Lovecký zámeček (Lovecký zámeček - Bruntál) - Lovecký zámeček - Bruntál

Beigetragen: Miloslav Horník

Lovecký zámeček - Bruntál
Na tento zaniklý objekt a zde na http://www.zanikleobce.cz podchycený, ale pouze se záznamem GPS, jsem narazil zcela náhodně. Protože mám z rodinného alba svého spolupracovníka a nejmladšího syna paní Pösslové naskenováno 6 fotografií, jejichž autorem je hajný z Oborné Jindřich Kantor, a také několik pohlednic včetně sousedícího, rovněž zaniklého objektu staré myslivny, bylo mi docela líto, že něco takového zde chybí, proto jsem se rozhodl , že přispěji těmito svými dokumenty. Aby to bylo komplexní, navštívil jsem i moji známou, dnes již 86letou velmi vitální paní Jarmilu Pösslovou, která zde s rodinou 6 roků žila, aby si ze vzpomínek něco vybavila a mohl jsem tento článek zde zařadit. Troufám si tvrdit, že v Bruntále a okolí bude již jen několik málo žijících pamětníků, kteří tato místa, vzdálená cca 3 km za Bruntálem směrem na Skrbovice, v té době navštívili.
Paní Jarmila Pösslová přijela do Bruntálu 1. 5. 1949 s tříměsíčním synem z Nemochovic na Vyškovsku spolu s matkou svého manžela, která přijela ze sousední vesnice Brankovice, a následovala tak svého muže ing. Huberta Pössla (*1919 †1996), který zde přijel již v předchozím roce na podzim, jako čerstvý absolvent VŠZ - lesnické fakulty v Brně. Studium započal již před II. světovou válkou a dokončil bezprostředně po ní. Zde dostal umístěnku na místo polesného a bylo mu podřízeno 6 zaměstnanců.
Pouhý den před jejich příjezdem se ze zámečku odstěhoval předchozí uživatel, kterým byl polesný pan Kempný. Ten současně vyučoval i v Bruntále na tehdejší místní lesnické škole spolu s učitelem panem Sadílkem. Tato škola byla později přemístěna do Karlova.
Zámeček byl, jak vyplývá údajně z vyprávění tehdy jiných pamětníků, postaven jako rekreační a odpočinkový objekt pro řádové sestry Řádu německých rytířů. Celý komplex sestával z 28 místností včetně sklepních a podkrovních. Hlavní budova byla celá podsklepená s rozdělením na místo pro palivo, brambory, potraviny ap. V bočním křídle byly kanceláře a místnosti sloužící pro polesného a dále prádelna a sociální zařízení. Obě křídla objektu byla propojena chodbami, takže nebylo nutné přecházet přes dvůr. Chodby byly pokryty terasem s vyvýšením do 10 cm. Všechny přízemní místnosti byly vytápěny vysokými kachlovými krbovými kamny, tak jako vstupní hala, které navíc vévodilo široké schodiště do podkroví. Všude byly parkety a v hlavní obývací místnosti pak parkety s okrasnými vlysy jako ve skutečném zámku. Přízemní okna měla vnitřní 3 dílné skládací křídlové okenice, které byly při otevřeném stavu nenápadné, protože byly zapuštěny do bočního dřevěného obložení výklenku okna. Podkroví a chodby byly obložené modřínovými palubovkami a podkroví bylo také kompletně obyvatelné, ale snad jen sezónně, protože zde nebyla kamna na vytápění.
Přestože byla tato stavba na odlehlém místě, měla již tehdy elektrický přívod a dokonce i několik telefonních přípojek. Na dvoře byla studna zakryta zdobeným altánem. Ve sklepní místnosti hlavní budovy bylo vodní čerpadlo a rozvod vody byl instalován do obou křídel. V té době zde již byla i splachovací WC.
V sousední staré myslivně bydlel nejdříve hajný Josef Jurina a po jeho odchodu zde bydleli dvě rodiny lesních dělníků (kočí) včetně sedmi dětí.
Až do roku 1952 zde rodina žila spokojeně a postupně se rozrostla o dalšího syna a neteř pana ing. Pössla. Roční deputát na 36 m³ dřeva, které zaměstnavatel přivezl, nechal nařezat, naštípat a uložit polesnému až do sklepa, byl dostatečný pro celoroční potřebu. Jistým omezením bylo, že mnohdy se muselo i 2x za den jít nakoupit do 3 km vzdáleného obchodu, jednou pro chleba podruhé pro mléko. Pro neteř, když již byla ve školním věku, byla docházka "na Mahenku", kde byla škola (dnešní MŠ na Komenského ulici), ne příliš příjemnou povinností. V té době byla souvislá zástavba z této strany až od žel. tratě Bruntál-Malá Morávka směrem k městu.
Někdy před rokem 1952, pravděpodobně z důvodu rozšíření ochranného pásma blízké střelnice armády ČSR, se uvažovalo o bezpečnosti zdejších obyvatel. Při vojenských střelbách byli obyvatelé obou objektů na toto upozorněni před i po skončení střelby s tím, že se nemohou volně pohybovat, zejména pak ve směru na Bruntál. Vojenští odborníci později prováděli měření a výpočty, zda se rozhodnout pro stavbu nějaké ochranné betonové zdi nebo budovy demolovat. Rozhodnutí padlo pro druhou variantu. V roce 1952 se tedy obyvatelé obou budov vystěhovali. Rodina pana ing. Pössla se odstěhovala do nedalekých Skrbovic a krátce nato začala demolice. Byla šetrná, protože vše se postupně rozebralo a odvezlo k použití na jiné voj. stavby. Drobnou sutí byly zasypány i sklepy. Na záběrech z leteckého snímkování v roce 1955 je ještě vidět, kde se obě stavby nacházely. Dnes jsou již parcely zarostlé vzrostlými stromy a keři ale stále lze zbytky obou staveb ještě nalézt.

Miloslav Horník.


Eingegeben: 3.3.2015