Vorderglöckelberg (Přední Zvonková) - Nuibauerů jedlička
Beigetragen:
Jiří KripnerNa jihozápadním okraji téměř jen jednotlivě rozptýlenými staveními tvořené velké farní vsi Glöckelberg, nedaleko hostince zvaného "Kreuzwirt", nad domem čp. 38 "beim Nuibauern" (tj. "u Neubauerů" v nářeční podobě příjmení "po chalupě" - jde přitom o rodný dům autora německého textu - pozn. překl.), jeho majitelem býval Vinzenz Micko, stojí v 850 metrech nadmořské výky mezi polem a loukou zcela volně vysoko se tyčící statná jedle. Majestátně se vypíná ve své hrdé osamělosti vysoko k modrému nebi, se iroce rozprostřeným větvovím podobná mohutné pyramidě. Jetě ve výi muské postavy má její kmen obvod tři a tři čtvrtě metru, podle výpočtu z délky stínu výku 24 metrů a je v tak dobrém stavu, e odolává i úderu blesku. Po jednom silném zásahu jeho výbojem bez viditelné kody se často říkává: "Wird halt in 's Nuibauern Tännlin gangen sein!" (tj. "U to tak bude, e do tý Nuibauerovy jedličky veel!" - pozn. překl.)
Dvakrát vak to ten strom odnesl přece jen těce. V roce 1848 blesk rozdrtil horní třetinu kmene (podle svědectví roku 1823 narozeného, ve vysokém věku a zesnulého souseda Kajetana Wegscheidera). Jedle ale vytvořila z nahoru se pnoucích větví dva vrcholy nové, jak je to zachyceno na jednom jejím snímku. I ty ovem v roce 1906 srazil blesk, snad také jindy jetě. Pak u starý strom neměl dost síly, aby vyhnal do nového vrcholu. Bez tohoto a jetě jiných zásahů by ta jedle byla jistě mnohem vyí. Větve dosahují iroko do stran, jsou nasazeny nepravidelně, na návětrné straně od jihozápadu jsou kratí neli na té protějí a silou i vzhledem se rovnají větvím nějakého buku. Ty spodní mají a 15 centimetrů v průměru, jsou velice sukovité, mnohokrát pokroucené a navzájem překříené. Jehličí na těch natěsnaných výhonech větví je krátké a velmi husté. Strom nese zřetelné znaky vysokého věku a nejspí by se asi dal přirovnat k dosud zdatnému starci. Mezi zelenajícími se větvemi je i mnoho suchých, kterých se jedle jen zřídka zbavuje, stejně jako jehličí na nich. Travní porost přitom dosahuje a k samému kmeni. Stáří stromu lze těko určit. Snad byl v roce 1670 svědkem stavby prvních domů tu v Glöckelbergu. Moná můe za svůj v kadém případě vysoký věk děkovat okolnosti, e jednou částí svého kmene stojí na pozemku krumlovského panství. A do doby kolem roku 1900 stála pod stromem, o který se opírala, pazderna (v originále "ein Flachsbrechhaus" - pozn. překl.) zvaná tu ovem "Haarstube", dočasně i obývaná (dnes v Schöneben ijícím Jungbauerem) a chovala v sobě dokonce i stáj. Na protějí straně ji kryla třeeň, pověstná sladkými plody s téměř černou slupkou.
Pro svou vladařskou výku a volnou polohu je nae jedlička (důvěrná zdrobnělina jistě odkazuje ke slavné Stifterověpovídce Popsaná jedlička - pozn. překl.) oblíbeným shromaditěm a místem odpočinku nejrozličnějího ptactva, zejména pak vran. I divocí holubi vak, jestřábi i mení ptačí druhy se potkávají a hnízdí v jejích hustých větvích. Kdy je vude čas květu, zpívají a bzučí kolem pohostinného stromu nesčetné roje včel, vos, srňů a jim podobného hmyzu. V roce 1924 hostoval na irokém vrcholu dokonce jinak v celém zdejím kraji snad nikdy nevídaný čáp.
Ta jedle je něčím jako symbolem zdejího okolí. I zesnulý kníe Schwarzenberg, který mohl nazývat svým majetkem na miliony stromů, zůstal před ní stát a dlouze ji pozoroval. Kdy v roce 1871 do Ameriky vycestovalý Alexander Keim, řečený Schopper Xandl, přijel sem po letech na návtěvu a z Hořic (Höritz) se vydal pěky do Mokré (Mugrau), prý jako první znamení umavského domova spatřil, jak sám vyprávěl, zrovna Nuibauerovu jedličku.
Poté, co ten starý větry olehaný umavský strom odolal tolika zlým náporům bouře, proměnám počasí a masám sněhu, dokonce i tolika úderům blesku, můeme doufat, e bude potěchou i budoucích pokolení.
Jeden soused je toho mínění, e strom je kříencem jedle s tisem. Můj otec Engelbert Micko mi k tomu sdělil, e při dříve u nás stojící kamenné zdi měly tisy opravdu stávat. Snad by mělo být s jistotou zaznamenáno, e poslední tis v Glöckelbergu rostl na temeni zdejího 912 metrů vysokého vrchu Bartelberg. S kamarády pasáčky jsem často tisové větve nosíval k nám domů a dělávali jsme z nich i hole. Tis byl vysoký něco přes jeden metr a pro mnoství bočních výhonů měl spíe vzhled keře.
Glöckelberg - Geschichte einer Böhmerwaldgemeinde (1992), s. 264-266
www.kohoutikriz.org
Eingegeben: 7.1.2014 
