Alinkov (Alinkov) - Alinkov, dvůr
Beigetragen:
Jaroslav SadílekZákladem dvora je renesanční lechtické sídlo z 2. poloviny 16. století, jeho součástí byly rovně architektonicky hodnotné stavby pivovaru a mlýna. Areál vystavěl zřejmě majitel statku Tavíkovice Jindřich Březnický z Náchoda, ke kterému tehdy náleely i vsi Čermákovice a Horní Kounice, později také Horní Dubňany. Za jeho syna Jiřího z Náchoda byla budova sídla rozířena a přestavěna, po Jiřího manelce Alině ze erotína získal areál i své nové pojmenování. Dalí úpravy doznala za Ferdinanda Leopolda z Náchoda po polovině 17. století. Poté se majitelé střídali. V roce 1694 připadl Alinkov Jankovským z Vlaimi a spolu s Horními Kounicemi se stává součástí panství Skalice a spadá pod správu, řízenou z hradu Bítova. Tím také existence lechtického sídla v Alinkově končí a areál je nadále uíván pouze k hospodářským účelům. Před polovinou 18. století je zbořen původní mlýn a nový mlýn je zřízen z oputěného zámku. Nedlouho poté zaniká také dvůr v předpolí areálu, zaloený zde v polovině 17. století, a hospodářský provoz je přesunut do míst někdejího předzámčí. Pivovar zde existoval a do konce 19. století, mlýn pak a do 40. let 20. století, kdy byla záměrně odstraněna stření krytina, v důsledku čeho se pak budova mlýna a bývalého zámku postupně mění na zříceninu.
Z původních staveb se zachovala zčásti budova někdejího zámku, obsaená v objektu mladího mlýna, kde jsou uchovány hodnotné vrcholně renesanční klenební konstrukce s architektonicky cennými znaky a zdobnými prvky. Ze stejné doby pochází také pozůstatky interiérové výmalby bývalých reprezentačních prostor sídla a zbytky nároních arkýřů, včetně vnějí sgrafitové rustiky, iluzivně doplňující okenní a vstupní otvory stavby. Stejná výzdoba je dochována také na objektu někdejí sladovny, dochované rovně ve své renesanční podobě a dispozici. Právě dispozice bývalého zámku, srovnatelná s jinými významnými stavbami své doby (např. zámek Kratochvíle), činí z areálu velice hodnotný prvek vysoké historicko-památkové úrovně.
V současnosti, po změněně majitele, je osud velice cenného areálu nejistý. Jeho budoucnost značně komplikuje také skutečnost, e je jeho původ interpretován naprosto mylně jako sídlo novokřtěnecké komunity, která zde měla působit na přelomu 16. a 17. století. Tato tvrzení vak naprosto odporují jak nově zjitěným archívním dokladům, tak dochovaným architektonickým prvkům. V současné době je zahájeno řízení, směřující k prohláení dvora za nemovitou kulturní památku, které snad zamezí likvidaci tohoto cenného komplexu budov.
Eingegeben: 29.12.2014 
