PřihlášeníPřihlášení RegistraceRegistrace nového uživatele  DeutschDeutsch
Žežulka (Scheschulkahof) - VZPOMÍNKA NA NOVODOBÉ ŠUMAVSKÉ HRDINY

Přispěl: Jiří Kripner

http://klostermann.blgz.cz/

Judr Václav Hrabánek

Tento člověk měl hodně pohnutý osud ve svém životě. Mnohokrát nám o tom vyprávěl, když jsme s manželem za ním zajeli na „Žežulku“,kde v roce 1966 koupili se svou manželkou starobylý mlýn „Sterzmühle“ , v blízkosti Pstružného potoka (Forellenbach)
Václav Hrabánek se narodil v roce 1915, v Terstu. Rodina se později odstěhovala do Prahy, kde si otec založil bankovní obchod, pod názvem „Hrabánek a spol.“ Po smrti otce, v roce 1946 se stal majitelem firmy, tehdy 31.letý Václav. Dlouho se ale ze svého dědictví netěšil! Po převratu 1948 byl majetek rodiny zkonfiskován. Václav Hrabánek musel odevzdat klíče od banky a už do ní nesměl vstoupit. V následujících letech nesměl pracovat ani jako úředník, nesměl provozovat ani právnickou činnost. Taková byla tenkrát doba!
Nezbylo mu nic jiného než vzít jakoukoliv práci. Poněvadž měl vždy dobrý vztah k přírodě, nevadila mu práce v lese, dělal také řidiče, závozníka a nakonec skončil jako taxikář. Toužil odejít někam na Šumavu – jeho snem bylo koupit nějaký objekt starého mlýna. Hledal dlouho, chtěl žít někde na samotě, obklopen jen šumavskou přírodou . Asi zapracoval příznivý osud!

Dozvěděl se o třistaletém mlýně, pod Mochovem. Tento mlýn byl po válce majitelům vyvlastněn, bylo jim nabídnuto, že si ho mohou odkoupit. Majitel nesouhlasil, raději se odstěhovali, myslím na Železnou Rudu. S bývalou majitelkou byl před léty pořízen rozhovor, byl otištěn v KT deníku. Jak už jsem zmínila, mlýn koupili manželé Hrabánkovi, v roce 1966.

Podotýkám, že tam nebyla zavedena elektřina ani voda. Svítilo se petrolejkou a voda se donášela. Hrabánkovi tam žili celých třicet let! Celý mlýn opravili a to velmi citlivě, zachovali všecky stavební prvky podle originálu. Nemohu vše popisovat, nevyjádřila bych se odborně. Častěji jsme seděli u nich u velikého stolu a poslouchali vyprávění pana Hrabánka. Vidím to jako dnes! Paní Hrabánková uvařila kávu, sedla si k nám, no, byla to idyla! V rohu stála pec, ta stačila vyhřát všecky obytné části. U pece , na lavici sedávala stará paní, říkali jí Narciska, asi to byla příbuzná rodiny. Judr Hrabánek si tu splnil svůj sen – pořídil si několik huculských koní, ti mu dělali milou společnost. Stádo se volně pohybovalo po okolí, jakmile jejich chovatel zazvonil na kravský zvonec, seběhlo se celé stádo ke kamennému zápraží, kam jim chovatel sypal , myslím, oves. Byla to vždy krásné pokoukáníčko! Je zajímavé, že tam Hrabánkovi nechtěli zavést elektřinu, vše dělali ručně. Pan Hrabánek si dokonce vyčítal, že poslouchá tranzistor, napájený baterkama. Čím byl Judr Hrabánek zajímavý?
Byl to člověk, velmi optimistický, vždy dobře naladěný. Jeho jiskrné oči, červené tváře a jeho pěstěný knír, nad usmívajícími ústy vyzařovaly pohodu a duševní klid.

Zajímal se hodně na obrázky, malované na skle, podle starého způsobu šumavských samouků. Už v pokročilém věku se začal tímto malováním zabývat. Jeho obrázky vlastní i muzea, jsou vyvěšeny v kostelích a kaplích a vlastní je i jednotlivci. Místo podpisu na nich namaloval ledňáčka.

S manželkou jezdívali dvakrát týdně do Sušice nakupovat, vždy zašli k nám do Liďáku na oběd. Byli vždy stylově oblečeni. Pan Hrabánek nosil černý širák, kostkovanou, flanelovou košili, kolem krku uvázaný červený šáteček -prostě „štráda“! Paní nosila dlouhou sukni, na hlavě nosila klobouček nebo baret. Po třiceti letech, to už Judr Hrabánkovi bylo osmdesát let, síly ubývaly, v zimě byla doprava na Žežulku čím dál, tím obtížnější, koupili si na Kašperských Horách dům, který zrenovovali. Mlýn Žežulka osiřel, o koně se staral jejich syn, ten je po nějakém čase prodal. Byla jsem tam několikrát v létě, poseděla jsem na zápraží a koně vždy ke mně přiběhli. Po nějakém čase paní Hrabánková zemřela, Václav zůstal sám – pořídil si několik jezevčíků a věnoval se malování. Spolupracoval i s Lucií Bílou, ta mu zajistila v Praze výstavu jeho obrázků. Lucka pořádala v kostele sv. Mikuláše několik let vánoční koncerty, výtěžek posloužil k pokrytí střechy kostela. Také společně odhalili pamětní desku v Prášilech, jsou na ní jména všech bývalých vesnic a samot, přináležejících do Stodůlecké rychty, názvy jsou dojjazyčné – německy a česky.

Dcera Hrabánkových žila ve Francii, proto se její otec, v osmdesáti letech začal učit francouzsky, chtěl ji navštívit. Chodil se učit k panu učiteli Bártíkovi.

Každou neděli okolo 11. hodiny jste je mohli potkávat na kašperskohorském náměstí, chodili pravidelně na nedělní mši.Judr Hrabánek byl velmi nábožensky založen.

Bohužel, zdravíčko začalo zlobit, pan Hrabánek zemřel, bylo mu devadesát let! Zemřela i jeho dcera a syn. Mlýn Žežulka je v současnosti velmi zchátralý, koně tam už také nepobíhají, vše zarůstá kopřivami. Snad se o takový historický objekt postarají vnuci – držím jim palce!

Co mají společného Mudr Kostrouch a Judr Václav Hrabánek? Měli stejné záliby- to byl chov koní! Oba byli smířeni s nepřiznívými podmínkami na šumavských samotách. Jejich lidskost z nich přímo vyzařovala! Ani po smrti si nejsou vzdáleni. Oba spí svůj věčný spánek na hřbitově v Kašperských Horách, u“ hornického“ kostela sv. Mikuláše. Judr Hrabánek u obvodového zdiva a Mudr Kostrouch nedaleko od něj.
Tuto vzpomínku s úctou a láskou věnuje novodobým hrdinům Marie Malá, členka občanského sdružení Karel Klostermann – spisovatel Šumavy.

Marie Malá

Vloženo: 26.1.2016



Komentáře a upřesňující informace


Václav Hrabánek [františek kučera 22.2.2016 19:15] | Reagovat
Dobrý Den Pana Hrabánka jsem kdysi viděl v nějakém dokumentárním filmu v televizi kde byl ve svém mlýně kde krmil svoje koně a kde také maloval krásné obrázky na sklo tenkrát tento dokument pro mne vyzněl nějak jako že se jedná o nějakého podivína až po přečtení tohoto článku od Paní Malé jsem se dozvěděl o koho se opravdu jednalo Děkuji F Kučera
P. Hrabánek [Iva Kudova 12.4.2016 19:03] | Reagovat
U p. Hrabánka jsem byla v r. 1979 na jeho mlýně, musím říci, že často vzpomínám - nádhera , byl březen,ještě všude sníh, mlýn jako z pohádky. Koníci - huculové pobíhali ve výběhu,lesy kolem,zkrátka krása. Paní Hrabánková nám udělala kávu, bábovku a skutečně na stole stála petrolejová lampa, kterou si po večerech svítili,
do místnosti se vcházelo mlýnicí, nevím ,jestli to nazývám správně,ale prostě si to tak pamatuji, pan Hrabánek opravdu měl bílý knír a působil strašně optimisticky a příjemně. na tento výlet nikdy nezapomenu. Byla jsem tam se svými rodiči, tenkrát se můj táta zajímal o koně huculy a ani nevím ,jak přišel na pana Hrabánka. Znovu opakuji strašně ráda na to vzpomínám. Ten den byl jako z pohádky. Děkuji za krásný článek Iva Kudová.
 Komentáře a upřesňující informace
Jméno:
E-mail:
Pokud chcete automaticky zaslat odpovědi, uveďte Vaší emailovou adresu (v platném tvaru např. ja@seznam.cz). V rámci antispamové ochrany nebude Váš email nikde zobrazen. Poslouží pouze pro automatické zaslání odpovědí na Váš příspěvek.
Nadpis:
Komentář/Upřesnění:  
V rámci ochrany proti spamovým příspěvkům opište číslo 55 do následujícího políčka:

   





Více informací ZDE

Trocha reklamy na podporu webu:
TOPlist