PřihlášeníPřihlášení RegistraceRegistrace nového uživatele  DeutschDeutsch
Reichhard (Reichhard) - Nohy smrtelníků k mlýnu nikdy nedošly - pověst

Přispěl: Martin Čejka

Jak myší díra se ten přeuzoučký kousek země spolu s Červeným potokem a Čertovou vodou zavrtal z Čech do území, jenž patřilo pasovskému biskupství.

A v tom cípku býval mlýn. Odjakživa. Říkávalo se tam v kraji, a je pravdou, že to byla stavba prastará už od pohledu. Silné kamenné zdi, malá, zaoblená okna a nad kamenným portálem podivná značka. Šesticípá hvězda s paprsky kolem dokola.

Ten mlýn byl častokráte opuštěn. Však jen málokdo tu v tom bohem zapomenutém kraji vydržel, a když už mu nevadila samota, tak mrazivé zimy s nekonečnými přívaly sněhu odradily každého. Jednou, když byl zas prázdný, usadila se tu skupinka Židů. Z Prahy je vyhnali a že tady k tomu koutu země se nikdo nikdy nějak moc nehlásil, našli tu klid. Pálili potaš a tak.

Jenže po nějakém čase se do Bavor doneslo, že tu jsou. Protože zrovna někomu chcíplo tele či co, došli k závěru, že za to může právě to proklaté abrahámovo plémě. A tak vzali cepy, kosy, klacky, vyzbrojili se vším, co se k bitce alespoň trochu hodilo, a šli. Vzali to od jihu. Odhodlání sílilo každým krokem, a když už se blížili, dostoupilo vrcholu. Mlátili klacky do stromů, vyřvávali a hučeli.

Když se blížili k potoku, který tvořil zemskou hranici, zahalila je mlha. Těžká, smrdutá. Jak by tu někdo tisíce pukavců rozbil. Krok za krokem postupovali dál, už bez křiku a hučení, až se zarazili o potok samotný. To z něj ta pekelná pára vystupovala. Voda se v něm jen vařila a kameny na dně připomínaly vyvařené lebky. Všichni do jednoho se při spatření té hrůzy otočili a utíkali, co jim síly stačily. Jen hromada zbraní tu po nich zůstala.

Uplynul sotva týden a pár největších křiklounů se rozhodlo, že to zkusí znova. Tentokráte od severu. Šli tiše, nehlučeli, ani klacky raději netloukli. Oči na štopkách, uši nastražené. Jenže žádný kouř, žádný puch. Jen těžké dusivé ticho. Ani vlastní kroky neslyšeli. Opět přišli k hranici, kterou tentokráte tvořil druhý potok a opět je přepadla strašná hrůza.

Korytem se valila temně červená krev. Těžká a mazlavá. Chvíli tam skoprněle stáli a pak se otočili a šli domů. Na Židy je nadobro přešla chuť. Ti tam ještě nějaký ten rok v klidu přežívali a v klidnějších časech se zas vrátili do nitra Čech.

Ten cancour české země, zapíchlý do Bavor, je tam dodnes, i ty potoky se jmény, jež připomínají onu událost. A když se budete dobře dívat, snad naleznete i nějaký ten kámen z onoho opuštěného, dnes již zbořeného mlýna.

Jaroslav Pulkrábek

originál článku: http://prachaticky.denik.cz/zpravy_region/nohy-smrtelniku-k-mlynu-nikdy-nedosly-20141026.html


Vloženo: 20.4.2017



Komentáře a upřesňující informace


Žádný záznam

 Komentáře a upřesňující informace
Jméno:
E-mail:
Pokud chcete automaticky zaslat odpovědi, uveďte Vaší emailovou adresu (v platném tvaru např. ja@seznam.cz). V rámci antispamové ochrany nebude Váš email nikde zobrazen. Poslouží pouze pro automatické zaslání odpovědí na Váš příspěvek.
Nadpis:
Komentář/Upřesnění:  
V rámci ochrany proti spamovým příspěvkům opište číslo 19 do následujícího políčka:

   





Více informací ZDE

Trocha reklamy na podporu webu:
TOPlist