Tannzapfen (Jedlovec) - Jedlovec (U iky) - Tannzapfen
Beigetragen:
Milan Gruber BoukaJedlovec (U iky) - Tannzapfen
Jedlovec je mezi zaniklými osadami určitou raritou. Neexistoval toti de jure, přestoe tvořil zcela samostatnou sídelní jednotku a jeho vzdálenost od Bílé Vody byla dobré dva kilometry. Malá osada leící při cestě ze Slezska přes Růenec do Kladska dostala jméno podle hostince U jedlové iky (Zum Tannzapfen). Cesta přes Růenecké sedlo byla od středověku jednou z několika obchodních stezek spojujících kladskou kotlinu se Slezskem. V 18.století byla navíc hojně vyuívána poutníky z Kladska do Bílé Vody. Ta byla toti v této době významným poutním místem a kulturním centrem. První písemná zmínka o hostinci U jedlové iky pochází z roku 1787. V roce 1806 ji měla osada několik domů. Hostinec původně sídlil v domě čp. 54 a teprve v 19. století se přestěhoval do větí a výstavnějí panské myslivny. Tu na hostinec zařídil August Pradel. Později vedl podnik Reinold Schmidt, jen měl v drení i dalí známou výletní restauraci Zur Gucke (Na vyhlídce), která leela přímo na státní hranici nad pruským městečkem Reichenstein (dnes Złoty Stok v Polsku). Oba vak byli pouhými nájemci objektu. A v roce 1929 koupil hostinec Alfred Schroth a vedl podnik a do odsunu německého obyvatelstva po druhé světové válce. V osadě v době prvorepublikového Československa stálo vedle hostince jetě dalích sedm stavení. Větina místních obyvatel pracovala v lese a obivu získávala i z chudých políček v okolí. A ve 20. století začaly být některé objekty vyuívány i k sezónní rekreaci. Za druhé světové války byl v domě patřícímu panství Bílá Voda s popisným číslem 56 zřízen tábor pro skupinu válečných zajatců, kteří pracovali v okolních lesích. Z poválečného spisu SNB Bílá Voda lze vyčíst, e lo o zajatce polské, francouzské a ruské. Průměrně mělo zde být 35 zajatců a podle tehdejího hláení zde nikdo nezemřel. Tragický byl i osud obyvatel sousedního domu čp.55. Po vzniku Československa zde bydlel Josef Pohl se svou enou Marií. Pracoval jako lesní dělník, byl vak zabit padajícím stromem. Vdova Pohlová se později znovu provdala za Alfreda Hauka. I ten jí vak zemřel. Tentokrát pro změnu na bojitích druhé světové války. Po válce byli němečtí obyvatelé odsunuti a výstavný hostinec zprvu provozoval pan Vaněk. Osadě se začalo říkat Jedlovec. V této době jetě u parketu v hospodě U jedlové iky vyhrával původní orchestrion a v lipovém parku za domem stály kolotoče a houpačky pro děti. Bohuel to ale byla ji byla labutí píseň vyhláeného rekreačního místa s proslulými tancovačkami. Neprodyně uzavřené hranice s Polskem a odlehlost místa znamenaly, e ivnost skomírala a hostinský Vaněk zanedlouho odeel. Do oputěných domů v osadě se po válce nenastěhovali ani dalí obyvatelé. Stavení byla zakrátko vyrabována a posléze rozhodnutím MNV prodána zájemcům z Bílé Vody jako stavební materiál. Tak byly domy postupně zlikvidovány, stejně jako rozsáhlé ovocné sady. Na co nestačily stavebníků, dokončila později armáda. Na loukách kolem Jedlovce se v padesátých letech pásly krávy a v bývalém lipovém parku jim novodobí drustevníci zřídili přístřeek. Ale ani ten u dnes nestojí a jen rumiska připomínají místa bývalých obydlí.
zdroj: http://www.zanikleobcejesenicka.cz
Eingegeben: 8.2.2015 
