Rustonka (Rustonka) - Popis a historie

Přispěl: Fanda Podzimek

Pražská akciová strojírna, dříve Ruston a spol. všeobecně známá pod zkráceným lidovým názvem Rustonka, byl významný pražský strojírenský podnik, který stával ve východní části Karlína na hranici s Libní, v prostoru zvaném Švábky, mezi libeňskou Palmovkou a karlínskou Invalidovnou, na adrese Praha 8-Karlín, Sokolovská č. p. 268. Šlo o jeden z prvních strojírenských podniků v hlavním městě Praze. Poslední budova zanikajícího areálu závodu, někdejší kotelna s osmibokým cihlovým komínem, pocházející z poloviny 19. století, byla zdemolována na přelomu února a března 2014.

Pod prostorem bývalé továrny dnes prochází trasa B Pražského metra mezi stanicí Palmovka a stanicí Invalidovna.

Na místě kdysi bývala přádelna. V roce 1832 zde přičiněním britských podnikatelů bratrů Thomasových vznikla továrna na parní stroje. Ta v roce 1850 přešla do majetku významného britského podnikatele Josepha Rustona, jehož příjmení pak dalo firmě její trvalý název. Firma zpočátku vyráběla zejména kotle a parní stroje.

Joseph Ruston byl britský lodní stavitel a podnikatel v říční plavbě, provozoval Pražskou paroplavební společnost. Jeho firma tehdy vyráběla na mnoha místech v Evropě zejména různá strojní zařízení a díly pro říční i zaoceánské lodě určená pro různé provozovatele v Rakousku i Německu. Stavěla se zde jak říční, tak a i námořní plavidla, zejména parníky, vyráběly se zde parní stroje určené nejen pro paroplavbu. Později, koncem 19. století, se zde začaly vyrábět i různé nýtované ocelové konstrukce, zejména pak ocelové mosty a ocelové střešní příhradové konstrukce - pochází odtud například střešní konstrukce pražského Rudolfina či některé objekty na Pražském výstavišti. Areál závodu byl z tohoto důvodu nadále rozšiřován o další budovy a výrobní haly.

S podnikem také úzce souvisel dnes již zaniklý Karlínský přístav, jenž zde byl provozován na jednom ze slepých ramen blízké řeky Vltavy. Do továrny také vedla železniční vlečka z železniční stanice Praha-Libeň dolní nádraží na dnes již zrušeném úseku trati Rakouské severozápadní dráhy. V sousedství, oddělen pouze ulicí Švábky se nacházel areál vozovny Křižíkovy tramvaje. Ten sloužil do roku 1965 jako trolejbusová vozovna a byl propojen spojovacími tratěmi jak s trolejbusovou tratí U kříže–Čakovice, tak s tratí Vysočany–Ohrada. Po zrušení tratě do Čakovic (1965) byla zrušena i spojovací trať a areál přestal být využíván jako trolejbusová vozovna.

Těsně před 1. světovou válkou v roce 1912 pak celý podnik přešel do vlastnictví Elektrických podniků hlavního města Prahy. Pro nové účely zde postupně byly zřízeny zcela nové provozy – lakovna, truhlárna, gumárna, krejčovské dílny. Postupem doby zde byl vytvořen hlavní opravárenský a údržbářský podnik určený pro údržbu a opravy všech vozidel tehdejší městské hromadné dopravy v Praze. Pro tento účel došlo v roce 1913 k napojení areálu i na pražskou tramvajovou síť ze Sokolovské ulice v prostoru mezi Invalidovnou a Palmovkou, tato kolejová tramvajová propojka sloužila až do roku 1981. Dne 3. června 1984 zanikla jak sousedící železniční trať, tak i na ni napojená železniční vlečka.

Zpočátku se zde kompletně opravovaly především tramvaje a tramvajové vozy, později k nim přibyly i autobusy a trolejbusy, úplně naposled pak konstrukce tramvajových kolejišť - tramvajové výměny, kolejová křížení, kolejové splítky, kolejové oblouky apod. Nacházely se zde, mimo jiné, i krejčovské dílny, kde se šily služební uniformy pro pražské tramvajáky. Po druhé světové válce se firma až do roku 1994 stala součástí Dopravního podniku hlavního města Prahy.

1. dubna 1994 byl transformován na dceřinou společnost, která zde pod názvem Pražská strojírna vyráběla kolejové konstrukce prakticky až do roku 2007, kdy došlo k demolici téměř celého objektu. Na začátku roku 2007 se celá společnost přestěhovala do nově zrekonstruovaného areálu v Praze 9-Vinoři a posílila svou pozici na trh

Od 60. let 20. století zde postupně s nárůstem nových kapacit a přesouvání výroby jinam docházelo k utlumování výroby, která zde definitivně zanikla na počátku 21. století. V roce 2005 padlo rozhodnutí o výstavbě nové dopravní komunikace s názvem Pobřežní III., která měla procházet právě těmito místy. V letech 2006 až 2007 byl areál závodu kompletně demolován, až na budovu kotelny s vysokým osmibokým komínem[2] pocházejícím z poloviny 19. století. Tento poslední cenný zbytek byl navzdory projektové studii a původní domluvě o památkové ochraně zdemolován developerskou společností J&T Real Estate koncem února 2014.[3] Na místě zaniklé továrny developer plánuje výstavbu administrativního centra s názvem Rustonka

(zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Rustonka )

Vloženo: 12.9.2014