arbogasta z Annenbergu roku 1620 rozšířen z původního zámeckého dvora a upraven v renesančním slohu, pokrývá ho taktéž sgrafito, celé městečko je velmi cennou památkou a ukázkou české venkovské renesance, na zámku též divadlo, německý název se změnil podle práva tkzv. majorátu v roce 1670 na základě císařského svolení pol. Gorzanow, něm. Grafenort
135.Račín k Arnoltovu je uváděn 1341 jako šlechtické sídlo a patřil pánům z Ošlejchu z Čech /Knihy půhonné a nálezové díl 3, strana 247, rok 1447-Mikuláš z Ošlejchu/, 1474 je uváděn jako pán na Arnoltově a Mělnici, majetek zabaven po českém stavovském povstání, nádherný renesanční dvůr se sgrafitem je dnes v troskách ?!!, pol. Raczyn, něm. Ratschenhof
136.Mušín k Arnoltovu 1295 jako šlechtické sídlo a majetek pánů z Řitína /Sterz/?, zakoupený Jerkem z Mušína roku 1361, majetek této slezské šlechty byl rodině císařem zkonfiskován za účast na českém stavovském povstání po roce 1620, název i ve tvaru Musczyn a Muschen, pol. Muszyn, něm. Moschenhof
137.Bařiny 1397 jako Krotinpfuhl, český název z bažinaté půdy kolem Nisy, pol. Zablocie, něm. Krotenpfuhl
138.Bílenec teprve 1606, 1631 jako Pillendf. na říčce Bílé, pol. Bielice, něm. Bielendorf
139.Bílý Brod nad Nisou 1341, pův. "vedle na konci cesty k Vlkonínu"?, 1417 získal místo jakýsi Weissbrod a od té doby se uvádí jako Weissbrod, pol. Niedzwiezna, něm. Weissbrod
140.Bobřejov 1358 jako Bobrischaw, 1472 Bobiczow, pol. Boboszow, něm. Bobischau
141.Borek 1358 jako Hayn, 1479 Haynaw, pol. Gajek, něm. Hain
142.Brandlín až 1617 jako zboží, pol. Spalona, něm. Brand
143.Bystřice Stará a Nová 1316 jako Wistricz, v N. Bystřici dřevěný kostel Nanebevzetí panny Marie, pol. Bystrzyca, něm. Weistritz
144.Čiřín již 1482, až 1571 jako Glasgrund, pol. Szklary, něm. Glasegrund
145.Čistá Voda 1598, pol. Biala Woda, něm. Weisswasser
146.Domanín Horní a Dolní 1346 jako Tolheim, dnes součást města Landek, něm. Talheim
147.Habartice Kladské 1346 jako Eberhardtsdf., 1492 jako Aberschdf., pol. Domaszkow, něm. Ebersdorf
148.Hamr 1571 v urbáři, železné hamry již před rokem 1428, pol. Mloty, něm. Hammer
149.Hejčín 1353 jako Heynczyndf., pol. Skrzynka, něm. Heinzendorf
150.Heřmanov 1347, majetek pánů z Račína, jeden z potomků zde postavil malý zámek, dnes bez názvu, něm. Herrnsdorf
151.Hluboký Žďár datum založení není známo, pol. Uleze, něm. Dieberschaar někde i Überschaar
152.Hojanov 1348 jako Hoyndf, také Hodorf. základ slova hoj-jako hojný, pol. Wyszki, něm. Hohndorf
153.Hořepnice 1358 jako Hertwigiswald, pol. Nagodzice, něm. Herzogswalde
154.Hřemkov či Hřímkov 1347 jako Gumprechtsdorf, česky pak pův. Humprechtov, pol. Goszow, něm. Gompersdorf
155.Chalupy Nové v urbáři 1571, něm. Hüttenguth
156.Chvojnice 1571 jako myslivna, ves po třicetileté válce pustá, 1660 znovu vystavěna, pol. Wrzosowka, něm. Heidelberg
157.Javoří 1361 Ohorn, 1472 se pův. název mění na český Jaworek, pol. Jaworek, něm. Urnitz
158.Kamenička až 1596, starší záznamy chybí, název od kamenitého potoka, pol. Kamienica, něm. Kamnitz
159.Klomín 1346 jako Seydenb., český název zřejmě od slova "chlum"-diachronní změna hlásky, dřívější záznamy chybí, jedná se o protáhlou ves podél potoka Výrovka a kolem soutoku s Morávkou nad říčkou Bílou, o kostelu v dolní části jsou zmínky již z roku 1264! Němečtí osadníci ho nazývali kostelem sv. Materna, ale původně byl zřejmě zasvěcen jinému světci, pol. Stronie, něm. Seitenberg
160.Klopotín 1580 jako Bukov /Buchdörfel/, pol. Mlynowiec, něm. Mühlbach
161.Klenice uváděny 1550, 1560 jako Clessengrund, pol. Kletno, něm. Klessengrund
162.Kraš Nová a Stará 1346 jako Geraczdf. i Crafsdf, staročesky kraš=krásný, pol. Gieraltow, něm. Gersdorf
163.Kyselín 1340 jako Kyselingswald, název patrně od vl. jména zakladatele, v obci tři dvory, pol. Idzikow, něm. Kieslingswalde
164.Ličné 1358 Schoninwelt, 1360 Schonwald, český název později pro odlišení, pol. Roztoki, něm. Schönfeld
165.Lichnice 1360 jako Lichtenwalde, pol. Poreba, něm. Lichtenwalde
166.Lomeč Starý a Nový 1316 jako Lomnicz, později i Lomiz, ve Starém Lomči tři velmi zajímavé dvory, jeden jako ruina, pol. Lomnica, něm. Lomnitz
167.Lutín 1346 jako Lutein, dále Leuthyn a Luthin, pol. Lutynia, něm. Leuthen
168.Louchovice 1319 jako Verlorenewasser, pol. Ponikwa, něm. Verlorene Wasser
169.Mariánka 1797, původně dvě vsi-česká Nová Ves a německé Marienau, ke spojení obou vsí došlo kolem roku 1900 pod německým názvem, pol. Marianowka, něm. Mariendorf
170.Mělnice 1358 Melnik, 1625 Melnitz, pol. Mielnik, něm. Melling
171.Měřetín 1343 jako Mertetindf, pol. Marcinkow, něm. Martinsberg
172.Michalovice 1782, pol. Michalowice, něm. Michaelsthal
173.Milíře teprve 1580 jako uhlířská osada, později za Prusů výstavné letovisko ve švýcarském stylu, pol. Medzigorze, něm. Wölfelsgrund
174.Morava Stará a Nová 1346 jako Moraw, či zdrobněle Morávka pol. Morawa, něm. Mohrau
175.Mostec 1596 v souvislosti s přemostěním Orlice, spojení obou břehů Kunštát-Mostec, pol. Mostowice, něm. Langenbrück
176.Nemojov až 1578 jako Marienthal, pol. Nemojow, něm. Marienthal
177.Nevěrov 1358 jako Ebirhartsdorf, 1472 Nowuwes, po obrození Nevěrov, pol. Nowa Wies, něm. Neundorf
178.Obrtnice 1346 jako Wolframsdf na potoce Obrtka, pol. Rogozka, něm. Wolmsdorf
179.Očihov až 1737, pol. Czatkow, něm. Tschihak
180.Ospělov až 1698, jméno ze staroč. osep, pol. Topolica, něm. Aspenau
181.Pařezí 1549, polský název chybí, něm. Stubengrund
182.Písařov v Kladsku ves zničena za husitských válek, objevuje se znovu 1529, pol. Pisary, něm. Schreibendorf
183.Plavnice 1350 jako Plabnicz, od českého základu plav, na stejnojmenném potoce, pol. Plawnica, něm. Plomnitz
184.Podolec 1358 jako Schonintor, 1472 Szontal, pol. Dolnik, něm. Schönthal
185.Podsedly založeno na začátku 16. století, český název po obrození "ležící pod sedlem", pol. Poniatow, něm. Peucker
186.Poleč 1596 jako Pohldorf, český název po obrození, pol. Paszkow, něm. Pohldorf
187.Polemín také Nové Město pod Sněžníkem založeno 1581 mincmistrem Wilhelmem svobodným pánem z Oppersdorfu jako svobodné horní město, od 1882 již pouze ves, jednou z částí města Josefsfeld, pol. Boleslawow, něm. Wilhelmsthal
188.Popeneč pouze několik chalup, pol. Popkow, něm. Pffafensteig
189.Potočník uvádí se 1564, také Pětipotočí podle soutoku pěti potoků, Klemenz poznamenává, že takový německý /tedy i polský/ název je na daném místě zavádějící, český název vychází ze soutoku potoků, pol. Kamienczyk, něm. Steinbach
190.Prašivec 1617, polský název chybí, něm. Ranserberg
191.Prusice 1750, pol. Piaskowice, něm. Friedrichsgrund
192.Radošín 1362 jako Rychharczdf., pol. Radochow, něm. Reyersdorf
193.Rojetín založen 1530, ale dlouho žádné zmínky až 1631 jako Schönaw, pol. Smreczyna, něm. Schönau
194.Rokosov ke Klomínu, ves podél říčky Bílé, polský název chybí, něm. Rohrbach
195.Roseč 1358 jako Rosinthal, zničena Husity roku 1428, znovu až na začátku 16. století, pol. Rozanka, něm. Rosenthal
196.Roveň Horní a Dolní 1350 jako Ramnicz, 1358 Rampnicz, dále zmínka až 1646, kolem roku 1700 založena Dolní Roveň,
pol. Romanovo, něm. Raumnitz
197.Sejpy založeny 1574, pol. Rudawa, něm. Stuhlseifen
198.Schovaneč 1352 jako Schonaw, pol. Orlowiec, něm. Schönau
199.Skalice Horní a Dolní 1338 jako Langenow, český název v této podobě po obrození, pol. Dlugopole, něm. Langenau
200.Skalka Horní a Dolní 1424 se uvádí jakýsi Martin Melan /Mlynář?/ také Mühlan jako svobodný rychtář, majetek rodiny až do roku 1625, kdy byla velká část konfiskována za účast na českém stavovském povstání, pol. Piotrowice, něm. Petersdorf
201.Sklenářovice 1358 Gleserdorf, 1472 Sklenarzwicze, 1479 Sklenarczowicze, pol. Sklarnia, něm. Gläsendorf
202.Slatěnice 1662 ves založená sklářským mistrem, český název od bažin a slatí kolem prameníků Orlice, pol. Lasowka, něm. Kaiserswalde
203.Smědeč 1416 jako Gleserdf., pol. Szklarka, něm. Glasendorf
204.Sobotín v Kladsku 1358 jako Sybotend., pol. Gniewoszow, něm. Seitendorf
205.Starkov Malý 1564 jako Neissendorf, pol. Potoczek, něm. Neissbach
206.Starkov Velký 1572 jako "velký neissdf." /das grosse Neissd./, ves založena na odlesněném místě podél potoka, který tvoří prameníky Kladské Nisy svobodnými pány z Černous, vážně se dá uvažovat i o názvu Jehlice, les kolem se nazýval Nadelwald, zřejmě jehličnatý, pol. Jodlow, něm. Thanndorf
207.Strachotín již 1264, 1285 Srekendorf, pol. Strachocin, něm. Schreckendorf
208.Stružník 1358 jako Lutirbach, pol. Goworow, něm. Lauterbach
209.Stříbrné Hutě 1582, původně jako hutě k Polemínu-Wilhelmsthalu, pol. Janowa Gora, něm. Johannesberg
210.Štítov 1411 Spetenw., není jasné z čeho něm. název pochází, dřevěný kostel sv. Anny, pol. Zalesie, něm. Spätenwalde
211.Temenice 1578 u místa pramene kyselky, pol. Szczawina, něm. Neubrunn
212.Třeblovice 1269 jako Chunchonis villa, 1320 Conzendf., Červený dvůr nyní zřícenina, pol. Trzebiesowice, něm. Kunzendorf
213.Újezdec v Kladsku Starý a Nový 1269 v latinském villa Waltheri, název se týkal pouze Starého, Nový 1336, pol. Waliszow, něm. Waltersdorf
214.Vičín 1346 jako Viczdorf, pol. Wojtowka, něm. Voigtsdorf
215.Vintířov v Kladsku 1346 jako Winklerdf., pol. Katy, něm. Winkeldorf
216.Vítěšov 1340 Conradswalde, český název po obrození, pol. Konradow, něm. Konradswalde
217.Vlkonín 1342 Wolfilsdf., později Welfeldf., někde se uvádí jako Vlčkovice, pol. Wilkanow, něm. Wölfelsdorf
218.Vojtěchov 1358 jako Voytesd., je možné, že pův. název souvisel s vl. jménem Vojtěch, pol. Wojtowice, něm. Voigtsdorf
219.Výrov 1560 jako Haid, také Hagedorf, pol. Sienna, něm. Heudorf
220.Vyšehoř založena mezi lety 1573-1596 na odlesněném místě, také Klučenice, pol. Lesica, něm. Freiwalde
221.Žlíbek 1619 jako Riemberg, něm. Rinneberg
222.Hluboš hrad uváděný 1346, prvním vlastníkem byl Thamo /Glaubitz/ z Hluboše, polský a německý název odvozen prý od podoby půdorysu hradu, který připomínal kapra, mezi lety 1571-1578 se začala pod hradem rozvíjet malá ves, pol. Karpno, Karpieň, něm. Karpenstein
223.Bystřík hrad vystavěný již za Břetislava I, jméno získal po bystré vodě, německy schnell, poničen Husity roku 1428, pod hradem dvůr v ruinách, pol. Szczerba, něm. Schnallenstein

Lázně v Bělovsi nikdy nedosáhly většího rozmachu, vždy to byly malé komorní lázničky s prameníky a kolonádičkou /známá je běloveská IDA/, všeho všudy pár historických budov s parkem a nádherným okolím se zázemím většího okresního města, které bylo dříve stylově propojeno s venkovem, domy s dřevěnými štíty na náměstí, dřevěnice v uličkách i statky podle broumovských předloh zmizely. Město je dnes jakousi "moderní" nesourodou a odcizenou karikaturou sama sebe s řadami paneláků a poničeným historickým centrem. Na historické náměstí se tlačí moderní domy a masou utlačují ty původní, které tam ještě zbyly. Podobně necitlivý přístup by odpovídal 70 letům minulého století. Budeme tedy všichni žít i nadále v panelových domech nebo budeme chtít více prostoru. O členitých jednotlivých domech v ulicích, tak jako se stavěly dříve, se nám zřejmě v této době může jen zdát, na venkově se téměř nikomu žít nechce. Po revoluci v roce 1989 byly lázně navráceny původním majitelům, kteří je chtěli opravit. To se jim z nějakého důvodu nepodařilo a naopak se zadlužili.




Vloženo: 6.12.2017



Komentáře a upřesňující informace


Žádný záznam

 Komentáře a upřesňující informace
Jméno:
E-mail:
Pokud chcete automaticky zaslat odpovědi, uveďte Vaší emailovou adresu (v platném tvaru např. ja@seznam.cz). V rámci antispamové ochrany nebude Váš email nikde zobrazen. Poslouží pouze pro automatické zaslání odpovědí na Váš příspěvek.
Nadpis:
Komentář/Upřesnění:  
V rámci ochrany proti spamovým příspěvkům opište číslo 37 do následujícího políčka:

   





Více informací ZDE

Trocha reklamy na podporu webu:
TOPlist