Wudingrün (Vítkov) - Převzato z www.cesky-les.cz

Beigetragen: Miroslav Landa

České jméno Vítkov vycházelo ze starého tvaru jména Wittingrun – čemuž by v češtině odpovídal právě výraz Vítkova čerstvě obdělaná půda. Po roce 1620 byl Vítkov zkonfiskován jak odbojným loketským měšťanům, tak sokolovským Šlikům a obec byla připojena k fiskusu. V roce 1622 obec koupili sokolovští Nosticové, kteří se stali její majiteli do roku 1850. V roce 1828 se spojily obce Vítkov a Ovčárna /do té doby patřila k Dolnímu Rychnovu, měla 29 domů/ v jeden celek. V okolí obce se nacházely chmelnice, kde pracovala většina místních hospodářů. Lidé se nejvíce živili pracemi na polích a předením lnu. V roce 1848 je zaznamenána škola a v ní jeden učitel, 2 mlýny – jeden hamer a dolní mlýn jako pila, 1 hospoda. Obyvatelstvo se živilo už hlavně prací v šachtách. Někteří také v kamenolomu na jižní části obce. Významným zásahem do způsobu života zdejších obyvatel bylo výrazné zvýšení těžby uhlí v okolí Vítkova. Uhlí se zde dobývalo již od druhé poloviny 19. století. Jednalo se však jen o povrchovou těžbu s malými výkony. Proto prvním významným hlubinným dolem byla až šachta Šťastné požehnání (Glücksegenzeche), otevřený v roce 1897. Uhlí se zde těžilo z hlubiny a dopravovalo se 1600 metrů dlouhou jednokolejnou podzemní lanovkou k třidírně, odkud putovalo vytříděné po železniční vlečce k trati do Dolního Rychnova. Kolem roku 1900 zde pracovalo asi 160 lidí. Tento důl byl používán až do roku 1924, kdy byl uzavřen. Pro obec nastalo kritické období počátkem II. světové války. Z ní se domů nevrátilo celkem 25 vítkovských mužů. Po jejím skončení, nastal, tak jako v jiných obcích regionu, odsun německých obyvatel. Tím došlo k celkovému vylidnění obce. Následní čeští obyvatelé se do obce dostávali jen velmi pomalu a většina domů proto zchátrala. Opuštěné domy po odsunutých Němcích dostali Češi a Slováci a díky tomu, že obec těsně unikla začlenění do vojenského výcvikového prostoru Prameny a obec byla uvolněna pro další osídlování. V březnu 1946 došlo také k zahájení vyučování ve zdejší škole. V následujících letech docházelo k častým katastrálním přesunům. Vítkov byl nakonec k 1. 4. 1976 definitivně připojen k Sokolovu. Ovšem v té době již bylo rozhodnuto o jeho celkové likvidaci v souvislosti s otevřením povrchového dolu Michal. Ten zahájil svou těžbu v květnu 1979. Jeho hlavní těžební prostor se rozkládal v místech původní vsi Vítkov. Aby mohl fungovat, bylo zapotřebí veškeré domy z jeho po vrchu odstranit. Domy proto byly vykoupeny a zbourány. Zůstalo jen několik posledních domů, které byly šachtou využívány pro technické zázemí. Bylo také nutné kompletně přeložit koryto Lobezského potoku, který obcí protékal. I ty však vydrželo jen do roku 1982, kdy byl poslední dům původního Vítkova zbourán. V 80. letech 20. století se těžba v dole Michal začala omezovat. Následně byl důl Michal v roce 2000 definitivně uzavřen a její majitel, Sokolovská uhelná a. s., přistoupila na přeměnu dolu. V roce 2000 došlo k vybudování hráze a úpravě dna budoucího jezera. Od roku 2001 začal být napouštěn vodou z Lobezského potoka a na jeho místě vznikla velká vodní plocha velká 29 hektarů, která začala být intenzívně využívána k rekreaci. Došlo také ke zkulturnění okolního prostředí, které bylo po předešlé těžbě totálně zdevastováno.

Eingegeben: 10.2.2017