PřihlášeníPřihlášení RegistraceRegistrace nového uživatele  DeutschDeutsch
Pavlínka (Pavlinaburg) - Historie

Přispěl: Milan Gruber Bouška

Půda v okolí Bernartic ležících na prahu slezské roviny patří k nejúrodnějším na Jesenicku. Zdejší šoltéství se řadilo k největším v kraji a tak o ně byl vždy velký zájem mezi urozenými i neurozenými členy biskupské správy. Často proto měnilo majitele a bylo při prodeji i děleno na menší části. Po krátkém intermezzu, kdy biskupství jeho jednotlivé díly v 1. polovině 16. století vykoupilo a šoltéství opět scelilo, došlo roku 1579 k jeho konečnému rozdělení na tzv. horní a dolní statek. Horní statek poté opět přecházel z jedněch rukou do druhých. Biskupství si však bylo dobře vědomo jeho ceny a zatížilo jeho držbu vysokými peněžními i obilnými úroky. Podle zprávy z poloviny 17. století patřilo tehdy k hornímu statku 10 koní, 30 kusů dobytka, 488 ovcí, 20 sviní, 70 husí, 80 kuřat a 5 rybníků s kapry. V roce 1779 jej za 6000 tolarů koupila Pavlína Rustová, manželka tehdejšího kamerálního ředitele biskupských statků. Zanedlouho si dokonce vymohla i snížení vysokého obilního úroku, který se musel pravidelně odvádět biskupství. Zda to byla práce jejího manžela, který měl nepochybně na biskupově dvoře na Jánském Vrchu nemalý vliv, nebo zda tato neobyčejně schopná žena skutečně svým osobním šarmem natolik okouzlila uměnímilovného biskupa Filipa Gottharda Schaffgotsche, že k tomuto kroku svolil, se dnes můžeme jen dohadovat. Každopádně v době, kdy byl po sedmileté válce biskup Schaffgotsch v Prusku persona non grata a musel natrvalo pobývat ve svém javornickém „vyhnanství“, obdržela Pavlína Rustová povolení rozparcelovat polnosti a založit osadu. K tomuto kroku došlo roku 1782. Osada byla nazvána podle jejího křestního jména a získala do vínku četná privilegia. Majitelka mohla nechat v nové osadě postavit mlýn, šenk, držet řezníka i jiné řemeslníky. Osada měla svolení vařit pivo, tzv. Právo várečné i pálit kořalku. Privilegia náležící městům. V Pavlínce stál i mlýn, který zásoboval okolí moukou. V roce 1836 již stálo v Pavlínce 20 domů obývaných 110 obyvateli a kaple sv. Josefa. V září 1909 zaslali obyvatelé osady biskupu kardinálu Georgu Koppovi žádost o příspěvek na výstavbu nové kaple, neboť ta původní, stojící v osadě již od jejího založení, zchátrala, byla uzavřena a obyvatelé osady museli chodit k bohoslužbám do Bernartic nebo Javorníku. Žádost doporučil ke kladnému vyřízení i bernartický farář Arnold Witzig. Plán na stavbu kaple vypracoval v listopadu 1910 stavitel Otto Wiedran ze Žulové, který také sestavil rozpočet – dle jeho propočtů měla hrubá stavba vyjít na 5535 korun. Jakou nakonec poskytl biskup finanční či materiální podporu a jak probíhala výstavba kaple samotné, bohužel nevíme. Stará kaple byla nejspíš stržena a nová byla postavena na pozemku, který v prosinci 1910 pro tento účel bezplatně věnovala Marie Meissnerová, majitelka usedlosti čp. 3. Z dochovaného zlomku písemností se ještě dovídáme, že interiér kaple byl postupně vybavován mezi léty 1912 – 1914. Pak ale vypukla první světová válka a prameny od té doby o kapličce mlčí. I když v souvislosti se snižujícím se počtem dětí v rodinách množství osadníků v Pavlínce neustále klesalo, zdejší formanská hospoda byla vyhlášeným místem setkávání povozníků s pašeráky. Své o tom věděla i česká a německá finanční stráž v době první republiky. Faktem však zůstává, že většina obyvatel se živila poctivou činností. Vedle zemědělských usedlostí stál v osadě i mlýn Josefa Beiera, který využíval síly Lánského potoka a svou moukou zásoboval široké okolí, a již zmiňovaný hostinec Augusta Jonase. Mezi sedláky byli výjimkami Alfred Stephan, který pracoval na pile a stavební mistr Friedrich Streit. Zajímavou osobností pocházející z Pavlínky byl PhDr. Karl Springs (1884 – 1932). Chlapec selského původu měl bystrou hlavu a po absolvování vidnavského gymnázia studoval němčinu a francouzštinu na univerzitě ve Vídni. Poté sice krátce učil na jedné střední škole v hlavním městě habsburské monarchie, ale chtěl odejít na rodné Jesenicko. Jeho plány však zhatil výbuch první světové války, který znamenal, že mladý učitel narukoval na frontu jako důstojník dělostřelectva. Po válce se konečně vrátil do rodného kraje a působil zde jako profesor na gymnáziu v Jeseníku. Byl velice aktivní i ve veřejném životě města a s jeho jménem je spojena řada jesenických kulturních spolků. Ještě v roce 1939 žilo v osadě 59 obyvatel. Bohužel ani Pavlínka nepřečkala poválečné vyřizování si účtů mezi vítězi a poraženými. Veškeré obyvatelstvo bylo vysídleno a z prosperující příhraniční osady se do dnešních dnů zachovala jen kaple a jediné stavení jako memento pohnuté doby.
Zdroj: http://www.zanikleobcejesenicka.cz

Vloženo: 25.6.2014



Komentáře a upřesňující informace


Žádný záznam

 Komentáře a upřesňující informace
Jméno:
E-mail:
Pokud chcete automaticky zaslat odpovědi, uveďte Vaší emailovou adresu (v platném tvaru např. ja@seznam.cz). V rámci antispamové ochrany nebude Váš email nikde zobrazen. Poslouží pouze pro automatické zaslání odpovědí na Váš příspěvek.
Nadpis:
Komentář/Upřesnění:  
V rámci ochrany proti spamovým příspěvkům opište číslo 97 do následujícího políčka:

   





Více informací ZDE

Trocha reklamy na podporu webu:
TOPlist